| Nahlásit

Když se nedaří - co dělat?

Taky se vám někdy stane, že se vám vůbec nedaří? Že všechno, co uděláte je špatně a že obzvláště, když vám to dají najevo ti, na kterých vám záleží, že vás to hodně mrzí? A že čím více se snažíte, tím více všechno kazíte. Poraďte, jak bojujete se nezdarem, s chýrou , špatnou náladou, s depresí a jinými podobnými věcmi, co vám stojí v cestě a brání vám být šťastní? Ne každý totiž máme kolem sebe plný kopec kamarádů.
Témata: psychologie

12 reakcí

| Nahlásit
Stává.
Pořádně si odpočinu a vyspím se.
| Nahlásit
naprosto tě chápu,snažim se třeba sportovat nebo jak píše dráček,vyspat se. toto se mi stává často.doufám,že to bude brzo ok.držim palce
| Nahlásit
Nedělat nic.
| Nahlásit
jak řekli draček a Anonym83805 spím , nebo taky maluji (to spíše) to je pro mě nejůčinnější terapie proti stresu a všemu "co je blbě" na světě :-)
Držim palce at to nejak prezijes a jedno motto na zaver - I spadnout na "držku" je pohyb do předu:-)
| Nahlásit
Dovolím si připomenout, že deprese je choroba a je nutno s ní bojovat ve spolupráci s odborným lékařem. Nedá se z ní se vyspat. Poraněná duše velice bolí.........
| Nahlásit
Moc ti nepomohu, sama s tím mám problémy a taky bych potřebovala mnohdy pomoc. Ale už přece jen o tom něco vím, tak vím,... Spánek to nespraví, spát nejde... naopak si lehneš a všechno se ti honí hlavou , to je ještě horší. Já mám tak trochu jedinou pomoc a to je zaměstnat mozek něčím, na co se musím opravdu hodně, ale hodně soustředit. Naštěstí mám takové povolání, že si takovou práci mohu kdykoliv , nebo skro kdykoliv najít. Ale to je pochopitelně jen tehdy, když ten smutek není abnormální, pak totiž nepomůže kromě pilulky nic. Ale to záleží na tobě aby jsi navštívila lékaře, protože ono bojovat bez té pilulky je někdy více vyčerpávající a pro tělo více rizikové než spolknout pilulku. Pochopitelně lékař ti poradí i jiné věci, záleží na tom jaký jsi člověk, jestli introvert, chce to někdy ven, myslím ven mezi lidi, ale ven ve smyslu vypovídat se, něco rozbít, bouchnoput do stolu, nebo se prostě jen vybrečet. Takový dlouhodobý ve vlastní duši tlumený a schovávaný stres je hodně nebezpečný.
Chtěla bych ti říct že ať je ti líp., ale je to asi tak nesmyslné jako říkat někonu, komu chybí noha, že když se bude snažit dožene ty zdravé. Stejně nesmyslné jsou rady těch zdravých a rádobykamarádských pomocí typu to zvládneš, pojď s námi, to přeháníš, musíš chtít... je to sice hezké, ale naprosto zbytečné. Naopak chce to dát si sama sobě jen malilililinkatý úkol, třeba že vstaneš , okoupeš se, nachystáš si snídani /i to je někdy dost velký úkol / a pak buď ráda, že se ti to povedlo. Úkoly musíš dávat malé, krátkodobé a být moc ráda, když se ti je daří splnit. A nejlepší je, když máš někoho kdo ti rozumí, kdo tě motivuje jen třeba tím, že tě chápe, že tě vyslechne, že je s tebou jen tak .... ale to musíš mít to štěstí takového člověka najít. Morální podpora je podle ničím nezastupitelná, prostě moc dobrá, moc.
Tak jen snad že držím pěstičky, ale jak říkám, dobře se píše a hůře se realizuje. Hodně štěstí a najdi tu napřaženou ruku k pomoci, najdi záchytný bod. Leda
| Nahlásit
opr. ...nemyslím ven mezi lidi
 Ina
| Nahlásit
to 24182: Ale ty už přece plno kamarádů máš, když jsi na Ontole. Tak hlavu vzhůru!!!!!
| Nahlásit
Přidám malinkatý tip - mě na odreagování od všeho pomáhá hudba, nejdřiv smutná a pomalá a pomaloučku přeladit až k té veselé, ale tohle téma je hodně individuální:-)
| Nahlásit
Přesně jak říkají Ina a míňa...
| Nahlásit
mě pomáhá jakýkoliv druh adrenalinu.Donutit se,třeba s nadávkama a pořádně se vyšťavit.Na kole,na vodě,skočit si bunge jumping,cokoliv, co ti nechá slastný pocit, že si se překonala a ostatní ať tě škrabkají na zádech.
| Nahlásit
Na tenhle dotaz se dívám už dlouho. Přemýšlím, jak nejlépe odpovědět.
Kdysi jsem měla problém, velký. Vyřešila jsem ho tak, že jsem od té osoby utekla. Když se necítím dobře v prostředí kde pracuji, odcházím jinam. Tam, kde nyní jsem pracuji už podruhé (poprvé 5 let a nyní 3 rokem) a jsem tam stále spokojená. Kdybych tam zase byla nespokojená (záleží u mne hodně jaké budu mít kolegy) odejdu.
Nevím, jestli je to rada dobrá. Jen píšu co jsem udělala já.
Vlastně jsem s problémy nebojovala. Nevím jestli to bylo anebo je dobře. Trápit se rozhodně nechci, možná utíkám dřív než propukne stres.
Důležité je být sám sebou, nesnažit se zalíbit všem (což ani nejde), nekontrolovat se neustále ve všem, USMÍVAT SE (to je důležité) na své okolí.
A permanentně šťastný je jen blázen. Ono to vlastně ani nejde být pořád šťastný.
Najdi si koníčky které tě budou uspokojovat, kamarády (neuzavírej se do sebe).
Radím nepodceňovat se, uvědomit si své já, mít rád své blízké.
Naštěstí tyto pocity tebou psané jsem ani moc nezažila, jen v určitém období u své dcery a od té doby vím, že to není žádná legrace. Pomohl jí psycholg. Možná, že by nebylo na škodu se na něj také obrátit, to není žádná ostuda.
 Anonym
Odpovídat lze i bez registrace. Dodržujte pravidla Ontoly
Vložit: Obrázek