Básničky na recitační soutěž
Ahoj poraďte my prosím co nejdříve básničku pro sedmačku na recitační soutěž děkuji předem :)
Odpovědi
Diskuze
Potřebuji na recitaci něco zapamatovatelného 4-6 slok :)
České moře
České moře, dárek od Shakespeara,
pohádkový omyl, který potěší,
cosi jako láska, naděje a víra,
moře pro neplavce, moře pro pěší,
moře bez vody a bez příboje,
nekonečné moře všeho, co bys chtěl,
moře mrtvých mýtů, moře nepokoje,
moře utonulé v buňkách našich těl,
moře sebeklamů, moře nebezpečí,
moře, které mumlá vyhynulou řečí,
zamořené moře, moře našich dob,
moře, z něhož zbyly útesy a břehy,
zkamenělé moře milosti a něhy,
moře hoře, naše kolébka i hrob.
Karel Benetka
Hopsa,hejsa,cinky,linky,
byly zimní prázdniny,
sněhulák se zamiloval,do ovocné zmrzliny.
Sliboval jí hory,doly,
rozpálil se do běla,
chtěl si jí vzít za manželku,
ona ho však nechtěla.
Sliboval jí věčnou láskou,
přemlouval jí ze všech sil,
chvíli tál a chvíli plakal,
až se celí rozzpustil.
Ona byla necitelná,
zlá a chladná jako led,
dal jsem si ji do kornoutu,
za trest celu sněd,
Na sedmém lánu u sedmé sýpky
svítil jak svíce růžový keř.
Však někdo tam k ránu podťal ty šípky,
nevzejdou více,nevěř či věř.
O šípkových růžích řeka tiše zpívá,
koně nesou v hřívách tu píseň tam v dál.
O šípkových růžích po nichž se mi stýská
i ten vítr v břízkách mi zpíval a hrál.
Na sedmém lánu u sedmé sýpky,
svítil jak svíce růžový keř.
Však někdo tam k ránu podťal ty šípky,
nevzejdou více,nevěř či věř...
Hezký přání z hrobky,ti posílá kostlivec a jeho spodky.
Žil kdys v Čechách smavý rek,
vám známý rytíř Paleček;
on samý šprým a nápad byl,
rád dobře jed a dobře pil
a lidem dobře činil.
Rád jed a pil, jak povídám,
však ještě něco dodat mám:
on též rád bloudil po Čechách-
a pak byl vždy jak v mátohách
a nevěděl, kde stojí.
"Nu, nu"-kdys zazněl nákle hlas-
"Pan rytíř je už ve snách zas?"
a Paleček jak přimražen!
Aj před ním kolo bujných žen,
a v prostřed Vesna sama!
"Jen neboj se tys celý muž,
ty se mi ze všech líbíš- nuž
mé slovo k smělosti tě zve,
rci jakékoliv přání své-
však vtipně jen a hbitě!"
Již rytíř bez všech rozpaků
si hodil hlavou : "Tedy řku
a prosím: až bych jednou zdech',
mne výročně vždy ožít nech,
na osm dní - to s jara!
Když svět zas jednou krásným je,
když zem se celá rozsměje,
pak, Vesno, milostiva buď,
na osm dní mne jenom vzbuď!"
A Vesna kývla: "Staň se!"
Od časů těch, děj se co děj,
fialek vůní budí jej,
slavíkův ven jej volá hlas,
pan rytíř vstává bujný zas
a rozkročí se krajem.
Kraj český, jindy smuten, tich,
je pojednou pak samý smích,
a celý ten náš český svět
je samý zpěv a samý květ -
však krátce jen, ach krátce!
Vždyť umluvil si rek náš s ní
jen blažených vždy osm dní!
Pak vrací se zas v dumnou říš,
a Vesna dá mu medu číš -
on opiv se zas usne.
Slyším to, co jiní neslyší,
bosé nohy chodit po plyši.
Vzdechy pod pečetí v dopise,
chvění strun, když struna nechví se.
Prchávaje někdy od lidí,
vidím to, co jiní nevidí.
Lásku, která obléká se v smích,
skrývajíc se v řasách na očích.
Když má ještě vločky v kadeři,
vidím kvésti růži na keři.
Zaslechl jsem lásku odcházet,
když se prvně rtů mých dotkl ret.
Kdo mé naději však zabrání
ani strach, že přijde zklamání,
abych nekles pod tvá kolena.
Nejkrásnější bývá šílená.
