Báseň Máj - Karla Hynka Máchy
... nemá někdo převyprávěný ?
Odpovědi
Diskuze
www.metoo.cz/12068/karel-hynek-macha-maj-1836-obsah-literarniho-dila
jecko.pise.cz/159518-maj-karel-hynek-macha-obsah-dila.html
lyrickoepická báseň, má předzpěv, 4 zpěvy a 2 intermezza (termín z hudební teorie – mezihra, původ z italštiny)
Předzpěv: Čechové jsou národ dobrý – oslava vlasteneckých ctností, statečnosti, slavných činů, lásky k vlasti.
1. zpěv: Lyrický popis pozdního večera prvního májového dne u malebného jezera. Na břehu čeká dívka Jarmila na svého milého – loupežníka Viléma. Obává se, že již nepřijde. Je šťastna, když v dálce spatří loďku s bílou plachtou. Nepřijíždí však Vilém, ale plavec jí sděluje, že Vilém byl pro vraždu svého otce zajat a ve vězení čeká na zítřejší popravu. Vilém se tak chtěl pomstít člověku, který Jarmilu svedl, netušil však, že je to jeho otec. V dětství ho totiž otec vyhnal z domu a tak byl Vilém vychován u loupežníků. Když dospěl, stal se jejich vůdcem – byl znám jako „strašný lesů pán“. Plavec obviňuje Jarmilu, že se to stalo kvůli ní, a proklíná ji. Nešťastná dívka končí dobrovolně svůj život v hlubině jezera.
2. zpěv: V noci před popravou si Vilém, uvězněný ve věži, připomíná celý svůj život. Myslí na otce, který ho v mládí vyhnal, na život mezi loupežníky. Přemýšlí o tom, že svým činem pomstil dvě křivdy – své vyhnání z domova a neštěstí Jarmily, kterou poznal, až když byla svedena. Přemýšlí, co mu přinese příští den a co bude po smrti. Je přesvědčen, že po smrti nastane ještě temnější noc, noc bez konce, pouhé prázdno. K nešťastnému vězni přichází strážce vězení, je dojat jeho osudem. To, co mu Vilém řekl, nikdy nikomu neprozradil, ale již nikdy více se neusmál.
Intermezzo I.: Půlnoc - Sbor duchů a příroda se připravují na Vilémův pohřeb.
3. zpěv: Básnický popis líbezné přírody a krajiny v májovém jitru. S tím kontrastuje vojenský pluk vedoucí Viléma na popraviště a velký zástup lidí, kteří průvod doprovázejí a modlí se za odsouzence, který má být sťat a pro výstrahu vpleten do kola. Na popravišti na pahorku nad jezerem Vilém naposledy vnímá krásu přírody a sleduje pohledem nádhernou okolní krajinu. Nakonec obrací svůj zrak k nebi a po plujících oblacích naposledy pozdravuje svou rodnou zemi, již nazývá svou matkou. Naposledy vzpomíná také na Jarmilu. Pak již přichází kat se svým mečem. Vilémovo tělo je vpleteno do kola a jeho hlava je nabodena na kůl nad kolem.
Intermezzo II.: Loupežníci truchlí v lese pod stoletými duby pro svého vůdce. Jejich nářek opakuje ozvěnou celá příroda.
4. zpěv: Uplynulo 7 let od Vilémovy smrti. Na Nový rok po půlnoci jel kolem popraviště na koni autor básně. Spatřil Vilémovu lebku a kosti, které rachotily ve větru. Krajina byla pokryta sněhem, vše ozařoval bledý měsíc a jezdec i jeho kůň pociťovali strach. Druhý den se autor ptal hostinského na osud popraveného a hostinský mu vyprávěl Vilémův příběh. Autor nemůže zapomenout a vrací se na pahorek znovu večer prvního májového dne. Vzpomíná na své dětství, které odnesl čas, přemýšlí o svém budoucím životě jako o cestě poutníka, který spěchá k cíli – tohoto poutníka již nikdy neuzří, neboť vidí svůj budoucí život jako smutný a bez cíle, jeho srdci nikdo nemůže dát útěchu, protože prožil zklamání v lásce.