Kytice - Polednice

Anonym40383126.04.2012 07:55 Nahlásit
Pojď si proň, ty Polednice,
pojď, vem si ho zlostníka!“ –
A hle, tu kdos u světnice
dvéře zlehka odmyká.

Malá, hnědá, tváři divé
pod plachetkou osoba,
o berličce, hnáty křivé,
hlas – vichřice podoba!

„Dej sem dítě!““ – „Kriste pane!
odpusť hříchy hřísnici!“
Div že smrt ji neovane,
ejhle tuť – Polednici!

Ke stolu se plíží tiše
Polednice jako stín;
matka hrůzou sotva dýše,
dítě chopíc na svůj klín.

A vinouc je zpět pohlíží –
běda, běda dítěti!
Polednice blíž se plíží,
blíž – a již je v zápětí.

Již vztahuje po něm ruku –
matka tisknouc ramena:
„Pro Kristovu drahou muku!“
klesá smyslů zbavena.

Dobrý den, mám problém nalézt v textu charakteristické rysy uměleckého směru a zasadit výňatek do kontextu celého díla Kytice. Kdyby někdo věděl, budu rád za každou pomoc.
Díky

Odpovědi

Přidat odpověď ▾

Diskuze

amálka227.04.2012 10:41 (Upr. 27.04.2012 10:45) Nahlásit
Hlavní hrdinkou je žena, která hřeší a je za svůj prohřešek potrestaná nadpřirozenou bytostí. Chybu si uvědomí pozdě. Nepokoušet osud - stejně jako ve všech dalších baladách. Vzpoura je potrestaná - ztráta dítěte.

Umělecký styl - poezie, verše - rým abab - střídavý.
Několik dalších příkladů: Knižní výrazy ve slovech i tvarech - - např. kdos, tisknouc, vinouc, chopíc (přechodníky), neovane, zlostníka, plachetkou; zvolání = přirovnání - odkaz na znalost bible - pro Kristovu drahou muku; zvolací věty, oslovení zvyšují napětí; postavení přívlastků - smyslů zbavená, hnáty křivé.
Anonym Bisyvan11.02.2017 18:42 Nahlásit
Pozvala si Polednici na své vlastní dítě, marně se bude dovolávat Krista.
Anonym Pototas11.02.2017 19:38 Nahlásit
Velmi málo se ví, že prvotním impulsem k napsání básně byla pro KJE krátká zpráva v regionálních novinách Denník Hořovicka. Tam v roce 1833 vyšel článek o působení norské organizace na ochranu dětí Barnevernet na našem území. Vedením filiálky této organizace s působností pro české země byla tehdy pověřena jakási Anna Polednová, žena nepříliš hezká, s chraptivým hlasem a s nohama znetvořenýma po rachitidě prodělané v dětství. Polednová si nekompromisním přístupem vysloužila velký respekt, jeden z případů však dopadl špatně. Polednové se na stůl dostalo udání, že v obci Podluhy u Hořovic se matka nechová ke svému dítěti hezky - častuje je rasově nekorektními nadávkami ("cikáně"), svádí na dítě svou neschopnost zvládnout běžné domácí práce a dokonce dítě stresuje výhrůžkami, že na něj zavolá právě A. Polednovou. Není žádným tajemstvím, že právní povědomí bylo na českém venkově první poloviny 19. století velmi nízké. Přestože Polednová byla vybavena všemi potřebnými dokumenty, nutnými k odebrání dítěte a jeho umístění v náhradní rodině, matka dítě raději udusila, než by je Polednové vydala. Události, o níž jako první referoval Denník Hořovicka, se dostalo široké publicity, což Barnevernet nakonec přimělo ke zrušení české filiálky a k ignorování českých kauz na dlouhých 178 let. A právě tuto nešťastnou událost KJE v básni umělecky zpracoval.
Anonym Dudavym20.04.2017 10:03 Nahlásit
Moje babička se za svobodna jmenovala Poledníková, nemusím vám vykládat jaký jsem z ní měl bobky :-)
Přidat komentář do diskuze ▾