Kdo je ješitný?

Anonym17626514.12.2009 19:43 Nahlásit

Odpovědi

Přidat odpověď ▾

Diskuze

alimak14.12.2009 19:46 Nahlásit
Člověk je tvor nesmírně ješitný. Přímo si říká o to, aby byl hezky hlazen po hřbetě - a pak jen spokojeně vrní. Chce být uznán, ctěn, oceňován, oblíben. Je strašně háklivý na své místo, které si vydobyl v člověčí skupině i v přírodě vůbec.

nafoukaný, domýšlivý, nadutý
Gandalf14.12.2009 21:26 Nahlásit
Kamilko, smíchalas spoustu vlastností dohromady a ony se přece jen drobet liší. Když bych chtěl být upřímný, tak musím připustit, že na něco jsem ješitný, ale necítím se ani domýšlivý ani nadutý ... a že by nafoukaný? Asi taky ne. Ona jistá míra sebevědomí sebou nese i určitou dávku ješitnosti a je jenom otázkou sebeovládání a vychování, aby se to nezvrhlo třeba do domýšlivosti.

Člověku je dána schopnost uvědomění si sebe sama, schopnost poznávat sebe sama, svoji jedinečnost a schopnost uplatnění v rámci druhu. A toto vědomí sebe (podle Kanta ID) sebou nese i snahu o vymezení sebe sama proti ostatním a této snaze je možno říkat ješitnost. (To jsem to zamotal, co?) :-))))))))
Gandalf14.12.2009 21:27 Nahlásit
Nejenom chlapi, Vladěnko, znám spoustu ukrutně domýšlivých děvčat .... a možná i ješitných. Souhlasím ale s tím, že projevy ješitnosti u mužů a u žen nejsou úplně tytéž.
skarlettka14.12.2009 22:01 Nahlásit
Není ješita něco jako narcis?
Ješitný člověk nemá vlastní jádro, a proto je posedlý svou skořápkou.
Domýšlivost, samolibost, zpupnost, arogance
A je ješitnost veskrze negativní vlastnost? Když třeba někdo zpochybňuje či zesměšňuje nějakou mou vlastnost nebo dovednost, o níž se domnívám, že v ní vynikám, že jsem v tom dobrý... Jsem ješitný, když mi to vadí? Vlastně jinými slovy trochu opakuju Gandalfa z 21:26.
Gandalf15.12.2009 09:14 Nahlásit
Ješita není totéž co ješitný .... Tou změnou se slovo pejorativizuje. A nemusím být ješitný na "skořápku", ale třeba na to, že se vyznám v geologických vrtech ...... a na to ať mi nikdo nesahá. Na to jsem ješitný ... možná trochu pyšnější než je přiměřené, ale co umím, to umím. Je to spíš vázané na sebevědomí než na domýšlivost, samolibost, zpupnost a aroganci. Když je někdo ješitný na to, že se narodil v Praze (znám takové, ale negeneralizuju) a dává to najevo Brňákům, tak to může být vnímáno i negativně, ale když je ješitný na to že dokáže mistrovsky předvést Paganiniho, tak chápu, že se na to nadřel a myslím že na to má i právo. I skromný člověk může být ješitný třeba na svou zahrádku, pak je to nahraditelný třeba slovem pyšný. A pýcha může být také negativní i pozitivní vlastnost. Takže, Skarlettko, mrzí mě to, ale nemohu se s Tebou tentokrát v názoru ztotožnit ......
skarlettka15.12.2009 09:37 Nahlásit
Já myslím, že to co píšeš, se týká spíše hrdosti na to co umím nebo odkud jsem. Ješitnost je taková patologická pýcha na to, co mám, nebo umím. Ale velcí duchové většinou moc ješitní nebývají.
