Jakou knihou přimět puberťáka číst?
Dobrý den, jsem už celkem zoufalá z toho, že moje dcera nechce skoro vůbec číst, věčně sedí na počítači a knihy ji nebaví... chtěla bych to změnit, ale už mě nenapadá jaká kniha by ji mohla zaujmout, zkoušela jsem jí nabídnout už celkem dost kniha a pořád nic...máte nápad na nějakou opravdu poutavou knihu pro 13letou dívku?
Odpovědi
Diskuze
John Flanagan: série Hraničářův učeň
Vyzkoušeno na dceři téhož věku, už to čte potřetí. A čte se to jedním dechem, zhltal jsem to všechno taky :-) Je ovšem pravda, že ona hodně čte i tak, těžko říct, jak to zabere u vás. Ale za pokus to určitě stojí...
Racek (i další knihy od R. Bacha by ji mohly zaujmout)
Jinak je pravda, že ten Hraničářův učeň je mezi "nečtenáři" tohoto věku oblíbený, ale zase nevím, jestli to spíš není pro kluky.
Není důvod k zoufalství, to, že dcera nenašla ke knihám vztah, není ani nic výjimečného, ani pro život nezbytně nutného. Znám spoustu úspěšných lidí, kteří v životě přečetli tak asi tři knihy.
A sousloví : ...přimět puberťáka číst. Tak to nemá naději na úspěch. Silně to totiž připomíná, donutit, přikázat, "dokopat", atd. Tedy podvolit se. Dělat něco radostně z donucení, dost dobře nejde, obzvlášť pubescenti jsou náchylní k negativizmu. Prošli jsme si tím také. :-)
Teď jak by to šlo.
Ernest Thompson Seton napsal knihu Rolf zálesák, není to pro dívku, a pochybuji, že pro současnou generaci kluků, pokud nejsou skauty. Zmiňuji ji z jiného důvodu. je tam návod jak na to. :-)
Rolf pracoval také na statku jako čeledín, měl na starosti dva voly, jeden z nich onemocněl, a bylo potřeba, aby vypil medicínu. Nalil mu ji do žlabu, a vůl se ji ani nedotkl, nedostal ji do něho ani jiným způsobem. Všiml si ale, že ač je nemocný, tak se snaží krást potravu svému zdravému druhovi. Prostě, že jsou voli jako lidé, závistiví. U souseda je nebe modřejší, tráva zelenější, voda lépe teče a potrava je chutnější. Tak uvázal zdravého vola nakrátko, aby nedostal do žlabu, pěkně k němu mluvil, nalil mu tam tu medicínu a odešel. Ten nemocný vůl svému druhovi, který se nemohl dostat do žlabu, všechno vypil. Tak jej vyléčil.
Pro lidi platí to samé. Naše děti nás mají přečtené, ale my je taky, navíc máme spoustu zkušeností, tak jde o to jenom dceru motivovat, nepřímo. Vzbudit zvědavost, pocit že není in, když obsah té knihy nezná, atd.
Ilka Pacovská: série Sedmý smysl je dobrá volba, samozřejmě z žánru fantasie.
Má ale na druhé straně své jasné výhody - kdo hodně čte, obohacuje si slovní zásobu a tak nějak nenásilně nasakuje i znalostmi gramatiky, stylistiky a kdoví čeho dalšího. Takže nějaká ta snaha "přimět" asi stojí za zvážení. Ale ovšemže, jak píšeš, musí to být v těch uvozovkách a s citem.
Ta Rolfova finta je úžasná! Až jsem si to přečetl, došlo mi, že něco podobného občas praktikuju na svých dětech, aniž bych si to kdy byl takhle explicitně uvědomil :-)
V daném případě žádná kniha, byť sebelepší, nemá takovou moc, aby změnila člověka, který se nechce změnit (ve vztahu k oblibě čtení). Problém, tedy i jeho řešení je jinde. V manipulaci, což je slovo, které je zprofanované, a představuje pro většinu lidí něco jako vulgární slovo. Přitom každý z nás denně používá manipulační techniky denně mnohokrát, vždy když chce prosadit svůj názor, vytvořit dojem, atd.
Ženy jsou obyčejně manipulátorky par excellence v kruhu rodiny, mají jen jednu chybu, všechny ty techniky mají jenom omezenou dobu platnosti, než je ti ostatní prohlédnou. Je to stejné jako s rehabilitací, každá procedura působí max. šest neděl, pak ztrácí účinnost.
V daném případě, co se týká otázky, tak jediný způsob je manipulace, ale přijít s něčím co dcera neočekává, tedy není na to připravená. Každý máme nějakou "Achillovu patu", skrz kterou se nám dá "dostat na kobylku". Dá to přemýšlení, stojí to čas, ale vede to k výsledku.
Ono to nechce mnoho, jenom si sednout a vzpomenout si, že mě bylo taky 13, a co by se mě líbilo, nelíbilo. Např., modelová situace : Určitě by se ji nelíbilo, kdyby někde seděla s někým koho si váží, nebo svými vrstevníky, a probíral se pouze obsah knih. Neměla by o čem mluvit, přitáhnou k sobě pozornost. Dosáhnou cíle lze i negativním působením. Je to jenom příklad.
Jiný příklad za života. Na vojně, pokud si vzpomenu na přijímač, tak při pořadovém cvičení, a že jsme pochodovali hodiny, nebylo nejhorší to pochodování samé, ale když instruktoři vyřadili pár lidí, s tím že šlapali dobře tak mají volno. Ostatní pochodovali okolo nich, další půl hodiny, tam a zpět, zatímco oni seděli a kouřili. Je těžké tomu kdo to nezažil, vyprávět, co se honí v hlavě těm co pochodují, a co těm co sedí. :-)
Jde jenom o to, k čemu má manipulace sloužit. Čtení člověka obohacuje o další pohled na svět, měl bych to vědět, ani nevím, kolik jsem toho přečetl, pár tisíc knih určitě. Pokud někdo nečte, tak musí získávat informaci jiným způsobem.
