smysl pro humor
Máme odlišné vlastnosti. Pominu-li naše bližní, kteří smysl pro humor postrádají, mám pocit, že i smysl pro humor má rozmanité tvary a barvy. Je to asi poměr k legraci závislý na tom, jaká ta legrace je a kdy je projevována. Máte s tím určitě svou zkušenost, že?
Odpovědi
Diskuze
Prohlašuji ale, že toto mé hledisko uvádím jenom jako můj pohled na svět a rozhodně je nikomu nevnucuju :-)))))))))))))
P.S. Já mám Ontolu v Oblíbených už dlouho...
Mám v oblíbených nastavené internetové AB rádio, kde velice často poslouchám Rádio mluvené slovo. Pouští tam nonstop scénky nejen Cimrmanů, ale i Š+G, scénky Ivana Mládka, z pořadu Možná přijde i kouzelník (Wimr+Černoch, Lábus s Kaiserem atd.), čtení na pokračování, Holcmann, Werich, Horníček, Kopecký, Lasica + Satinský a spousta dalších....
Černý humor mám také nevnímám jako záporný. Např. když jsme čekali na hřbitově s mojí sestrou, bratrem a maminkou na dovezení urny na uložení mého tatínka do okénka, tak se nám stalo toto.
Přijel takový valník na uklid, vystoupil mladý muž oblečený v černém s urnou v náručí. Šel k nám důstojným krokem a během cesty zakopl, málem upadl. Urnu nám předal, opět důstojně s vážným obličejem nasedl a s řidičem odjel.
My jsme se na sebe podívali a já řekla: "Taky jste si představili jak by upadl a ta urna jak by se kutálela po cestě?"
V tu chvíli jsme všichni dostali záchvat smíchu až nám tekly slzy. Smích byl v tuto cvíli i nesmírně ulevující pro moji maminku. Smích pomohl napětí a smutku, který jsme všichni cítili. Takže černý humor - ano, ale ne vždy je vhodný, záleží na situaci.
A Kameňák jsem ani neviděla, odradily mne již ukázky z filmu.
VVV, Kuře v hodinkách je jedna z nejlepších LP co znám. Na koncertech V. Mišíka jsem jako mladá nikdy nechyběla. Velmi mne potěšilo, když po revoluci hráli v dnes již neexistujícím klubu Delta na Praze 6, na koncertě jsem byla i s vlastními dětmi, které mne na něj upozornily.
Když jsem před 3 roky ležela 3 měsíce se zápalem plic, poslouchala jsem ho od rána do večera. Zvykla jsem si na něj, pouštím si ho nyní často.
Svině a páv.
Jednou klidně žila svině, překrásně se vedlo jí,
celý den se jenom líně válela tam na hnoji.
A ta svině nečistá, měla formy dojista,
že by jí je závidět moh orthodoxní kubista.
Vedle na dvorečku seděl tuze krásný, pyšný páv,
ten jen na svůj ocas hleděl, a myslel si: "To jste paf.
Vždyť ta krása veškerá, bože to je nádhera,
jak ta svině nosit může ten svůj ocas bez pera."
Svině zase dívala se na páva jen po očku,
ať se pase na své kráse, krása ta je pro kočku.
A páv křičí: "Je je je, ať ta svině nereje,
vždyť to čuně dinýruje splašky jen a pomeje!"
Jednoho dne pán dvorečku toho páva chytit dal,
a celou tu krásnou vlečku dohola mu oškubal.
Páv byl celý zoufalý, krůty na něj koukaly
jak mu vzadu na biskupu jen tři brčka čouhaly.
Druhého dne přišel chlapík řeznického řemesla,
ten tu tučnou svini zapích, svině ani nehlesla.
Jen natáhla nožičku a zakvikla trošičku,
dva andílci odnesli si malou sviňskou dušičku.
Z toho plyne naučení, nehynoucí pravda ta,
chcete-li smrt lehkou míti, žijte jako prasata.
I ta krása zářivá, smutný osud prožívá,
každý ji jen trhá, cloumá, rve a škube za živa.
Jen bych dodal, že pokud by někoho napadlo, jak to, že u pana Lasici či Kubici se to píše měkce, že tady platí právě to tvoje žšč......
Těch otázek bys mohl klást "neúrekom" - cizí slova po "c" mají většinou "y" - cyklista,cyklus, cyankali, cylindr, cynik, ale proč některá ne - cirka, cirhóza,cirkus, cirkulace. Prostě to tak je...
Ela