Nejstarším druhem soudnictví bylo rozhodování, pro něž byl charakteristický spor mezi dvěma stranami. Tuto základní formu zachováná především civilní soudní proces, z něhož se postupně vydělily procesy specializované. Zejména došlo k oddělení rozhodování o vině a trestu, tedy soudnictví trestního. Později dochází ke vzniku dalších dvou zvláštních druhů soudnictví, a to soudnictví správního, v němž dochází k přezkoumávání správních rozhodnutí (a jiné), a soudnictví ústavního, jehož předmětem je rozhodování o ústavnosti právních předpisů. Někteří právní teoretikové v rámci jednotlivých druhů soudnictví připouštějí další vnitřní členění.
V současné době se tedy v Česku soudnictví člení na obecné a ústavní. Obecné soudnictví zahrnuje soudnictví ve věcech civilních (jehož součástí je i soudnictví obchodní, rodinné a dědické), trestních a správních.
V jiných zemích a dobách existovaly a existují i další druhy soudnictví, například vojenské soudnictví. Kromě toho mohou existovat jiné instituce označované jako soud, které však nejsou orgánem státu. Příkladem může být církevní soud zřízený římskokatolickou církví pro vlastní potřebu, který rozhoduje podle kanonického práva.
Podrobnějšeí informace jsou uvedeny na adrese:
http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/176869-soud
Nejvyšší soud České republiky se sídlem v Brně.
Existují dva, Vrchní soud v Praze a Vrchní soud v Olomouci.
V jiných zemích a dobách existovaly a existují i další druhy soudnictví, například vojenské soudnictví. Kromě toho mohou existovat jiné instituce označované jako soud, které však nejsou orgánem státu. Příkladem může být církevní soud zřízený římskokatolickou církví pro vlastní potřebu, který rozhoduje podle kanonického práva.
