vnitřní monolog = vlastně samomluva postavy, nepronesená nahlas, myšlenky, představy, emoce. V literatuře se zachycuje zpravidla ich formou. (Otočila jsem se k němu. Stál přede mnou, obě ruce vztažené ke mně, v očích takový zvláštní výraz. Jak já tě miluju, drahý, život bez tebe pro mne nemá smysl, ale ty se tváříš jako osel….).
