Polarita vazby existuje sama o sobě v důsledku rozdílu elektronegativit vazebných partnerů. Polarizovatelnost částice je schopnost deformovat rozložení elektronů v částici působením vnějšího elektrického pole. Vzorovým případem mohou být halogenvodíky. S rostoucím atomovým číslem sice klesá polarita a iontovost vazby, ale roste polarizovatelnost halogenového atomu. Tak roste síla kyselin. Nejhůř disociuje HF, nejsnadněji HI, ačkoli podle rozdílu elektronegativit by mělo jít o čistou kovalentní vazbu.
