Mě sice některé předměty taky bavily, ale celkově jsem se do školy nikdy netěšil, obzvlášť ve dnech, kdy se zkoušelo. A úplně samostatnou kapitolou pro mě byl tělocvik, to byly hodiny hanby a ponížení. Ještě jakž takž to šlo venku, nějaké to běhání a skákání do dálky jsem zvládl, ale tělocvična, to byl horor - marné pokusy o výmyk, marné pokusy někam vyšplhat... brr... ještě že už to mám dávno za sebou.
Mě začala škola bavit až na gymplu, a to hlavně proto, že jsem tam našel učitele, kteří mě chápali a podporovali. Na druhou stranu je třeba říct, že s těmi ostatními to šlo do extrému. Na základce mi to vlastně bylo jedno. :)
Nechci nějak zevšeobecňovat a nechci tvrdit, že je to nějaké pravidlo, ale zdá se mi, že "šprti" dostávali dobrou známku z tělocviku jen proto, aby se jim nekazilo vysvědčení, zatímco fyzicky zdatní spolužáci byli v ostatních předmětech spíš průměrní až podprůměrní. Moje spolužačka z gymplu, která celý život vynikala v každém sportu, o který jen zavadila, se podle svých vlastních slov ještě teď, po dlouhých letech, cítí zdeptaná tím, že do slepé mapy dokázala doplnit 8 jmen a já 60. Nepopírám, že mě zeměpis bavil, ale radši bych uměl plavat a lyžovat jako ona...
