Báseň na soutěž
Ahoj , nevěděli byste prosím vás nějakou lehko zapamatovatelnou báseň na recitační soutěž? Musí mít nějméně 4 sloky :) nejlepší by bylo tak 4-5 slok :D .... ať si to zapamatuju :D ... dívala jsem se už všude, ale nic dobrého jsem nenašla :/ ... děkuji všem za odpověď :D
Odpovědi
Diskuze
"Sbohem a šáteček"
Sbohem a kdybychom se více nesetkali,
bylo to překrásné a bylo toho dost.
Sbohem a kdybychom si přece schůzku dali,
možná že nepřijdem že přijde jiný host.
Bylo to překrásné, žel všecko má svůj konec.
Mlč, umíráčku, mlč, ten smutek já už znám.
Polibek, kapesník, siréna, lodní zvonec,
tři čtyři úsměvy a potom zůstat sám....
Sbohem a kdybychom si neřekli už více,
ať po nás zůstane maličká památka
vzdušná jak kapesník, prostší než pohlednice
a trochu mámivá jak vůně pozlátka.
A jestli viděl jsem co neviděli jiní,
tím lépe vlaštovko, jež hledáš rodný chlév.
Ukázalas mi jih kde máš své hnízdo v skříni.
Tvým osudem je let mým osudem je zpěv.
Sbohem a bylo-li to všecko naposledy,
tím hůř mé naděje, nic vám už nezbude.
Chcem-li se setkati, nelučme se radš tedy...
Sbohem a šáteček. Vyplň se osude!
České moře
České moře, dárek od Shakespeara,
pohádkový omyl, který potěší,
cosi jako láska, naděje a víra,
moře pro neplavce, moře pro pěší,
moře bez vody a bez příboje,
nekonečné moře všeho, co bys chtěl,
moře mrtvých mýtů, moře nepokoje,
moře utonulé v buňkách našich těl,
moře sebeklamů, moře nebezpečí,
moře, které mumlá vyhynulou řečí,
zamořené moře, moře našich dob,
moře, z něhož zbyly útesy a břehy,
zkamenělé moře milosti a něhy,
moře hoře, naše kolébka i hrob.
Beránek a vlk.
Byl horký letní den. Beránek na výsluní
dostal chuť pít a zaběhl si k tůni.
Co čert však nechtěl, bloudil vlk v tom kraji,
měl prázdný břich a hledal, kde se nají.
Aby však zločin podobal se právu,
vykřikl: „Kdo ti smělče, dovolil
pít čistou vodu z mého napajedla?
Tvá hnusná tlama rozvířila jíl,
a ze dna potoka se všechna špína zvedla,
a já ti za to utrhnu teď hlavu."
“Odpusťte, Vaše Vlčí Excelence,
po proudu níž, sto kroků od vás vzdálen,
dovolil jsem si pít. Váš pramen není zkalen.
Já napajedlům vyhnul jsem se přece.“
„Pak já jsem tedy lhář? Má řeč ti nevoní?
Jsi stejně drzý jako předloni.
Už tenkrát se mnou začínal sis rvačky.“
„Mně ještě není rok,“ beránek na to plačky.
„Pak to tvůj bratr byl.“ – „Já nemám sourozence.“
„Pak to snad byl tvůj tchán
neb někdo druhý z příbuzných.
Nemají jiné věci na práci,
ti vaši psi a vaši pasáci,
než honit mě, že strachy nedýchám.
Teď za všechno mi splatíš místo nich.“
„A moje vina?“
beran tlapy spíná.
„Mlč spratku! Je čas teď obrátit už list.
Já nemám chuť zas rozbírat tvé činy.
Jsi vinen už jen tím, že mně se chce tak jíst.“
A vlk beránka odvlék´ do houštiny.
:-)))
Jak jsem se probouzel
(tuším) Michal Černík
a
Provaz
ten samý autor....
přesně osm a tak akorát pro žáka/studenta
A. S. Puškin - Můj portrét
Chceš autoportrét ode mne,
A podle skutečnosti.
Mé pero hned se rozverné
Miniaturky zhostí.
