Ze starohebrejského Jochánan (což prý znamená "bůh je milostivý") vzniklo Johannes a z něj dvě varianty:
1. Johann -> Jan se zdrobnělinou Janík/Jeník
2. Hannes -> Hans -> Honza
Jan - Janík - Jeník. Ve 12. století došlo v češtině v tzv. přehlásce a v e mezi měkkými souhláskami, před tím zanikly jery, nosovky atd. Tudíž z Janíka vznikl Jeník. Stejně oslovení v 5. p. Jene, ale zůstalo JanЪ.
Proto se ve skloňování nebo časování, odvozování střídá a s e. Např. úřad - úředník.