Ontola > Ostatní > diskuze
| Nahlásit

Fobie z hlasitých zvuků

Dobrý den, jsem už mírně zoufalá, trpím takovou zvláštní fóbií - bojím se hlasitých zvuku - např. rána střelné zbraně, pistole, děla, výbuchy všeho druhu, třeba i v chemii - pokusy, které bouchají. Někdy mě to hodně omezuje. Je to strašný strach a jednou jsem z toho byla i nemocná, bohužel se mi to věkem zhoršuje, takže asi nejsem ten typ, kterému to s věkem klesá. Terapii šokem ani pod dohledem psychologa podstoupit nehodlám. Nejhorší je, že mi to nikdo nevěří. Děkuji
Témata: psychologie

15 reakcí

| Nahlásit
Psycholog ti určitě nenaordinuje terapii šokem. Maximálně expozicí, ale to je něco jiného. Tak se postupně a očekávaně zvyšují dávky, ale nevím, jestli se tohle léčí zrovna tak.
Mám něco jako ty, hrozně se bojím rány z prasknutého balónku, že začnu koktat.
| Nahlásit
Já ti to věřím, ale obávám se, že bez pomoci psychologa se neobejdeš. Jak píše Anonym411642, expozice spočívá v postupně se zvyšujícím kontaktu s předmětem fobie. Rozhodně nebude v ordinaci odpalovat výbušniny =)
(Upraveno 30.04.2012 22:33) | Nahlásit
Sama se toho opravdu nezbavíš. Spousta lidí umí být nepochopitelně ignorantsky bezohledná, takže chápu, že ti nevěří. A mám sestřenici, která má z prasknutého balónku podobnou hrůzu jako An411642

... a nevím, jestli ti to pomůže, ale můj pes má fóbii z takových zvuků taky. Ohňostroje na nový rok a bouřky jsou za trest, ale stačí opravdu jenom nějaké zvučné plesknutí, začne zmateně pobíhat po zahradě, kňučet, schovávat se do zadního rohu boudy... :D Nejsi v tom sama...
(Upraveno 01.05.2012 09:59) | Nahlásit
Když jsem byla malá, měla jsem fobii (tedy nic moc), že jsem v domě kde jsem bydlela nešlapala na určité schody. Byly na nich určité flíčky, které zřejmě nikdo neviděl ale já ano (neudělala jsem je tam podotýkám). Už to bylo pro mne časem dost obtěžující ale nemohla jsem si pomoct' (několik let asi od 8 - 12 ) tak jsem si udělala samoléčbu. Schválně jsem na ně začala šlapat. Rozhodně mi bylo strašně. Kupodivu to trvalo dlouho než jsem se toho pocitu zbavila.
A tak možná rada. Práskni si sama pytlík třeba po nakoupených rohlících, papírový, plastový... U balonku bych asi tedy i já měla problémy. Ale pro začátek by to mohlo stačit. Je pravda, že já si ty sáčky prásknu vždy a s potěšením :-)
Ono je opravdu něco jiného když ti někdo ucpe přívodní hadici ke vzduchu než ty sama. Při branném cvičení kdysi dávno ve škole v páté třídě jsme si zkoušely plynové masky a učitel ucpáním trubice rukou zjišťoval, jestli je máme utažené. Já ji měla a málem jsem ho "zabila" z pudu sebezáchovy. To se nedá ovládnout. Ale pokud si ji ucpu sama a VÍM ŽE TO ČEKÁM tak je vše OK. To je i s tou ránou. Zkus to a uvidíš. K doktorovi můžeš vždy.
| Nahlásit
Děkuji Vám všem, co se týče těch balónků, to mám samozřejmě taky, je ale zvláštní, že před rokem,když jsem byla na jedné oslavě, tak tam praskly dva balónky, sice mi to vadilo, ale nějak jsem to zvládla, jak říkám, ta fóbie se mi spíše zhoršuje.
(Upraveno 01.05.2012 19:50) | Nahlásit
Ahoj Violet :)
Asi se zhoršuje proto, že se na ni nabalují stále další okolnosti, zážitky, obavy, strachy... vrství se to na sebe a tím Tě to tlačí víc a víc. Taky proto, že cítíš, že si s tím sama skoro neporadíš.

Někdy může být začátek nějaké neurotické poruchy, vyvolané stresem, v nějakém dávno zapomenutém nebo vůbec neuvědomovaném zážitku z raného dětství, který následně "spouštěč" = silný zvuk/ránu nějak pocitově "vypíchl" nad ostatní podráždění.
(Míru intenzity podráždění vedoucí k různě silné reakci i obecnou odolnost proti stresu má každý z nás jinou - každý není flegmatik... , mění se i při aktuálním stavu/náladě - starosti, únava, nevyspání, jiná úzkost... ji zhoršuje.)

Obecně ale jsou strach (konkrétní příčina) i úzkost (neurčitá příčina) běžnými lidskými emocemi, které mají v životě ochranný význam - upozorňují nás na nebezpečí, chrání nás, informují, zabraňují v nevhodném chování... a proto odborná literatura doporučuje, že není žádoucí se těchto emocí úplně zbavovat. :-)))
Přiměřené emoční reakce jsou projevem duševního zdraví.
Je otázka, co považuješ ještě za přiměřené a kdy a proč Tě to (společensky nebo osobně) obtěžuje?

Podle mě už nejsme zvyklí na extrémní situace a obecně nás víc děsí, šokují, neumíme se v nich zachovat klidně/rozumně/účelně.
Jsem taky hodně "lekavá", ale radši si "zařvu" a nemusím mít kvůli tomu druhý den velké opary (z leknutí) jako moje teta...
Koho to baví (z rodiny), upozorňuju, že se v tu chvíli neovládám a může mi vyletět ruka, příště praštím, z leknutí, to samo :) nějaká reakce je prostě v tu chvíli uvolněním napětí a "vtipálci" si dají pokoj.