Pokud chci prodat výrobek (čtení), potřebuji nejenom ten výrobek, pokud možno kvalitní (dobrou knihu), ale reklamu, což je také způsob manipulace (podprahová je zakázaná, ale nejúčinější). Obojí má stejnou váhu.
PS : Paradoxy. - Obchodníci k propagaci prodejnosti říkají : "Všichni to kupují". Lidé na to slyší. A teď si představte, že to bude halenka, a koupí ji 4 z deseti žen. Která ji pak bude nosit, až to zjistí ( ve stejné barvě a střihu) ? :-)
PSS : Lidé by měli být ve svých přáních opatrní, mohlo by se jim stát, že se jim ta přání splní. :-)
Byly (a dosud jsou) dvě sestřenice, které i s rodiči žily spolu v dětství ve společné domácnosti.
Té jedné říkala maminka:"To už zase ležíš v těch knížkách, všechny děti bruslí na rybníku!"
A té druhé říkala druhá maminka:"Podívej se, jak ta si čte! Nemohla by sis taky něco přečíst?"
Maminky ten přirozený sklon nezmírnily. Byly každá jiná, a i zůstaly.
Někdy děti ocení, když si rodina spolu občas čte nahlas. Moje dcera to milovala. Byla dokonce ochotna předčítat. Ale tehdy nebyly ještě počítače a závislost na nich.
Každý má své inklinace, ale kázáním a nucením se nic nespraví.
PSS = post super scriptum
Ad Qixeze(petr), dobře napsáno.
http://en.wikipedia.org/wiki/Postscript
- PPS (postquam-post-scriptum); PPPS (post-post-post-scriptum)
A mimochodem, je to úplně jedno, zda napíšeš PSS nebo PPS.
http://chaffeenguyen.com/to-p-s-s-or-p-p-s-and-then-what/
Tak to je jiná. :-))
Ad Vobenit, přidej ještě něco "neosobního" na mou adresu, je tu nějak nuda. :-)
P.S. Ale s tím P.S.S. má výjimečně :-) pravdu, ono to v těch odkazech je; dokonce se dvěma možnými interpretacemi... Skoro bych i tipoval, že to nehledal až ex post, ale že to opravdu znal. Ale Pravdu se nikdy nedozvíme <velmi-tajemný-smajlík>
"A nikdy neříkej nikdy". :-) Ostatně to není pravda, jen to je jen zřídkavá věc. :-)
Pokud odkazuješ na tenhle (citovaný) odstavec, tak je to fakt, podpořený zkušenostmi, nikoli vychloubání :
...většinou budu za špatného, neb člověk je tvor společenský, tak lidé jako tací, mají zažité určité stereotypy (zákonitosti, vrozené vzorce chování). Jeden z nich je, že pokud vyjádří názor (stesk), tak automaticky očekávají, že ostatní budou s nimi "notovat stejnou notu". Pokud tomu tak není, tak je to vykolejí, naštve. Já se dívám, snažím dívat (uvažovat) o podstatě problému v co nejširším spektru, a nenechávám si to pro sebe. To lidé nedělají, nebo i neumějí.
Myslím, vyhodnocuji a jednám jinak nežli víc jak 90% ostatních lidí. Ostatně tohle, byť podvědomě, víš, to je to co některé lidi tak dráždí. Odlišnost. Nu, já se tím (jejich reakcemi), bavím. :-)
A mimochodem, v okamžiku když jsem se tě ptal, zda jsi si jist, tak jsem odpověď znal. Jo a anglicky taky neumím. :-)
Ad Xewerob, asi před rokem jsem měl podobné dohadování ohledně psaní postskripta, zda s tečkami či bez nich. Taky se do mě někdo pustil, že to píši blbě. Taky neměl pravdu. :-) http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=postskriptum&Hledej=Hledej
Ke tvé otázce, zda jsem to věděl předem, tak to nevím ani já. Já nevím co jsem tenkrát všechno prošel, a co mě "uvízlo" v hlavě, zato vím český (asi) výklad PSS. Ten zní : postskriptum skripta. Odkaz k tomu nemám, ani jsem jej nenašel, to jenom desetiletí nosím v hlavě. Dobře se to pamatuje. :-)
Sranda musí bejt, i kdyby na chleba nebylo. :-)
PS : Kázeň musí bejt, ne proto, že je to správně, ale proto, abychom se nevraždili navzájem. :-)
S tou kázní to byl samozřejmě totální blábol poručíka Mazurka, jen tak pro odlehčení situace. Doufám, že mě nepodezříváš, že jsem to myslel vážně! :-)
Jsi na tom lépe nežli já, já jsem sám sebe ještě neprokoukl, ale pracuji na tom. :-)
Akorát se držím některých zásad, např. :
Nelhat, pravda je tvárná, nechá se modelovat, a lež si musí člověk pamatovat.
Samozřejmost je blbost, zvyk, v reálu může být vše jinak.
S tou kázní, já nad tím nijak zvlášť neuvažoval, ani to nepokládám za důležitější nežli oboustranně okrajovou poznámku.
Ontola mě poslední dobou přijde nudná, stále stejé se opakující dotazy, nic moc nového (v těch dotazech), a nebo zajímavého. :-(
PS : Jen tak na okraj. Proč myslíš, že dávám tolik odkazů na zdroje v příspěvcích ?