Jsem školák,mladý větroplach
A dosud ve výcviku,
Že bych byl hloupý,nemám strach,
To říkám bez cavyků.
Neměla ani Sorbonna,
Kde páni vědci řeční,
Tak unaveného křiklouna,
A to jsem začátečník.
Neradno k mojí postavě
Přiměřit kolohnáty.
Mám svěží pleť a na hlavě
Vlas rusý,kudrnatý.
Miluji vše,co kolem vře,
Samotu nenávidím,
Hnusím si debaty a pře,
Učení trochu šidím.
Divadlem bývám zaujat
I bálem dozajista
A řek bych,co mám ještě rád,
Nebýt já lyceista.
Teď jsi mě poznal,příteli,
Aniž bys ducha mořil.
Kéž by mě všichni viděli,
Jakého Bůh mě stvořil.
Čtverák a rarach,podobný
Víc opicím,než mužským,
Hned vzplane,hned má po ohni.
Hle - takový je Puškin
a pro holku... tady ten počet trochu lítá (sloky nejsou stejně dlouhé)
Jiří Žáček - Dívka ve studovně
Založila si knihu
stínem ukazováčku,
usmívá se, dítě náhody –
o čem sní?
Kolem dokola knihy, knihy bez konce,
bitevní pole slov,
smetiště myšlenek.
Je v nich všecko, ale není čas
všecky je číst.
Jsi sama proti přesile.
Čteš si dál se sklopenými víčky.
Co ví kdo o tobě?
O srdci tikajícím S.O.S.,
o zámotku tajemného probouzejícího se těla
a jeho něžném chtíči,
divoké touze bez jména?
Vždyť o nich nevíš ani ty sama.
Odejdi odtud, nežli bude pozdě.
Tady čas bují jako plíseň,
čas bez barvy,
bez chuti,
bez zápachu.
Mrtví, ti mají vždycky pravdu.
Ale co s nimi, když jsi živá?
Vstaň, prchni odtud, zachraň se
pro někoho, kdo tě hledá,
nevěda o tobě…
Ale ty sedíš, usmíváš se,
čteš si dál mezi řádky,
malíček v puse –
a času je tak málo.
www.jirizacek.cz/ukazky-poezie.html
Jiří Dědeček - Ondatra
Rychle všichni do patra,
řítí se sem ondatra!
Řítí se sem z finské sauny
představitel svinské fauny:
kdo zůstane v přízemí,
skončí strašně zřízený!
Ondatra je suverén,
už proběhla suterén.
Ožehla si tváře v páře
a teď zuří, rve a páře.
Kdo ví, v kterém podlaží
na nás tesák obnaží.
Rychle všichni do patra,
řítí se sem ondatra.
Každý ať je opatrný
na ten rypák ondatrný!
Bijte dravce, a sice -
ondatry a lasice!
Ondatra či nutrie,
kam se člověk ukryje...
Hryzne-li mne, též ji hryznu,
vy pak za nás držte tryznu,
zpívejte nám rekviem,
až se zabijem!
Prosím:*
na 20 řádků nebo tak (těžko se mi odhaduje vhodnost věk~báseň, tak se prosím neuraž :-))
Ježek -Emanuel Frynta
Z ničeho nic nám zmizel ježek,
čert ví,kam on mohl běžet.
To znamená,že Anežka
a já jsme tedy bez ježka.
Útěk byl zřejmě bleskový,
já mu jich nandám,ježkovi!
Zmizí a člověk zamešká kdeco,
a čeká na ježka.
No,ty jich ale schytáš ježku,
mělo by se jít pro Anežku.
Ta ovšem o tom ježkovi,
už asi taky těžko ví.
Myslím, že počínaje dneškem,
už se s ním neshledáme, s ježkem.
Ta příhoda se očím znalce,
může zdát vycucaná z palce.