Ladění
Před usnutím
I
Ty nevíš tato to ti bylo k smíchu
já viděl kosa na trávníku
zavazovat si tkaničku
U botky se mu rozvázala
tahal ji až se přetrhala
a víš že ji ten hlupák sněd
Kdepak si koupí novou teď
Žížala Co ty víš
Počkej však ráno uvidíš
Před usnutím
II
Kam jen ty hodiny v lese pověsili
To je tam myslím Karkulka dakla
Nevěříš Když jsme tam s mámou byli
mockrát v nich kukačka zakukala
Čím se ten ušák čím se polekal
Jen na bobek si chudák sotva sed
pár bobků udělal a tak se hnal
že pod ocáskem mu zbyl papírek
Před usnutím
III
Umíš hrom Čímpak vítr hvízdá
Kdy budou zralá hnízda
Kam vrána na noc děti dává
To na nebi lulají když poprchává
Hádanka první
Moc a moc malých švadlenek
pospíchají po domečku
tancují tam šlapáka
po hebkém jehelníčku
pak seberou kdejkaký prášek
a letí rovně nerovně
až tam kde malý Kulihrášek
med mlsá paní královně
Hádanka druhá
Z čárky kolečko měsíc udělá
a tma to kde jen může hladí
Když pod krovy to potká anděla
tu ani o něj nezavadí
Z kolečka ráno čárka zase je
líže se vám to ve smetaně zlaté
co krajáč nebe naleje
pro všudybylské mourovaté
Hádanka třetí s rozřešením
Jedna má nožička
a druhá má nožička
to má strašně ráda
Teplé je to mlaská to
kdejakou věc chytá to
a když ji pustí co bys řek
Nechá si to na památku obrázek
Táto Táto
to jsou přece včeličky koťátko a bláto
Jiří Wolker
Poštovní schránka na rohu ulice,
to není nějaká lecjaká věc.
Kvete modře,
lidé si jí váží velice,
svěřují se jí docela,
Psaníčka do ní házejí ze dvou stran,
z jedné smutná a z druhé veselá.
Psaníčka jsou bílá jako pel
a čekají na vlaky, lodě a člověka,
aby jak čmelák a vítr je do dálek rozesel,
- tam, kde jsou srdce,
blizny červené,
schované v růžovém okvětí.
Když na ně psaní doletí,
narostou na nich plody
sladké nebo trpké.
Vůbec není prima,
že nepadá sníh,
nejsme na saních.
Nestavíme sněhuláka,
občas někdo zahuláká:
“Už zas leje!” nebo:
“Sluníčko se směje!”
To je divná zima…
Vůbec není prima,
že nám rybník nezamrzne,
neobujem vůbec brusle.
Nezasněží ani chvilku,
nechceme být vůbec venku
v tomhle počasí.
Kdy se vyčasí?
Minimálně 4 sloky
jde se na to vědecky.
Řezník už si brousí nože,
kluci běží pro necky.
---
Čuník tuší, co ho čeká,
protestuje ve chlívku:
"Ze mne chcete dělat škvarky,
ovárek a polívku?
---
Psy a kočky máte rádi -
proč se mstíte praseti?
Nechte toho zabíjení,
berte ohled na děti!"
---
Rozzlobil se, drcnul hlavou,
povolila závora:
Než se řezník vzpamatoval,
čuník zmizel ze dvora.
---
Už je dávno za horama,
a tím končí povídka.
Utekly jim jitrnice,
ovárek i jelítka.
Autor: JIŘÍ ŽÁČEK
Spěchá to
super basen dik
Když myší drápky šelestí
ve zdech starého domu
nic dobrého zvuk nevěstí
je určen jen tomu
kdo slyšet má a začít se bát
Ležím a slyším pochod jejich
ležím ani se nehýbám
pomalu tuhnu
bojím se
nedýchám
Běžte pryč vy klaté myši
smůlu má ten
kdo vás slyší
já štěstí si přeji v jeden ráz
vás ať si vezme třeba ďas!
To prokletí mě stálo mnoho sil
sám sebe ozvěnou
co křik můj vrací
vyděsil
Ticho v uších bolí
ani čas se nehýbá
já ztuhle ležím
dívám se na zeď
jež se prohýbá
Omítkou praskliny se šíří
až vypadají jak úsměv sám
jen takto se nesměje nikdo
koho znám
Poťouchle a pitvorně
zeď se na mě šklebí
mezi zuby úsměvu
kdosi na mě hledí
Tak k čertu jsi nás poslalo
ty dvounohé stvoření?
Žebrej o odpuštění
a smíření s osudem
co nachystán pro tebe jest
Začni se modlit
žalmy číst
Mi máme žízeň
a chce se nám jíst!
Ležím ztuhle
mám strach
ani se nehýbám
pohledem svým
od krutého úsměvu
marně uhýbám
Ve starém domě
za starou zdí
nasycené drápky
vesele si šelestí autor:neznámý toto je básen pro děti starší 14ti let
o Tvém šťastném úsměvu
taky trochu o vláskách
Zdálo se mi o něze
skryté v dívčím pohledu
co se topí se v otázkách
Zdálo se mi o mořích
ještě něco o vílách
co v něm mile skotačí
O pohádkách před spaním
pohlazení po tvářích
jedno nikdy nestačí
Zdálo se mi o Tobě
o Tvém šťastném úsměvu
co byl hustě vousatý
O Tvém silném náručí
a kulatém jablíčku
o tom, co je od táty...
autor:neznámý
pro větší děti
Děkuji
Děkuji
UTRPENÍ
SLYŠÍM TO CO SLYŠET NENÍ
A NENÍ TO PRO MĚ PŘEKVAPENÍ.
TO, ŽE JSEM BEZ TEBE.
VŠAK TY MĚ ZNÁŠ NEJLÉPE...
BEZ TEBE JSEM NIC,
ALE ZNIČEHONIC.
NEMOHU DÝCHAT,
MÁM TO TAK NECHAT?
DOUFÁM, ŽE NE.
DOUFÁM, ŽE TO CÍTÍŠ STEJNĚ.
PROMIN ZA VŠECHNO TO UTPENÍ,
JE MEZI NÁMI SPOJENÍ