Jaká máte názor na tykání, vykání?

Anonym218320.11.2006 09:19 Nahlásit
Myslíte si, že tykáním se ztrácí kus autority?

Odpovědi

Přidat odpověď ▾

Diskuze

Anonym751520.11.2006 14:58 Nahlásit
Myslim, ze urcite. Byt jsem normalne priznivec tykani, tak je jasne, ze napr. ve vztahu nadrizeny-podrizeny ma nadrizeny pozici tezsi. Nekdy to jde zvladnout, nekdy to je na skodu, zalezi na obou zucasnenych a na situaci.
Anonym218320.11.2006 17:26 Nahlásit
An7515 Myslím si (podle zkušenosti v různých zaměstnáních), že kdo má přirozenou autoritu, nemusí si dělat problém ze ztráty autority když mu bude někdo tykat.
Naopak ten, kdo autoritu moc neměl, si chtěl vykat vždy.
Ale máš pravdu, záleží to na situaci.
Anonym15118427.08.2009 19:35 Nahlásit
Vykání vytváří psychickou bariéru mezi lidmi, která se tykáním ztrácí a vzniká prostor pro uchopení přirozené autority. Tudíž se vedoucí může ocitnout v nevýhodě. Všechno záleží na firemních zvyklostech, osobní síle lidí na pozicích a ochotě podřízených akceptovat hierarchii.
Gandalf27.08.2009 21:49 Nahlásit
Na mě tykání působí jednak jako relikt vojny ....... a jednak jako výraz úcty a primární slušnosti. Ale je pravda, že jestli kdo má autoritu, tak ji formou oslovování ani nezíská, ani neztratí.....
Véna vidí věci28.08.2009 13:01 Nahlásit
Mně by se líbilo onikání, takové to prvorepublikové, jak z knížek Karla Poláčka...
Gandalf13.10.2009 14:10 Nahlásit
No ..... chtít ostatně můžeš. Ale musíš počítat s tím, že bys od někoho mohl taky nějakou "chytit" ....
alimak13.10.2009 15:04 Nahlásit
No já jsem u jednoho člověka proti tomu aby mi tykal protestovala,bohužel jsem ještě nebyla pořádně probuzená a měla jsem si asi dát pozor a radši být sticha.Moc dobře to nedopadlo....
Gandalf14.12.2009 21:30 Nahlásit
..... nepřeháněj ...... (sám víš, že to není pravda :-)))))
Pavel14.12.2009 22:02 Nahlásit
No, jestli náhodou není 176204 Karel Vlach........)))))
Gandalf15.12.2009 09:05 Nahlásit
Tož to už by byl po smrti a posílal by písmenka ze záhrobí .....
NyNy15.12.2009 17:53 Nahlásit
To je sranda, po 3 letech moje otázka když jsem byla ještě anonym :-))
Anonym28291305.02.2012 02:40 Nahlásit
Já si v práci nechávám tykat i od mladých připadám si pak opravdu stará :D
Véna vidí věci05.02.2012 11:46 Nahlásit
Ja si pripadam stary, kdyz nekomu reknu, at mi tyka, a on nebo ona se zacne kroutit - ale nee, to je blbyyy - to bych nejradsi zalezl do penalu a zaklapnul viko... :-((
Viacenta06.02.2012 08:35 Nahlásit
Máš si připadat vážený a úctyhodný :-)))
Mně vykání vadí při nějaké intenzivní práci, třeba při společné brigádě. To je pro mě téměř nemožné.
NyNy06.02.2012 09:13 Nahlásit
Jé, opět po 5,5 letech opět moje otázka :-) Ten čas letí :-(
To, co se stává Vénovi se mi stává čím dál častěji. Mám nejdříve pocit údivu, když se mlaďoši kroutí. Ale když se potom člověk podívá do zrcadla, tak by si taky nejraději vykal...
Nejčastěji používám větu: "Ale tady je mi 25 let". A zaťukám si na hlavu. A pak nejsou problémy. Ovšem zatím...
Tam, kde necítím potřebu vzájemného tykání přistupuji na tykání z mé strany a vykání od protějšků, ovšem po vzájemné domluvě. Oni většinou říkají, abych jim tykala já, že oni zůstanou u vykání.
(Mně tykání stejně vždy ulítne a po mé omluvě říkají ať u toho zůstanu i přes jejich vykání mé osobě.)
Anonym38372106.02.2012 19:01 Nahlásit
Je to dáno i dobou. Například mojí babičce její děti a vnuk (já), vykali, vnučky tykali. Dělníci s prvorepublikovou zkušeností, pokud absolvent mezi nimi konal praxi tak mu tykali. V okamžiku kdy povýšil, přešli na vykání, nebylo mu nic platné říkat teď jste mi tykali, dělejte to dál. Odpověděli mu. Ne, teď patříte k vedení (obrazně, mezi pány). Dělníci si udržovali odstup, už mezi ně nepatřil, a to byl o 26 let mladší. Tohle podvědomě přetrvává do dneška i jinde, jako vědomí spřízněnosti určité komunity. Dělníci si většinou tykají, a THP vykají. Karlíčku, Aničko "vy". Neplatí to univerzálně, tykání s nadřízeným autority neubírá. Taky lepší zní, ty vole, než vy vole. Když je něco zvoraného. Pral jsem se s tím nějak celý život. Nejlepší je zvolit oslovení tak jak to člověk cítí, a druhá strana ať se stará. Proč bych se měl cítit staře, že mi vykají o něco mladší, když vykám stejně starým nebo o hodně mladším. On pohled na tykání/vykání se s přibývajícím věkem mění.
Anonym Qixezep16.02.2014 13:10 Nahlásit
Mně je jedno, zda se mi tyká, či vyká. Zajímá mne spíš kontext.
Přesto lidem v osobním styku(nikoliv na internetu)zásadně vykám. Nechci do vztahu vnášet osobnější tón, než na jaký už vztah dozrál.
Když přistupuji k cizímu psovi, také mu "vykám", byť neverbálně. Nastavím k němu neagresivně, spíše váhavě ruku, aby si ji mohl očichat, aby si to mohl promyslet, a když vidím, že to zpracoval, mohu opět trochu zmenšit vzdálenost, až si nakonec třeba "potykáme". Někdy ale zůstaneme u "onikání". Obdobně s člověkem.
V onikání cítím absenci jakéhokoliv osobního vztahu, snad i pohledu do očí, a patří tam i minulý čas, aby se vynuloval jakýkoliv osobní kontak. Přesto je tam obsažena formální zdvořilost.
Tykání sice člověka vtahuje do kolektivu, ale také se může stát výrazem iracionální hrubosti. Je velký rozdíl, jestli řeknu: "Šel sem a zametl to", nebo: "Pocem! Zameť to tu." Já bych zvolil: "Mohl byste to tu zamést, než to rozšlapu?"
On ten zametač by měl zametat ochotně a dobře, ale měla by mu být za tu smysluplnou práci projevena úcta, včetně přirozené úcty ke každé lidské bytosti.
Přidat komentář do diskuze ▾