Ve skutečnosti ale není,
protože vznikla z potěšení,
nad tím, že ač má mnoho vad,
člověk se liší od hovad,
i tím, že umí skloňovat.
nebo mrkněte sem, bude-li se vám něco líbit (no... jsou to stránky pro čtvrťáky...)
trida-u-mufa.webnode.cz/news/basnicky-k-recitaci/
maličko vážnější, inspirované Malým princem
Lenka Jančová - Liška
Když už to nejde dál
když už to nejde víc
zašátrám
a z hromady náušnic
vytáhnu liščí masku
Voní po ředkvičkách
a jde z ní trochu strach
Když už to nejde víc
když už to nejde dál
v lišku změní se zajíc
i když se lišky bál
Duše zaječí
se v masce vybrečí
Pak rozhlédne se kolem
a obilným polem
honí slepice
Dle liščí tradice
Když už to nejde dál
když už to nejde víc
když blízko lovec stál
mám už dost slepic
Mám přece větší cíl
Chci najít přítele
Ochočím si ho a on mě
bude nám spolu příjemně
Stačí počkat, až mi spadne z nebe...
pro potřeby básně 4*4=16 bych si možná vyházela refrén z této Nohavicovy písničky
www.nohavica.cz/cz/tvorba/texty/v_mori_je_mista.htm
a pro kluka má oblíbená 4*4
Jiří Dědeček- Holky a knížky
Holky a knížky, já už jako malej
jsem prosazoval tohle srovnání,
holky jsou jako knížky, když se balej,
a nejlepší jsou v prvním vydání.
Holky a knížky, když se chystám k spánku,
jedny i druhý na mě doráží,
každá má aspoň jednu špatnou stránku
a kvanta velmi krásnejch pasáží.
Holky a knížky, to jsou divný věci,
zdají se stejný jen tak, od oka –
kožená vazba, sem tam blbý kecy,
ořízka zlatá, cena vysoká.
To ovšem pouze když se kouká z výšky,
zblízka jsou holky lautr jinej svět:
nedaj se totiž půjčovat jak knížky,
brzy by měly rozervanej hřbet…
je škoda psát pod svící,
co pomalu vyhasíná.
V Doubí už zavlál klid,
ostrůvek bez květin,
mráz v duši lednové
co padá do peřin.
V závoji příštích dnů
ztrácím svůj kalendář
jen labuť černá ví
kdo rozkvetl mojí tvář
Pohled jsem zakoupil
ve stánku na míru
zastávka naděje
mých libých omylů
Tak vás prosím,napište mi,nejdéle v neděli 23.2.2014..
Předem vám děkuji.
neporadí mi nějakou 30ti veršovou básničku na recitační soutěž?
Děkuji.
sama skladam basne kdo by potreboval tady je jedna :
Lásky kříž
Ta mocná láska je ale kříž,
až na světle rozdíl uvidíš,
zrcadlo na blbost si pořídíš,
ať pro příště už víš.
Není to žádna hra, o co se snažíš,
už zase tvrdě spíš,
starosti každodenní neřešíš,
vždyť s láskou je kříž.
Až se k ní přiblížíš,
do zdi hloupě narazíš,
k zemi se zase navracíš,
jsi bez křídel, už ji nespatříš.
Do té víšky už nikdy nevkročíš,
zády se ke všem otočíš,
přitom si vláčíš svůj kříž,
bez křídel, příště si to rozmyslíš.
Autorka : katt-chan
P.S.:je mi 12 :)
Děkuji!! :)
Děkuji!! :)
Taťánin dopis Oněginovi
A.S.Puškin
Já píši vám - co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
mne pohrdáním trestati,
leč ještě věřím, nešťastnice,
že mne váš milosrdný soud
nemůže přece zavrhnout.
Já nejdřív mlčeti jsem chtěla;
a věřte: nebyl byste znal
nikdy můj ostýchavý žal,
kdybych jen stín naděje měla,
že třeba jednou za týden
vás u nás na vsi uzřím jen,
abych vám slůvko mohla říci
a v duchu vaši tvář a hlas,
než znovu navštívíte nás,
dnem nocí abych mohla stříci...
Však řekli, že jste samotář.
Že na vsi nudíte se, víme.
A my... z nás věru nejde zář,
třebaže ze srdce vás ctíme.