Ješitnost je podle mne jednou z hlavních vlastností našeho presidenta. Ješitnost a pýcha. A to mu ve výsledku kazí jeho vědomosti, schopnosti atd. Protože ješitný člověk nikdy neuzná /podle mne/, že někdo je lepší, chytřejší, a navíc se rád svými schopnostmi /možná i nevýznačnými/ chlubí. Ješitnému tedy chybí pokora. Jo, to je asi to správné slovo - ješitný člověk v sobě nemá pokoru.
Gandalf15.12.2009 09:42 Nahlásit
Je to věc určitého vidění. Já prostě nemyslím, že ješitný člověk je nutně nafoukaný. Ale tu hrdost připomínáš správně, také ona se v pocitu ješitnosti nějak nachází. ..... Ale připomnělas mi jednu věc .... může pokorný člověk být na něco i ješitný? Víš, mě pokora se váže k člověku a ješitnost ke konkrétní věci (jooo semantika je náramně napínavá disciplina ... :-))))
NyNy15.12.2009 10:03 Nahlásit
Spíše se přikláním ke Skarlettce, když jsem na něco pyšná tak jsem pyšná a s ješitností to nemá nic společného, dokud nepřijde KRITIKA té věci na kterou pyšná jsem. Je otázka, jak ji zvládnu. Pokud vůbec nepřipustím a nezamyslím se co je na tom pravdy, jsem ješitná.
Pokorný člověk může být v něčem ješitný, každý má svůj nedotknutelný "šuplíček". Ale možná u tohoto člověka se hůře hledá.
A kolikrát zdání klame, ten kdo vypadá pyšně ještě nemusí být ješitný ba ani pyšný. Potkala jsem pár takových lidiček. Navíc to o nich hlavně říkali lidé, kteří jim něco záviděli. (Skarlettko probůh, to není na tebe narážka i když to tak vyznívá).
skarlettka15.12.2009 10:21 Nahlásit
Já jsem NyNy otrlý bobr /morče/, mne už v mém věku tak rychle něco nerozhází. A že jsem tě napadla zrovna já, že? :)))))))))))))))))))
Ale je fakt, že každý máme nějaký schovaný špalíček. To je pravda. Někdy je těžké ho najít, ale každý ho má.
NyNy15.12.2009 10:29 Nahlásit
No, psala jsi o prezidentovi :-)) Ale jak vidím, ty ješitná nejsi, protože jsi velký duch :-)))))
skarlettka15.12.2009 10:38 Nahlásit
No právě, a pokorně to přiznávám, jen se na mne podívej, jaký DUCH jsem.
Gandalf15.12.2009 12:49 Nahlásit
No konečně, NyNy, to je přece Tvoje téma, už jsem si říkal, kdeže jsi?
NyNy15.12.2009 17:49 Nahlásit
Teď si, Gandalfe, zahřál moji ješitnost :-)))))
Qixeze(petr)08.04.2014 23:03 Nahlásit
Rozumím tomu slovu tak, že
ješitný člověk je naplněn obdivem k sobě samému. A bohužel, musím přiznat, že je to opravdu spíše mužská vlastnost.

Pyšný člověk dává najevo, že je něco víc než ostatní.

Člověk pyšný na něco = na to, že něco dobře umí (to není pyšný člověk)

Hrdý člověk je nenápadný, na nikoho se nevyvyšuje, ale když ho chcete ponížit, narazíte, protože si je vědom své lidské hodnoty.

Zatím co pyšný člověk je nafoukaný a ohrnuje nad vámi nos, když bude chtít nějakou výhodu, poníží se, poleze před vámi po zemi. To hrdý neudělá.

Je v těch slovech poněkud zmatek a jejich pojmy se často překrývají i zaměňují.
Anonym Kefyzoj20.03.2016 00:24 Nahlásit
Jsem vojta. Jestli lze obecne urict kdo chova pravy obdiv k sobe samemu, pak jsou to zeny, neb muzi,to daji najevo, prizanji se svym chovanim a kecama. A tim jsou z tohoto uznani vinnymi. Zeny jsou jesitne skryte. Spise priznaji sve komplexy, ale uvnitr vi. Coz?
Přidat komentář do diskuze ▾