Význam slov zpovykaný a zhůvěřilý?
Jaký je přesný význam slov "zpovykaný" a "zhůvěřilý"?
Odpovědi
Diskuze
zhůvěřilý = negativně excentrický
Zhůvěřílý že dělá negativní věci - zhůvěřilosti, je zkažený člověk.
Kořen slova pochází pravděpodobně ze staročeského uvirý (křivý), poté se zachovávalo jen v některých nářečních výrazech. K rozšíření slova, podle slovníku, došlo teprve v 60. letech 20. století, kdy se začalo používat v literatuře. Jeho význam tedy pak je:
(eufemisticky) zhovadilý
(zastarale) křivý, křivácký, nepřístojný
Původní význam adjektiva zhůvěřilý, ať už ‚křivý‘ nebo ‚křivácký, (společensky) nepřístojný‘, zná málokdo. Sahá se po něm právě pro jeho neprůhlednost; proto, že „jaksi“ připomíná něco o důvěře (srov. slovenské zdôveriť sa) nebo o přílišné důvěrnosti – ale zejména připomíná slovo zhovadilý, jenže není tak silné a není žalovatelné. Je tedy jeho volba úhybný manévr, asi jako se doporučovalo, když už se člověku dere na jazyk krucifix!, udělat z toho třeba kru-tí brko. (ze stránek Ústavu pro jazyk český)
(J. S.) Fr. Sekanina k 60. narozeninám Bohumila Zahradníka-Brodského napsal 20. srp. 1922 v Nár. pol. m. j., že »není zpovykán českou kritikou«. Zpovykati (= zhejčkati, zkaziti shovivavostí, mazlením, hejčkáním ap.) je slovo moravské, známé již Kottovi 5, 630 od přispěvatelů ze Zborovic u Kroměříže a z Jestřabic u Kyjova, od Kosmáka (z Martínkova u Mor. Budějovic); také Sekanina je Moravan, z Žárovic u Plumlova. Také jsme si již zapsali větu »kluci… jsou z prázdnin zpovykaní« (V. Martínek v Topičově Sborn. 5, 1917, 110). Bartoš v Dial. sl. píše val. zpovýkat, také zpovýkat sa (já už sem sa při téj psotě tak zpovýkał = zludařil, odvykl práci); starší tvar je s krátkým y, tvar s ý má základ v hojných na východě opakov. slovesech s dloužením kořenné samohlásky. Toto sloveso ovšem patří k družině slov zvykati, zvyk, obvyknouti (stč. obyknúti, obyklý, srv. obyčej) atd.; slovo povyk (původem ovšem různé od obyč. slova povyk = pokřik, jež patří k slov. výti) s význ. »zvyk« je na Valašsku, na Hané a na Lašsku (Bartoš, Dial. sl.), známe je také z Komenského (zlým povykům = malis moribus, allerley schwermen v nov. Vyd. brn. 4, 488). Zpovykati, zpovykaný (zpovykané dítě, zp. pes a p.) jsou podle toho významem slova vyjadřující totéž co něm. verwöhnen, verwöhnt. Od Domažlic má Kott, Přísp. 3, 538 také zpovykati si nač s význ. zvykati čemu. Čtenářům bychom byli vděčni za zprávy, kde a s jakým významem tato a jim podobná slova žijí. (je to z lingvistického časopisu Naše řeč, dokonce už z roku 1923)
Dlouho jsem pátrala co t je ten uvozhřenej a dopátrala se. Víte někdo co to je? :-)
Jinak v Trezoru písničce ..v naší vile chovala se zhůvěřile... jsem to slovo také nikdy živě neslyšela :-), ale četla někdy. To jo.