Já píši vám - co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
mne pohrdáním trestati,
leč ještě věřím, nešťastnice,
že mne váš milosrdný soud
nemůže přece zavrhnout.
Já nejdřív mlčeti jsem chtěla;
a věřte: nebyl byste znal
nikdy můj ostýchavý žal,
kdybych jen stín naděje měla,
že třeba jednou za týden
vás u nás na vsi uzřím jen,
abych vám slůvko mohla říci
a v duchu vaši tvář a hlas,
než znovu navštívíte nás,
dnem nocí abych mohla stříci...
Však řekli, že jste samotář.
Že na vsi nudíte se, víme.
A my... z nás věru nejde zář,
třebaže ze srdce vás ctíme.
Je to ještě delší ale pochybuji že by se to někdo dál učil
Taťánin dopis Oněginovi
A.S.Puškin
Já píši vám - co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
mne pohrdáním trestati,
leč ještě věřím, nešťastnice,
že mne váš milosrdný soud
nemůže přece zavrhnout.
Já nejdřív mlčeti jsem chtěla;
a věřte: nebyl byste znal
nikdy můj ostýchavý žal,
kdybych jen stín naděje měla,
že třeba jednou za týden
vás u nás na vsi uzřím jen,
abych vám slůvko mohla říci
a v duchu vaši tvář a hlas,
než znovu navštívíte nás,
dnem nocí abych mohla stříci...
Však řekli, že jste samotář.
Že na vsi nudíte se, víme.
A my... z nás věru nejde zář,
třebaže ze srdce vás ctíme.
Já píši vám - co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
mne pohrdáním trestati,
leč ještě věřím, nešťastnice,
že mne váš milosrdný soud
nemůže přece zavrhnout.
Já nejdřív mlčeti jsem chtěla;
a věřte: nebyl byste znal
nikdy můj ostýchavý žal,
kdybych jen stín naděje měla,
že třeba jednou za týden
vás u nás na vsi uzřím jen,
abych vám slůvko mohla říci
a v duchu vaši tvář a hlas,
než znovu navštívíte nás,
dnem nocí abych mohla stříci...
Však řekli, že jste samotář.
Že na vsi nudíte se, víme.
A my... z nás věru nejde zář,
třebaže ze srdce vás ctíme.
Je to ještě delší ale pochybuji že by se to někdo dál učil
Taťánin dopis Oněginovi
A.S.Puškin
Já píši vám - co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
mne pohrdáním trestati,
leč ještě věřím, nešťastnice,
že mne váš milosrdný soud
nemůže přece zavrhnout.
Já nejdřív mlčeti jsem chtěla;
a věřte: nebyl byste znal
nikdy můj ostýchavý žal,
kdybych jen stín naděje měla,
že třeba jednou za týden
vás u nás na vsi uzřím jen,
abych vám slůvko mohla říci
a v duchu vaši tvář a hlas,
než znovu navštívíte nás,
dnem nocí abych mohla stříci...
Však řekli, že jste samotář.
Že na vsi nudíte se, víme.
A my... z nás věru nejde zář,
třebaže ze srdce vás ctíme.
Já píši vám - co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
mne pohrdáním trestati,
leč ještě věřím, nešťastnice,
že mne váš milosrdný soud
nemůže přece zavrhnout.
Já nejdřív mlčeti jsem chtěla;
a věřte: nebyl byste znal
nikdy můj ostýchavý žal,
kdybych jen stín naděje měla,
že třeba jednou za týden
vás u nás na vsi uzřím jen,
abych vám slůvko mohla říci
a v duchu vaši tvář a hlas,
než znovu navštívíte nás,
dnem nocí abych mohla stříci...
Však řekli, že jste samotář.
Že na vsi nudíte se, víme.
A my... z nás věru nejde zář,
třebaže ze srdce vás ctíme.
Je to ještě delší ale pochybuji že by se to někdo dál učil
Taťánin dopis Oněginovi
A.S.Puškin
Já píši vám - co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
mne pohrdáním trestati,
leč ještě věřím, nešťastnice,
že mne váš milosrdný soud
nemůže přece zavrhnout.
