Školní rok nám začíná a já vzpomínám na svůj první den školáka.
Moc si nepamatuji zda jsem se těšil,ale soudím,že asi moc ne.
Mám rád ten pohled na prvňáčky postávající před svou školou,jsou plni nedočkavosti a vzrušení z nové,dosud neznámé situace.Jednou rukou se pevně drží rodiče,myslejíc si,že je to jen jako,že zase pujdou domů ke svým hračkám.U sebe velký kornout naplněný až po okraj různými bonbóny a sladkostmi,které by měli fungovat jako jakási záchrana před prvními slzami,které jistě nejeden prvňáček utrousí.....
A můj dotaz je následující:
Myslíte si,že naše školství má dostatek laskavých a trpělivých kantorů či kantorek,právě pro výchovu a učení těchto křehkých bytostí jakým jsou prvňáčci?
16 reakcí
Myslím,že ne.Ale obávám se,že jich nebude dost nikdy.Co je ještě horší,že je v absolutním počtu ještě větší nedostatek takových rodičů.
Protože jde o školu a tím i o správnöu výuku mluvnických tvarů, pak: doufaje, že se Tom neurazí,budou prvňáčci pevně držet ruku rodiče, MYSLÍCE si.... a že bonbóny a sladkosti by mělY fungovat jako jakási záchrana. Interpunkce raději bez komentáře. (Tome, promiň, ale nevydržel jsem to)
Vždycky je něco poprvé...taktéž i naposled.Zajímavé je,že to "poprvé" ( a nemusí to být zrovna vstup do 1.třídy )si obvykle více či méně pamatujeme,zatímco to "naposled" nám může tak nějak "protéct mezi prsty"...nepočítali jsme s tím,že se něco už opakovat nebude,nezachytili jsme ten poslední okamžik...
Ale zpět k tématu: ačkoliv jsem optimistka,i já se ve shodě s 27639 obávám,že pro "splavnou" výchovu a vzdělání dětí nestačí laskaví a trpěliví kantoři,ale jsou zapotřebí právě i takoví rodičové.Bylo by nanejvýš žádoucí,aby se kantoři a rodičové respektovali,aby si vzájemně důvěřovali.Profese pedagoga je velmi náročná-ať už působí na jakémkoliv stupni-základní škola,střední,vysoká... Je to doslova poslání,ne zaměstnání.Samozřejmě,že prvňáčka by neměl"zklamat" kantor v jeho očekávání...,ale i třeba primán má svá "očekávání", stejně tak i třeba tercián a kvintán,kteří přecházejí ze základních škol na víceletá gymnázia...a pak ti další,kteří nastupují do prvních ročníků gymnázií,středních odborných škol,integrovaných škol,uměleckých.....pro ty všechny je to zítra poprve...a také je to poprve pro řadu natěšených a optimisticky naladěných kantorů,kteří poprvé předstoupí před své žáky....
Ano,u mnohých pak postupem doby dojde od počátečního "natěšení se " k rozčarování...ale steně tak i mnohým radost ze vzdělávání a výchovy zůstane-ať jsou na "té či oné straně barikády"...
Mollet, to jsi napsala moc hezky. Právě ta souhra rodičů a školy je nesmírně důležitá. Spousta dnešních rodičů (zejména těch "moderních" a především "úspěšných") si myslí, že je to jenom věc školy. A to právě bohužel není pravda. Ta součinnost je nezbytná.
to Pavel:...a protože už je zítra( a vlastně je dnes ),přemítám o tom,že zítra bude zase něco poprvé,ale zároveň to může být i naposledy...dík za pochvalu,Pavle.
to Pavel:Jestli Tě to pohoršilo tak se Ti omlouvám pane Profesore!
To není přece věc pohoršování....mateřština je dědictví a to je třeba pěstovat, ne mu ubližovat......
Tome, mě vůbec nic nepohoršilo, takže omluvy netřeba.Bylo to jen přátelské upozornění a předpokládal jsem, že to taky tak vezmeš. Proto mi připadá zbytečné připojovat ironizující velké P.
Gandalfíku, to jsme se tu sťukli ve stejnou chvíli!
Rád Tě tu vidím, Pavle.... dal sis dost pauzu, těšil jsem se.....
to Pavel:Nikdo není dokonalý!
Tomíku, hlavně klid. Vždyť tady nepadla nejmenší zmínka o dokonalosti kohokoli z nás. Ty zase znáš spoustu jiných věcí a pokud bych se v tvém odborném teritoriu dopustil nějaké chyby a ty jsi mě na ni upozornil, tak bych ti byl docela vděčen.Proč? Protože bych byl o něco malounko méně nedokonalý. Takhle jsem přistupoval při psaní své připomínky 2.9. ve 23,55.
Ja si myslim,ze zde nejde o pravopis,ale o tom vyjadrit svuj nazor.Panove klidek.Oba jste pro Ontolu prinosem!
to an21508:Máte pravdu.Děkuji za nás oba.:)
