Jde o slovo původem latinské census, což je podstatné jméno slovesné od censere - cenit, odhadovat (od téhož základu je i slovo cenzura, které výrazně pozměnilo význam). Po přejetí ještě v raném středověku se latinské e změnilo v i a staré německé sykavky slyšeli Češi jako značně změkčelé, odtud činž- za germánské cins-. Ve staré češtině znamenalo slovo činže jakýkoli poplatek, až novodobě se významově zúžilo na význam „nájemné“, hlavně „z bytu“. Československá právní terminologie tento termín užívaný za Rakouska nepřijala, po roce 1918 jazykovědci zavedli oficiální označení novočeské, avšak nespisovně se slova činže užívalo dál a zavedlo se označení činžovní dům neboli činžák, což bylo (neprávem) přeneseno i na velké domy (nikoliv nájemní).