Já nejdřív mlčeti jsem chtěla;
a věřte: nebyl byste znal
nikdy můj ostýchavý žal,
kdybych jen stín naděje měla,
že třeba jednou za týden
vás u nás na vsi uzřím jen,
abych vám slůvko mohla říci
a v duchu vaši tvář a hlas,
než znovu navštívíte nás,
dnem nocí abych mohla stříci...
Však řekli, že jste samotář.
Že na vsi nudíte se, víme.
A my... z nás věru nejde zář,
třebaže ze srdce vás ctíme.
Já píši vám - co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
mne pohrdáním trestati,
leč ještě věřím, nešťastnice,
že mne váš milosrdný soud
nemůže přece zavrhnout.
Já nejdřív mlčeti jsem chtěla;
a věřte: nebyl byste znal
nikdy můj ostýchavý žal,
kdybych jen stín naděje měla,
že třeba jednou za týden
vás u nás na vsi uzřím jen,
abych vám slůvko mohla říci
a v duchu vaši tvář a hlas,
než znovu navštívíte nás,
dnem nocí abych mohla stříci...
Však řekli, že jste samotář.
Že na vsi nudíte se, víme.
A my... z nás věru nejde zář,
třebaže ze srdce vás ctíme.
Je to ještě delší ale pochybuji že by se to někdo dál učil
Taťánin dopis Oněginovi
A.S.Puškin
Já píši vám - co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
mne pohrdáním trestati,
leč ještě věřím, nešťastnice,
že mne váš milosrdný soud
nemůže přece zavrhnout.
Já nejdřív mlčeti jsem chtěla;
a věřte: nebyl byste znal
nikdy můj ostýchavý žal,
kdybych jen stín naděje měla,
že třeba jednou za týden
vás u nás na vsi uzřím jen,
abych vám slůvko mohla říci
a v duchu vaši tvář a hlas,
než znovu navštívíte nás,
dnem nocí abych mohla stříci...
Však řekli, že jste samotář.
Že na vsi nudíte se, víme.
A my... z nás věru nejde zář,
třebaže ze srdce vás ctíme.
Já píši vám - co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
mne pohrdáním trestati,
leč ještě věřím, nešťastnice,
že mne váš milosrdný soud
nemůže přece zavrhnout.
Já nejdřív mlčeti jsem chtěla;
a věřte: nebyl byste znal
nikdy můj ostýchavý žal,
kdybych jen stín naděje měla,
že třeba jednou za týden
vás u nás na vsi uzřím jen,
abych vám slůvko mohla říci
a v duchu vaši tvář a hlas,
než znovu navštívíte nás,
dnem nocí abych mohla stříci...
Však řekli, že jste samotář.
Že na vsi nudíte se, víme.
A my... z nás věru nejde zář,
třebaže ze srdce vás ctíme.
Je to ještě delší ale pochybuji že by se to někdo dál učil
Potřebuji ji na zítra (7.1), a já nic nemohu najít předem děkuji za odpověď.
6.Ročník
Byl jeden král byl starý
už netěšil ho svět,
netěšily ho dary.
Ten král rád jedl med!
Tak rád ho lízal z misky
a strkal do něj nos,
měl medu plné pysky
a trůn měl plný vos.
Když jedl med trůn zářil,
když nejedl trůn zhas.
A král se šťastně tvářil
a tak mu plynul čas.
Na jeho velkém nose
jenž zářil jako báň
zalíbilo se vose
a usedla si naň.
Král nehněval se na ni
ten starý král byl rád,
čechral si bradu dlaní
a chtělo se mu spát....
Ten král hrál na mandoru....
ach co ho napadlo
důvěřovati tvoru
který má žahladlo...
Když najednou setmělo se
a začal padat sníh,
král omluvil se vose
a třikrát mocně kých!
Ta vosa byla podlá,
ten nevděčný tvor zhrd
a vosa krále bodla
král měl z toho smrt....
Zkopčeno odtud:
https://www.ontola.com/cs/ondi/yxvxvl/basnicka-na-recitacni-soutez