Mohl by mi někdo přiblížit význam slova LÍTOST?
Eventuálně nějaký příklad
Odpovědi
Diskuze
Příklady:
Petrovi kamarádi jeli na výlet, ale on nemohl, protože byl nemocný.
Bylo mu líto, že s nimi nemůže jet.
Pan Novák byl přítel paní Procházkové. Jednoho dne při dopravní nehodě pan Novák zemřel. Paní Procházková nosívá kytky na jeho hrob a pokaždé když si na něj vzpomene, tak cítí lítost, že ztratila tak dobrého přítele.
Když jsme slyšeli, že od Honzy utekla manželka, bylo nám Honzy líto. Když jsme ale zjístili jak špatně se k ní choval, tak nás veškerá lítost přešla.
Příručka prirucka.ujc.cas význam v tomto smyslu neuvádí, ačkoli i lítý patří do spisovných slov.
I když je to trochu bizardní, tak zdroje bez úprav. Ostatně, nikdo je číst nemusí, příspěvek je na počátku : -)
lítost
prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=l%C3%ADtost&Hledej=Hledej
lítý
prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=l%C3%ADt%C3%BD&Hledej=Hledej
lítice
prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=l%C3%ADtice&Hledej=Hledej
Lutý (liutý) = lítý, saevus, lutosť = lítosť, saevitia, furor.
Lítostný = lítosť působící, bolestný, schmerzlich, Ros.; lítostivý, milosrdný, mitleidig, barmherzig, reuig. L.
Litba, y, f. = zloba, zlo. Litbu tvořiti. Výb. I.
L., lijavec, Gussregen. Us. Radim.
— L., die Geisserei.
Lítě (strč. liutie, liuto) = prudce, heftig.
L. se na někoho oddati. Troj. L. proti někomu zuřiti. Ráj. — Jg.
Lítiti, il, cen, cení; rozlítiti = lítým činiti, grimmig machen.
koho. Rozlítil jej náramně. Us.
— se. Hovado se počne lítiti. Ja.
— se komu = líto býti, leid sein. Lítí se mi to. Us. Musí se jim to l., když to
vidí. Mark.
• litovati ned. (koho, čeho) pociťovati útrpnost, soustrast s někým. Lituji synkův městských, kteříž neseznali, co znamená volný, bezstarostný život. Ner. Nebylo človíčka v celém městě, který by nebyl kněžnu litoval. Něm. Některá žena pláče potichu pro svou soukromou radost a sama toho užívá, sama se lituje. R. Svob. D (čeho) míti lítost, rmoutiti se, mrzeti se pro něco. [Martin] toho litoval že nezůstal ještě dnes aspoň doma. Šmil. Nelituje jeho smrti nikdo. Ner. Nemám čeho litovat. Mach. Vzali se a nikdy toho nelitovali. Jir. Sotva ta slova dozněla, litovala jich. Zey. Budete toho jednou litovat! Herb. Slova neřekl, nelitoval, nebědoval. Rais. Nejvíc litovala [Madla]‚ že si ani zazpívat nemůže v kostele. Něm. Tereza žasla, jaké hříšné peníze to stálo, ale nelitovala. Baar. Jen to si myslím, abys pro své pohodlí se neprodával, abys pak nelitoval. Jir. Lituji, ale tady se nedá nic dělat. Vach. D Náb. (čeho) pociťovati kající lítost, káti se. Těchto hříchů svých i všech jiných, na které jsem se snad neupamatoval, srdečně lituji. Zpověd. modlitba. Lituj a pros Boha, aby smazal vinu. Erb. D nelitovati čeho nešetřiti, býti ochoten obětovati, vynaložiti. Pořád ji [ženu] pobádal, aby peněz na sebe nelitovala. Svět. Nelitoval bych života, abych ji [dceru] vykoupil. Prav. Už k vůli Verunce nebyl bych litoval dobrého slova. Šmil. Zř. kladně. Syny vaše přižení [sedlák] kamsi do selských statků, bude litovati pro ně přínosů do dvorů zemanských nebude ochoten vynaložiti je. Svět. Odbýval je [úkoly]‚ jako by času na ně litoval. Mah.
• lítovati, litovati ned. dial. koledovati s lítem. [Lítovnice chodily]‚ „lítovaly“, zpívaly. Jir. S lítem tím chodí [děvčata] od stavení ku stavení a točíce jím „litují“, totiž zpívají žalozpěv o mukách matky boží. Jir. V. t. lítování.
• lítování, litování, -í n. dial. chození s lítem. Po masopustě půst, smrtelná neděle, topení smrti, o květné neděli „litování“. Jir. D dárky hochů děvčatům na Květnou neděli. Dospělé dívky dostávají od svých hochů „lítování“, t. j. různé dary, za něž se pak odvděčují rovněž dárky o velikonočním pondělí, kdy je „binování“ či „dynování“. Jir. V. t. lítovati.
•
• lítý adj. vzteklý, zuřivý, zběsilý, divý, divoký. Vrhli se [rváči] na sebe jako lítá zvěř. Prav. Devět jazyků z devíti hlav líté saně. Něm. [Zima] krutá a mstivá jako nejlítější furie. A. Mrš. Naši se bránili jako lítí. Jir. [Pantáta] byl do práce jako lítý ustavičně a horlivě se hnal do práce. R. Svob. Lítý nepřítel, vztek, boj, lítá bouře a p. D Bot. pryskyřník lítý litík (Ranunculus sceleratus).
litice, lítice, -e f. název furie ze starověké mythologie. Zř. Litice, Lítice jako vlastní jméno Furie. [Má hruď byla] neklidu prosta, jenž vniká v ni náhle, Lític pozemských jako by přištván smečkou. Theer. Od rána vichr skučel ve vzduchu jako vetché litice, že by psa z dvoru nevyhnal. Herb. Vztýčila se, rozběsilé lítici se podobala. Třeb. D lítý, vzteklý tvor, vzteklice, furie. Mlynářka se déle nezdržela. Všecka v nitru tlumená zuřivost vyhrkla návalem a byla z ní učiněná litice. Staš. Což síla Tvá [Bože] těch lític [utiskovatelů] nedosáhá? Heyd. Drž litici tu na řetěze, nepouštěj ji s něho! psa. Klicp. D zosobnění zuřivosti, vzteklosti, zběsilosti. Uháněl k domovu, štván líticemi procitlého svědomí. Šmil. Nebylo ve svaté římské říši jediného kraje, kamž by lítice třicetileté války nebyly zanesly zhoubnou svou pochodeň. Třeb.
Líto, a, n. Hoblovati po lítě a proti l-u (od korene i. e. tlustší strany k tenčí straně a naopak). Vz Léto (na konci).
(Hrubého líta člověk = hrubián; člověk drobného líta = těla, obličeje.)
Litanie, e, f., z lat. litania a to z řec. Áiraveia, pokorná prosba. Litanei. Střídavé modlitby, při nichž jedna osoba stručnou modlitbu (prosbu) pronáší, sbor pak kratičkou průpóvědí řisvědčuje. L. o všech svatých, loretanská, o nejsvětějším jménu Ježíše. Vz S. N. — L., žalostivé a nudné vypravování, nářek. Rk. — L., množství, celý rejstřík něčeho, eine ganze Litanei, ein ganzes Register. Je toho celá l. Us.
Litanie má zřejmě vztah k Léthé, řece zapomění : cs.wikipedia.org/wiki/L%C3%A9th%C3%A9
Kdežto Lítice jsou staročeským označením Furií, Erínií :
cs.wikipedia.org/wiki/Er%C3%ADnye