tvorba hlásek t, c, s, z

Při tvorbě t se jazyk opírá o HORNÍ přední dáseň.

Tvorba T: "Hláska T se tvoří na horních předních dásních. Jedná se o závěrovou a neznělou souhlásku – při jejím tvoření se tedy nerozkmitávají hlasivky. Hláska T se tvoří čistě ústně, tzn. že výdechový proud nesmí unikat nosem. Patrohltanový uzávěr je uzavřen. Rty i zuby jsou lehce pootevřeny. Tvorba hlásky T začíná zvednutím špičky jazyka a jejím přilnutím na horní přední dáseň (jazyk se přitom neopírá o přední zuby) a odtržením špičky jazyka přímo dolů za spodní dásně. Jazyk tak vytváří výdechovému proudu, který jde středem jazyka, uzávěr a hláska českého T vyzní v momentě odtržení špičky jazyka od horních dásní. Při tvorbě hlásky T částečně pomáhá mírný pohyb brady směrem dolů." [1]


Při tvorbě C-S-Z se přiblíží špička jazyka ke SPODNÍM zubům.

Tvorba C: "Rty jsou zaostřeny do úsměvu a od sebe, měly by být částečně vidět přední horní i spodní zuby, které jsou hranami přiblíženy k sobě. Tvorba hlásky C začíná přiblížením špičky jazyka ke spodním zubům. Hřbet jazyka se vyklene proti horním předním dásním, čímž vznikne krátký uzávěr výdechovému proudu, který jde středem jazyka. Zvuk souhlásky C se dotváří tím, že se prudce, ale nepatrně odtrhne hřbet jazyka od horních dásní a špička jazyka od spodních řezáků, čímž vznikne malá úžina. Okraje hřbetu jazyka jsou po celou dobu tvoření této hlásky přitisknuty k horním stoličkám a střed jazyka je podélně propadlý dolů. Tím je připravena úžina pro výdechový proud. Nakonec výdechový proud narazí na hrany řezáků a vytvoří specifický zvuk české hlásky C." [1]

Tvorba S: "Rty jsou zaostřeny do úsměvu a od sebe, měly by být částečně vidět přední horní i spodní zuby, které jsou hranami přiblíženy k sobě. Tvorba hlásky S vzniká přiblížením špičky jazyka ke spodním zubům po celou dobu trvání této hlásky. Výdechový proud jde úžinou středem jazyka, která vzniká tak, že jsou okraje hřbetu jazyka přitisknuty k horním stoličkám. Nakonec výdechový proud narazí na hrany dolních a horních řezáků a vytvoří specifický ostrý zvuk české hlásky S." [1]

Tvorba Z: "Rty jsou zaostřeny do úsměvu a od sebe, měly by být částečně vidět přední horní i spodní zuby, které jsou hranami přiblíženy k sobě. Tvorba hlásky Z vzniká přiblížením špičky jazyka ke spodním zubům po celou dobu trvání této hlásky. Výdechový proud jde úžinou středem jazyka, která vzniká tak, že jsou okraje hřbetu jazyka přitisknuty k horním stoličkám. Nakonec výdechový proud narazí na hrany dolních a horních řezáků a vytvoří specifický zvuk české hlásky Z. Hlásky S a Z se tvoří stejně, rozdíl je jen ve znělosti." [1]