Význam verše v básni od Sartra

Anonym Pytociw28.11.2018 12:33 Nahlásit
Poroučet a poslouchat je jedno a totéž.
Jak tomu rozumíte?

Odpovědi

Přidat odpověď ▾

Diskuze

Anonym Wowecif28.11.2018 18:21 Nahlásit
Soudruh Sartre nejspíš propaguje sockomunistické rovnostářství, kde nemá být pánů ani otroků.
Anonym Nareraf28.11.2018 21:23 Nahlásit
Kdo neumí poslouchat (v potřebné situaci), bývá slabou osobností. Pak jak by mohl úspěšně poroučet?
Anonym Hasogep29.11.2018 15:31 Nahlásit
Ano, souhlasil bych, že moudrý a odpovědný člověk vnímá poroučení a poslouchání jako dvě strany téže mince. Poroučení sice může hlupákovi zvyšovat sebevědomí, ale moudrý člověk si uvědomuje zároveň tíži odpovědnosti, kterou na sebe bere. Poslouchání zdánlivě člověka unižuje a zbavuje svobody, ale na druhé straně mu dává volnost a osvobozuje od odpovědnosti. Kdy je člověk víc svobodnější?

Pokud se zbavíte nedospělého pocitu uspokojení, že někomu poroučíte, a stejně nezralého pocitu zahanbení, že musíte dělat, co jiný říká, pochopíte, že na konkrétní pozici moc nezáleží. Důležitý je cíl, ke kterému směřujete, ne to, jestli jste u vesla nebo kormidla.
Anonym Perotud29.11.2018 22:40 Nahlásit
Není možno vytrhnout citát z knihy a žádat o vyložení významu. To je možné (snad) v případě, že známe kontext. Najděte příslušnou knihu a opište pár řádků před a pár po. Pak se o tom můžeme bavit :-)
Anonym Perotud29.11.2018 22:55 Nahlásit
Ještě jeden citát od téhož muže:
"Nikdy jsme nebyli svobodnější než během německé okupace."

Říká se o něm, že otázky ne/svobody jsou pro něj ústředním bodem jeho filosofie. Já považuji svobodu spíš jen za odvozený termín, povrchní vějičku bez hlubšího obsahu. I ten první citát bude s tím asi nějak provázán, možná přes otázku svobodné vůle nebo narušování principu svobody (třeba tím, že poroučením ho narušuji stejně, jako tím, že si nechám poroučet). Bez znalosti kontextu je ale zbytečné se zabývat rozborem.
Cenobita.30.11.2018 01:33 Nahlásit
Za německé okupace byl národ svým způsobem semknutý, protože byl jasný jeden hlavní vnější nepřítel, na kterého se soustředila pozornost a nejspíš i společná sdílená nenávist k němu. V nepřátelském prostředí byla svoboda v mysli, ne v pohybu a v činech. Svoboda mysli může být vyšší hodnota než omezení pohybu a práv.
Anonym Hasogep30.11.2018 10:30 Nahlásit
Chápu, že za okupace zůstávala člověku už jen svoboda mysli a jasně si ji uvědomoval a drželo ho to nad hladinou. Obdobně to bylo asi za komunistů a už to tu začínáme mít zase. Nikdy jsem ale neslyšel, že by někdo řekl, že nejsvobodněji se cítil (třeba) v 50. letech :-). Pro mě je to spíš takový paradoxní výrok, bez hlubšího obsahu. Dá se použít jako bonmot, ale jinak nevím.
Anonym Perotud30.11.2018 20:37 Nahlásit
Také jde vyzžít jako příklad pro oxymóron
Nikdy jsme nebyli svobodnější, než...v době nejvyšší nesvobody.
Anonym Perotud30.11.2018 20:37 Nahlásit
Také jde vyzžít jako příklad pro oxymóron
Nikdy jsme nebyli svobodnější, než...v době nejvyšší nesvobody.
Přidat komentář do diskuze ▾