morous (dial. murous), -a m. duše obcházející v noci a mořící lidi, můra, upír. Ta duše tak obcházející [a mořící spící lidi] je můra (někde morous). Jir. [Divoženky] mdlým šestinedělkám berou děti a podkládají své — morousy a divousy. Jir. Vždyť je to [černý myslivec] morous a on ti bude nyní krev z těla ssát. Něm. Jako morous tady sedí! Proč pořád mračí se, to čerti vědí! Svob. Staré borovice trčely k mlhám jako morousi. Třeb. D nevrlý, mrzutý, nevlídný člověk. Dříve morous a nemluva, a nyní z ničeho nic byl samý žert a smích. Vrba. Já jí ukážu, že jsem mlád; že nejsem žádný morous. Šmil. Ať byla [služka] holka poctivá nebo ne, ať byla morous nebo hubatá — vždycky se napíše [do služební knížky] „k spokojenosti“. Herrm. Pořád jakoby to byl [hrobník] týž murous, nevlídník. Třeb.
