Co se v době Shakespearovy tvorby ve společnosti řeší? Jaké téma Romea a Julii je řešeno společností a kdo ho řešil?
Odpovědi
Diskuze
Téma R+J je v té době už notoricky známý příběh, WS ho nevymyslel, v jeho době bylo asi nejznámější knižní zpracování od Bondella. Lepší je tedy se ptát, co změnil WS v tomto příběhu. V první řadě je v jeho zpracování od WS plno košilatých dvojsmyslů, které zpravidla nikdo nepřekládá, nebo je přeloží tak, že je divák nechápe. Potom, jeho Romeo WS má větší tah na bránu, večer se seznámí s na maškarním s Julií, a za pár hodin už haleká pod balkónem, ať J svlékne šat nevinnosti, přece ho nenechá odejít neuspokojeného atd. Co při tom vykřikuje přes plot kumpán Merkucio, to raději ani nebudu psát. Julie je mladinká, myslím 13 let, ale o R nevíme, máme určitý náznak, že by mohl mít kolem 25. Takže žádný romantický mladíček. Takovým je v Bondellovi, tam vysedává měsíc pod balkonem, dychtí a čeká, jestli jen nezahlédne její tvář. Obecně jde říci, že když se lidé baví o R+J, vlastně omílají Bondella, ne WS.
Jaké téma se v dramatu řeší? V Bondellovi je to slepá nenávist dvou rodů, která zahubí čistou lásku mladinkých, nevinných duší. U WS je to mnohem složitější, plné náznaků (a jsme u těch šifer), takže není jednoduché to vyložit. Podle mě tam WS kritizuje pokrytectví, možná i napasované na nějakou tehdejší společenskou realitu. U WS o tom tajném sňatku prakticky všichni vědí, svým chováním mladé k tomu vlastně doženou. Staří jsou potrestáni tím, že přijdou o jediné děti a život pro ně prakticky končí. Zkráceně, u Bondella je vrahem nenávist, u WS falešná morálka a pokrytectví.
Uvedu jeden příklad z náznaků - Hned v úvodu přichází ke Kapuletům na námluvy Paris, a otec Kapulet mu říká, víš, mně by ses líbil, ale dcerka je ještě mladinká, pokud si získáš její srdíčko, rád ti ji dám. Je pro mě vším, neudělám nic proti její vůli. Uběhnou, dva nebo tři dny, a starý na ni vletí jako smyslů zbavený, řve, že okamžitě si musí vzít Parise, a prokládá to takovou dávkou agresivity, zloby a sprostot, že se asi i tehdejší diváci rděli (dnešní nemusí, překladatelé to zpravidla uhladili). Jaký to má důvod, co se stalo, že na své sluníčko a jedinou radost najednou nepříčetně řve, nenechá ji ani promluvit, chce ji vyhnat z domu, pokud neposlechne, někam do kanálů (jestli se dobře pamatuji), řve něco, že se ani neměla narodit a tak. V Bondellovi nic takového není, ale u WS takový obrat prostě MUSÍ mít důvod.
Já věřím těm Shakespearovým indiciím, které naznačují, že před lety na maškarním plese svedl starý Kapulet paní Montekovou, Romeo je jeho levoboček a Julie by byla jeho sestra. Proto také Romea nenávidí starý Montek, zatímco starý Kapulet ho vlastně obdivuje. Proto se také rody tolik nenávidí. Takže ve chvíli, kdy chůva vykecala paní Kapuletové, že se mladí tajně vzali, ta to vykecala manželovi, tak toho chytl amok kvůli hrůze z incestu a v panice vidí jedinou záchranu v dohnání Julii k sňatku s Parisem. Ve skutečnosti, pokud si dáme pozor, co mele opilá chůva, tak ono to může být ještě trochu jinak... Nic z toho, co jsem teď napsal, není v dramatu otevřeně řečeno, jsou tam ale takové nápovědy, které by jinak nedávali žádný smysl.
https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_Anglie#Tudorov%C3%A9
https://cs.wikipedia.org/wiki/Anglick%C3%A1_renesance
> Jaké téma Romea a Julii je řešeno společností
Mocenský souboj 2 vlivných rodin o dominantní politický vliv ve státě.
> kdo ho řešil?
https://cs.wikipedia.org/wiki/Romeo_a_Julie#D%C4%9Bj
Mějme na zřetelu, že příběh si WS nevymyslel, v jeho době existoval v různých zpracováních už celá staletí. Použil známou zápletku a jen ji trochu upravil. Mohl příběh využít, aby někoho skrytě kritizoval, ale příběh nenapsal, a to co tam pozměnil, na žádný mocenský boj rodů neukazuje.
Rozhodně bych ale neopouštěl ze zřetele náboženský konflikt. Náboženství pro lidi té doby představovalo smysl života. Poněkud brutální Jindřich VIII vyhlásí odluku od Říma a tvrdě trestá jakékoli projevy staré víry. A to včetně pronásledování skutečných protestantů, kteří pochopitelně odmítají jeho hříšný rozvod i nevídané rouhání, které vidí v tom, že se vyhlásil hlavou církve. Je to doba, kdy si nikdo nesmí pustit hubu na špacír, doba vrcholně pokrytecká, kdy rozkvétají náznaky a skryté narážky.
Od smrti Jindřicha neuběhlo ještě ani padesát let, když WS píše R+J. Je v ní také mnoho narážek a náznaků, každý si je může vykládat po svém, a právě tato tajemství, to nedovyprávění do konce, myslím lidi tenkrát (i dnes) přitahuje. Známe to z dob socíku, kdy někteří pravdomluvní umělci přiznávali po revoluci, že jejich publikum, hledající v jejich textu vtipné politické narážky, nacházelo je i tam, kde oni žádné neplánovali.