v Mělníce

Anonym39740115.03.2012 15:21 Nahlásit

Odpovědi

Diskuze

Vlaďka 9894015.03.2012 16:34 Nahlásit

U jmen cizích dnes až na zmíněné výjimky výrazně převažuje koncovka -u, mimo jiné i proto, že její užití není doprovázeno měkčením předchozí souhlásky (Nymburk – 6. p. Nymburku/Nymburce). Tyto hláskové alternace do velké míry ovlivňují ústup koncovky -e i u některých českých názvů (Zábřeh, Nymburk, Mělník – 6. p. Zábřeze/Zábřehu, Nymburce/Nymburku, Mělníce/Mělníku). Tam, kde dochází ke kolísání obou koncovek, se starobylá koncovka -e obvykle drží v místním úzu z důvodů tradice. Uživatelé jazyka neznající místní úzus užívají obvykle tvary utvořené podle živých, produktivních skloňovacích zákonitostí, tzn. v tomto případě tvary s koncovkou -u (v Mělníce – Mělníku, v Nymburce – Nymburku).

Vzhledem k neproduktivnosti koncovky -e se u jmen nověji vzniklých tvary s touto koncovkou netvoří vůbec. Mluvnice uvádějí, že rozdílné uplatnění koncovky -u/-e záleží také na tom, v jaké funkci ve větě název užijeme. Koncovka -e se užívá spíše pro vyjádření příslovečného určení místa (na otázku kde?). V ostatních funkcích je častější užití koncovky -u (být v Egyptě – snít o Egyptu, bydlet v Mostě – psát o Mostu) Toto funkční rozdělení je však pouze orientační, nelze je uplatnit vždy a rozhodně není pro mluvčího či pisatele povinné.

Více zde: prirucka.ujc.cas.cz/?id=360

Přidat komentář do diskuze ▾