Nějaký ten vedený "tréning" může být dobrý, třeba sama, jak doporučuje Nyny.
Psycholog s Tebou třeba sepíše "škálu lekavosti" zvuků různé intenzity, od těch, co jsou v pohodě, přes ty horší až k úplně nesnesitelným děsům :)
a postupně se zkouší zvedat hranice snesitelnosti, nejenom to vydržet, ale říci si - je to jen zvuk... Nemá to žádnou souvislost s jiným děsem, naštěstí :-)))
| Nahlásit
Děkuji za tvůj vyčerpávající( v dobrém slova smyslu) komentář:D Možná, že míra toho strachu se opravdu stupňuje s mou náladou nebo dalšími úzkostmi( abych tak přiznala, fóbie je jen jedna z mých nějakých menších psychických problémů) Doufám, že s tím jednou dokážu bojovat:)
| Nahlásit
Mohu se zeptat?Neví někdo jak se nazývá fobie z toho, že kašlou druhý lidi, že zívají, smrkají, nebo se smějí?Zkrátka z těhle věcí a ve výsledku z toho, že se bojím, že mě nemají rádi?Protože to považuju za jejich nenávistný útok na mě?Potřebuju pomoci, protože mě doktoři zařadili do kategorie schyzofreniků, ale je to něco jinýho.Vím to jistě.
| Nahlásit
Ahoj..též mám problém s balonkama, petardama, dokonce i bouchnuti šampaňa. A vůbec nevím co to odstartovalo...mám to už od dětství a též mě to dost omezuje. V nejbližší době mám v plánu navštívit psychologa...tak pevně doufám že mi pomůže :-)
| Nahlásit
...moje lekání je spíše úsměvné. Trhnu sebou, vykvíknu..ještěže se nepocikám. Stačí na to vyštěknutí našeho psa, hlasitý zvonek, samozřejmě silný nečekaný zvuk... Psychonásledky naštěstí žádné nemám.
Naše malinká vnučka nechce žádné zvukové hračky, děsí ji mixér,splachovač,hlasité stroje, motorky...naprosto odmítá i že bych jí zahrála na piáno...snad se postupně zocelí.
Tak hodně sil do hlučného světa !
| Nahlásit
Já také trpím touto fobií. Studuji na gymnáziu a teď v chemii máme spoustu výbušných pokusů. Zvládá se to špatně, ale kamarádky mi pomáhají:). Bohužel z této fobie plyne i strach z bouřek.
| Nahlásit
také mám fóbii z balonků.. je mi 15 a nevím co s tím :( naši to bohužel neřeší protože si mysí že je to blbost.. máma mě z toho chce vyléčit tak že nafoukne co nejvíce balónků a pak je budem spolu praskat .. myslí to dobře ale já z toho mám fakt strach :( a k tomu všemu jdu na obor kadeřnice a tam se budem učit holit právě na balóncích.. prosím o nějakou radu.. neo aspoň o radu jak přemluvit naše aby mě poslali k psychologovi .. předem mockrát děkuji :) Simona
| Nahlásit
Mám stejnou fóbii jako ty. Když jsem byla malá, byli jsme s rodinnou na horách a byl tam ohňostroj, my stáli strašně blízko. Jediné, co si z té doby pamatuji je, že se mnou taťka utíkal pryč, protože jsem strašně brečela. Od té doby mi vadí vše. Stačí aby můj synovec vzal do ruky balónek a už jsem jak na trní. I kdybych měla v ruce tác s hrnky a skleničkami, a on na ten balonek spadl (stává se mu to často), tak by mi bylo jedno, že se rozbijí, a normálně bych tác pustila a zacpala si uši. Jednou jsem byla s přáteli na Silvestra v centru Prahy a museli jsme projít Václavák a já ho šla celou dobu se zacpanýma ušima. Nebo když jsem v divadle a nějaký herec vezme do ruky pistoli, tak jsem hned celá nesvá, protože vím, že přijde rána. Jednou jsem měla dokonce záchvat i na policejním táboře, protože tam je nenapadlo nic jiného, než že si zahrajou na únosce a začnou střílet ze samopalů. Před chvilkou jsem řekla mamce, že mám tuto fobii a ona mi odpověděla, že nesmím být taková "cíťa" a nesmím mít ze všeho strach, takže jsem raději odešla do pokoje a našla tento web.
| Nahlásit
I já mám tuto fóbii, od raného dětství (možná už od narození) až doteď (je mi 24). Asi jsem to měla řešit dříve, zkusím také v co nejbližší době navštívit psychologa. Ta fóbie je zničující, nejde o tu ránu samotnou, ale ten strach předtím, než nastane, když ji očekávám! Mám hrůzu nejen z balonků, ale dokonce i z pytlíků, které někdo praská ve škole! V divadle sedím celou dobu stažená hrůzou, jestli nevytáhnou pistoli. Když se někde nevyhnu ranám, zatínám nehty do dlaní, celá se rozklepu, brečím atd., nedá se to zastavit ani ovlivnit.
Jsem moc ráda, že jsem narazila na tento web a mohla tak zjistit, že tato fóbie není ojedinělá a že nejsem v tomto jediná nenormální na celém světě :-)
| Nahlásit
Ahoj jsem rád že nejsem sám. Naučil se tento neobvyklý typ fobie řešit? Díky za odpověď výbuchy, rány a balonky mě trápí od dětství po současnost...
 Anonym
Odpovídat lze i bez registrace. Dodržujte pravidla Ontoly
Vložit: Obrázek