Tvar slova rukama
"s prázdnýma rukama"
proč s "rukama",když ruka je r.ženský,vzor žena a v 7.p.množ.č. je "s ženami".
dík za vysvětlení
proč s "rukama",když ruka je r.ženský,vzor žena a v 7.p.množ.č. je "s ženami".
dík za vysvětlení
Odpovědi
Diskuze
Je to trochu jinak: Je to pozůstatek tzv. dvojného čísla, které dřív bylo běžné a teď už je jen u párových orgánů lidského těla. Pozor, jen lidského těla! Takže třeba: s lidskýma nohama, ale s nohami stolu.
Ale: dvojné číslo čili duál už dnešní čeština nemá a zbylo po něm právě jen těch několik případů párových orgánů (také ucho a oko). Nezapomeňme však, že toto pravidlo se vztahuje ještě na další dvě slova, a to číslovky dvě a obě. Proto vždycky "dvěma prsty" či "s oběma dětmi", někdy slýchané "dvěmi" je tzv. hyperkoretní a tedy spisovně nesprávné.
Ve vazbě na to je i tvar "prázdnýma" (rukama), kdy v ostatních případech je samozřejmě správný jen tvar "prázdnými" (řečmi, kapsami).
A ještě doplněk ke správnému psaní v přeneseném významu, tj. pojmenování předmětů, které jsou těmto částem těla podobné: kromě oněch "noh" u stolu ve 2. pádě (pozor, ne nohou !) stojí stůl v 6. pádě na "nohách", ale já u něj stojím na "vlastních nohou", platí totéž i o ručičkách hodinek - zde pohybuji jejich ručičkami.
A protože tento problém patří do záludnější části české gramatiky, nezbývá než se řídit radou Rácy - naučit se to jako básničku.
(A teď mě napadá - proč ne Ráci, když "jsem byl u pana Kubici, Brlici" ?) :-)))) U té přezdívky mi to nějak nesedí, ať má Ráca nějakou výjimku. ☺ ☺
U různých orgánů přebírají slova duálové koncovky v různých pádech a u některých je skloňování pravidelné (ledviny).
Duálové skloňování se nyní uplatňuje u daných slov i ve větším počtu než dva (mezi čyřma očima), ale jen do počtu čtyř.
Rozvíjející slova mají duálové koncovky jen v některých případech a u dva, oba nikdy (S těmi dvěma tam nepůjdu).
Příklad s ručičkami atd. řeší už Anonym207782 - nejde o lidský orgán, ale duálové skloňování platí i pro zvířecí končetiny (nohy) a opět i když jich je víc (s nohama krávy).
"Radou Rácy" je špatně, správně má být "Radou Ráci". U vzoru žena se po c píše měkké i v pádech, kde žena má koncovku y.
Snad jen tolik, že "mezi čtyřma očima" je u této číslovky naprostá výjimka, spočívající v tom, že jsou to dva páry očí. Také nemůže platit "do počtu čtyř", protože u trojky tomu tak není.
"Ráca" - uvedl jsem, že by tam teoreticky mělo být měkké i. Ale je to přezdívka, a tam už se to tak striktně nebere. To je jako s tím zde nedávno uvedeným foglarovský slovem "himbajs" - taky je to po tvrdé samohlásce.... (Jen zatím marně přemýšlím nad nějakým slušným slovem podle vzoru žena s "c" někde na konci - napadá mě jenom bréca).
Ale nechci tady dávat podnět k polemice.
Ale s těmi dvěma páry očí bych nesouhlasil. Jde o pravidelný jev ve spojení číslovky a podstatného jména s tvarem duálu. Je to dokonce stejné i u číslovky tři - kůň měl problém se třema nohama.
Např. skica. Podobný problém nastává u vzoru žena i u jiných měkkých souhlásek (káča atd.).
Tvrdé y se po c nyní v koncovkách podstatných jmen píše akorát ve slovech podle vzoru hrad (tácy). U ostatních se píše měkké i, protože u ostatních vzorů existují měkké podvzory předseda->paňáca, žena->skica, u hradu měkký podvzor chybí.
Vzhledem k tomu, že současná situace je nelogická, očekává se, že se pravidla změní a bude se psát skicy, paňácy, Rácy, Vency.
Už jen pro zajímavost přetiskuji z jejich informací:
Při skloňování dochází často ke konfliktu výše uvedeného principu měkkostního s principem morfologickým. Jinými slovy se střetává pravidlo stanovující, že bychom po c měli psát měkké i, s tím, že koncovka určitého pádu je -y. Kodifikace je v tomto ohledu nepravidelná.
Nejednotnost v psaní i a y po c v koncovkách není v podstatě vysvětlitelná, je proto pochopitelné, že byla „měkkost“ písmena c několikrát zpochybňována (naposledy R. Adamem v článku „Bezkopcý úval známý svými hicy předlohou skici mistra Kopanici.“ Je c měkké, nebo obojetné? v časopise Naše řeč 86, 2003, s. 169–180), a objevují se názory, že by mělo být c přehodnoceno na písmeno obojetné.
Jesť to tedy postoj starý 7 let. Ale já si s tím starosti nedělám.
A jinou neznám. A "bezkopcý" nahradím "bezkopcovitý" :-)
Nepravidelná kodifikace neznamená, že je možné nějaké "obojetné" psaní, ale že v pravidlech existuje v této věci nepravidelnost napříč vzory (která je však zcela pevně dána). Přehodnocení c z Dobrovského měkké klasifikace na obojetnou je otázka diskutovaná delší dobu a je pravděpodobné, že k ní někdy dojde. Ale současná kodifikace, která se v blízké budoucnosti nezmění, je jiná a zcela jasná.
Samozřejmě můžeme psát, jak se nám zlíbí a nebrat ohled na nějaká pravidla. Osobně mi obvyklé porušování pravidel pravopisu v neformálním styku nijak nevadí. Ale pokud se rozhodneme psát v souladu s nimi nebo budeme o jejich znění diskutovat, pak v otázce psaní i/y po c v koncovkách podstatných jmen jednoduše nemáme žádnou volbu.