| Nahlásit

Jaká máte názor na tykání, vykání?

Myslíte si, že tykáním se ztrácí kus autority?
Témata: psychologie

20 reakcí

| Nahlásit
Myslim, ze urcite. Byt jsem normalne priznivec tykani, tak je jasne, ze napr. ve vztahu nadrizeny-podrizeny ma nadrizeny pozici tezsi. Nekdy to jde zvladnout, nekdy to je na skodu, zalezi na obou zucasnenych a na situaci.
| Nahlásit
An7515 Myslím si (podle zkušenosti v různých zaměstnáních), že kdo má přirozenou autoritu, nemusí si dělat problém ze ztráty autority když mu bude někdo tykat.
Naopak ten, kdo autoritu moc neměl, si chtěl vykat vždy.
Ale máš pravdu, záleží to na situaci.
| Nahlásit
Vykání vytváří psychickou bariéru mezi lidmi, která se tykáním ztrácí a vzniká prostor pro uchopení přirozené autority. Tudíž se vedoucí může ocitnout v nevýhodě. Všechno záleží na firemních zvyklostech, osobní síle lidí na pozicích a ochotě podřízených akceptovat hierarchii.
| Nahlásit
Na mě tykání působí jednak jako relikt vojny ....... a jednak jako výraz úcty a primární slušnosti. Ale je pravda, že jestli kdo má autoritu, tak ji formou oslovování ani nezíská, ani neztratí.....
| Nahlásit
opr.: .... vykání .....
| Nahlásit
Mně by se líbilo onikání, takové to prvorepublikové, jak z knížek Karla Poláčka...
| Nahlásit
Každému chci tykat.
| Nahlásit
No ..... chtít ostatně můžeš. Ale musíš počítat s tím, že bys od někoho mohl taky nějakou "chytit" ....
| Nahlásit
No já jsem u jednoho člověka proti tomu aby mi tykal protestovala,bohužel jsem ještě nebyla pořádně probuzená a měla jsem si asi dát pozor a radši být sticha.Moc dobře to nedopadlo....
| Nahlásit
já každému onikám......
| Nahlásit
..... nepřeháněj ...... (sám víš, že to není pravda :-)))))
| Nahlásit
No, jestli náhodou není 176204 Karel Vlach........)))))
| Nahlásit
Tož to už by byl po smrti a posílal by písmenka ze záhrobí .....
| Nahlásit
To je sranda, po 3 letech moje otázka když jsem byla ještě anonym :-))
| Nahlásit
Já si v práci nechávám tykat i od mladých připadám si pak opravdu stará :D
| Nahlásit
Ja si pripadam stary, kdyz nekomu reknu, at mi tyka, a on nebo ona se zacne kroutit - ale nee, to je blbyyy - to bych nejradsi zalezl do penalu a zaklapnul viko... :-((
| Nahlásit
Máš si připadat vážený a úctyhodný :-)))
Mně vykání vadí při nějaké intenzivní práci, třeba při společné brigádě. To je pro mě téměř nemožné.
| Nahlásit
Jé, opět po 5,5 letech opět moje otázka :-) Ten čas letí :-(
To, co se stává Vénovi se mi stává čím dál častěji. Mám nejdříve pocit údivu, když se mlaďoši kroutí. Ale když se potom člověk podívá do zrcadla, tak by si taky nejraději vykal...
Nejčastěji používám větu: "Ale tady je mi 25 let". A zaťukám si na hlavu. A pak nejsou problémy. Ovšem zatím...
Tam, kde necítím potřebu vzájemného tykání přistupuji na tykání z mé strany a vykání od protějšků, ovšem po vzájemné domluvě. Oni většinou říkají, abych jim tykala já, že oni zůstanou u vykání.
(Mně tykání stejně vždy ulítne a po mé omluvě říkají ať u toho zůstanu i přes jejich vykání mé osobě.)
| Nahlásit
Je to dáno i dobou. Například mojí babičce její děti a vnuk (já), vykali, vnučky tykali. Dělníci s prvorepublikovou zkušeností, pokud absolvent mezi nimi konal praxi tak mu tykali. V okamžiku kdy povýšil, přešli na vykání, nebylo mu nic platné říkat teď jste mi tykali, dělejte to dál. Odpověděli mu. Ne, teď patříte k vedení (obrazně, mezi pány). Dělníci si udržovali odstup, už mezi ně nepatřil, a to byl o 26 let mladší. Tohle podvědomě přetrvává do dneška i jinde, jako vědomí spřízněnosti určité komunity. Dělníci si většinou tykají, a THP vykají. Karlíčku, Aničko "vy". Neplatí to univerzálně, tykání s nadřízeným autority neubírá. Taky lepší zní, ty vole, než vy vole. Když je něco zvoraného. Pral jsem se s tím nějak celý život. Nejlepší je zvolit oslovení tak jak to člověk cítí, a druhá strana ať se stará. Proč bych se měl cítit staře, že mi vykají o něco mladší, když vykám stejně starým nebo o hodně mladším. On pohled na tykání/vykání se s přibývajícím věkem mění.
| Nahlásit
Mně je jedno, zda se mi tyká, či vyká. Zajímá mne spíš kontext.
Přesto lidem v osobním styku(nikoliv na internetu)zásadně vykám. Nechci do vztahu vnášet osobnější tón, než na jaký už vztah dozrál.
Když přistupuji k cizímu psovi, také mu "vykám", byť neverbálně. Nastavím k němu neagresivně, spíše váhavě ruku, aby si ji mohl očichat, aby si to mohl promyslet, a když vidím, že to zpracoval, mohu opět trochu zmenšit vzdálenost, až si nakonec třeba "potykáme". Někdy ale zůstaneme u "onikání". Obdobně s člověkem.
V onikání cítím absenci jakéhokoliv osobního vztahu, snad i pohledu do očí, a patří tam i minulý čas, aby se vynuloval jakýkoliv osobní kontak. Přesto je tam obsažena formální zdvořilost.
Tykání sice člověka vtahuje do kolektivu, ale také se může stát výrazem iracionální hrubosti. Je velký rozdíl, jestli řeknu: "Šel sem a zametl to", nebo: "Pocem! Zameť to tu." Já bych zvolil: "Mohl byste to tu zamést, než to rozšlapu?"
On ten zametač by měl zametat ochotně a dobře, ale měla by mu být za tu smysluplnou práci projevena úcta, včetně přirozené úcty ke každé lidské bytosti.
 Anonym
Odpovídat lze i bez registrace. Dodržujte pravidla Ontoly
Vložit: Obrázek