Rozbor básně

Anonym Gefodir05.06.2015 17:20 Nahlásit
Ahoj, potřevbovala bych prosím poradit s rozborem této básně ruského spisovatele Tjutčeva, vůbec si nevím rady, práci jsem dostala 2x zpět na přepracování. Děkuji Paja
«О вещая душа моя!» Фёдор Тютчев

О вещая душа моя!
О сердце, полное тревоги,-
О, как ты бьешься на пороге
Как бы двойного бытия!..

Так, ты жилица двух миров,
Твой день — болезненный и страстный,
Твой сон — пророчески-неясный,
Как откровение духов…

Пускай страдальческую грудь
Волнуют страсти роковые —
Душа готова, как Мария,
К ногам Христа навек прильнуть.

Odpovědi

Přidat odpověď ▾

Diskuze

Cenobita.06.06.2015 00:04 Nahlásit
Báseň je o odchodu ze života, odchodu nesmrtelné duše.

Jde o strach ze smrti, člověk se na pokraji života bojí konce a přeje si, aby žil ještě dál (přeje si, aby se život zdvojnásobil). Stojí na hranici mezi životem a smrtí (nájemník dvou světů). Tvůj den/život je plný bolesti, tvůj sen/očekávání temné proroctví (očekávání konce). (Duše) Opusť strádající tělo/hruď ... Duše je připravená pro věčnost. Duše se přimyká k věčnosti jako se přimyká svatá matka Marie k věčnému/nesmrtelnému Kristu.
Anonym Pyjipil07.06.2015 00:29 Nahlásit
No, spíš bych řekl, že je tu řeč o dvojím bytí - ve dne srdce plné strastí, v noci jasnozřivé nesrozumitelné sny.
A i když je strádající tělo rozechvělé nešťastným trápením, duše je připravena jako Marie přilnout navěky k nohám Kristovým. Nic výslovně o strachu ze smrti tam nevidím, i když vědomí smrti je v ruské duši svým způsobem přítomno vždy.

Myslím, že pro plné pochopení by člověk musel porozumět mentalitě Rusů, jejich vztahu k životu a smrti, osudovosti, zádumčivosti, Bohu, hloubání o životě.
Anonym Jobylen07.06.2015 09:27 Nahlásit
Pokusím se raději o neumělý překlad. Nezapomeňme ale, že Tjutčev je romantik (třeba jako Mácha), a s trochou cynizmu můžeme říci, že soužení, duše, smrt a nadpřirozeno patří ke klasickým rekvizitám tohoto směru. A samozřejmě nepouštějme ze zřetele ruskou zádumčivost.

Ó věštecká duše moje/Ó srdce mé, plné soužení/Ó, jak ty bojuješ na prahu/dvojího bytí
Tak, ty obyvatelko dvou světů/Tvůj den - bolest a trápení/Tvá noc - nejasná proroctví/jako při vyvolávání duchů
A i když zmučené tělo/rozechvívají útrapy osudu/Duše je připravena jako Marie/navěky ulehnout k nohám Kristovým

Obecně nemám rozbory básní moc rád, jde o obrazy, které se nějak otiskují do naší duše, pokud jsme schopni se naladit na autorovu vlnu. Jaký má smyl teoretizovat, zda Máchův tichý mech, šeptající o lásce je metaforou pro dívčino pubické ochlupení a vonný vdech lásky růže je vůní ženského vzrušení. Možná ano, možná ne. Není důležité, na co myslel autor, ale to, co to v nás vyvolá. Ruku autorů vede neznámá síla a oni třeba ani sami neví, proč to tam napsali. Je to jako obraz - kdo vedl ruku Renoirovi, když se sklenkou v ruce maloval své nenapodobitelné obrazy? Určitě ne rozum. Tak proč se to snažit nějak rozumově pitvat. Proč je příroda krásná - má smysl to rozebírat rozumem?
kromě toho u cizí řeči je vždy ošidné se snažit o překlad, nemáme slova, která mají ekvivalentní množinu významů, znějí stejně a stejně souzní s celou větou. Jak třeba správně přeložit болезненный - chorobný, bolestný, neduživý, nezdravý - v ruštině to znamená všechno, a kdoví, co to ještě znamenalo před 200 lety. Důležité spíš je, jaké pocity to slovo vyvolává, jak působí na čtenáře. Určitě na každého trochu jinak. Básník odvede polovinu, při čtení se musí obrazy složit v naší duši. A obrazy se neskládají ze slov, ale z pocitů, slovy nepostižitelných. Jaký má smysl rozbor básně? Není to jen její mrzačení?
Anonym Vydijaq07.06.2015 19:41 Nahlásit
Přečetl jsem si v ruštině odborný názor, že že autor se v celém díle intenzivně věnuje tématu lidské duše. Že v básni řeší její božskou podstatu na rozdíl od světské podstaty těla. Popisuje tělesnou pomíjivost a nesmrtelnost duše. V každé sloce pak stupňuje utrpení těla a současně víc zdůrazňuje božskou podstatu duše. Až ke konečnému srovnání s Marií Magdalénou. Dává to v kontextu doby myslím dobrý smysl, ale vnímání básně to spíš odvádí od ponoření se do emotivního, syntetizujícího prožitku k odtažitému analytickému, rozumovému nadhledu.
Cenobita.08.06.2015 11:36 (Upr. 08.06.2015 11:40) Nahlásit
Marie - matka Ježíše

Marie/Máří Magdaléna - Ježíšova přítelkyně, družka či milenka nebo apoštolka

Zde není zcela jasné o kterou jde, i Svatá Matka se zobrazuje objímající nohy umírajícího Krista, podobně jako v pietě. Máří Magdaléna je zase symbolem věčné oddanosti Kristu.
Anonym Naxomig08.06.2015 22:01 Nahlásit
Tu Magdalénu jsem si nevymyslel já, ale bylo to tak automaticky bráno v tom ruském odborném textu. Je fakt, že tam Magdaléna v kontextu dává lepší smysl, možná, že pokud by v ruštině chtěli psát o svotoj bogorodici, použili by jinou vazbu. Nevím. Ale asi to není důležité, je to jen přirovnání, obraz, který v nás vyvolá nějaký pocit. Ve mě se pocity příliš neliší pro obě Marie, ale, pokud o tom začnu přemítat rozumem, pocity se vytrácí.
Anonym Gefodir10.06.2015 09:49 Nahlásit
Věděl by někdo prosím k této básni co básník použil za umělecké vyjádření?? Mám to sepsané takhle,ale nejsem si jistá jestli to mám správně.. (Báseň je rozdělena do tří částí. V první sloce v kombinaci dvou principů lidské přirozenosti. Báseň začíná tématem duše a božská podstata končí „К ногам Христа навек прильнуть“. V tomto smyslu můžeme hovořit o kruhové kompozici.
Báseň je psána jamb tetrametrem. Básník používá různé způsoby uměleckého vyjádření: srovnání („Душа готова, как Мария“), metafora ( „О вещая душа моя, О сердце, полное тревоги, – О, как ты бьешься на пороге. Как бы двойного бытия!..“), anafora a syntaktický paralelismus („Твой день – болезненный и страстный, Твой сон – пророчески-неясный,“), řečnické zvolání („О, как ты бьешься на пороге. Как бы двойного бытия!..“). Co myslíte, měla bych něco vylepšit?
Přidat komentář do diskuze ▾