můžu to nechat bez čárky?
Doširoka se na mne i Honzu přicházejícího mi za zády usmála a poněkud jízlivě si postěžovala.
Odpovědi
Diskuze
Jeho shovívavost brala pomalu ale jistě za své. (osobně bych tam čárku před - ale - nedával, je tomu tak?)
Jeho shovívavost brala pomalu, ale jistě za své. Nejde o poměr slučovací.
K tomu druhému cituji názor profesionálního korektora:
"Ad »pomalu, ale jistě« - přikláněl bych se k verzi s čárkou. … Většina textů zachycených v Českém národním korpusu se taky přiklání k »čárkované« verzi."
(http://interval.cz/clanky/hrichy-pro-sileneho-korektora-nerovny-boj-s-carkami/ (komentáře 12.–25. duben))
A co jsem zaznamenal, tak tenhle pán tomu opravdu dost rozumí, dal bych na něj :-)
Lámalo mi srdce, že to takto skončilo, nicméně, a to obzvlášť, nesnesl bych pomyšlení, lépe řečeno, bál jsem se, abych v nich nevyvolával ustavičný soucit, či nedej Bůh, sžíravé pocity viny z našeho posledního setkání. --- Tady je těch čárek snad milion a moc za ně neručím :) Raději se zeptám.
zcela Ti dává za pravdu a doplňuje :)
(Navíc ani nemusel Tvou odpověď vidět, podle času jste ji zřejmě psali zároveň,
jen on měl více dohledávání k tomu.)
(já bych větu s výrazem "...Honzu přicházejícího mi za zády" nikdy nevytvořila, byť by byla očárkovaná od docenta profesora... :-))
Vaše doplněná věta (19:16) mi přijde myšlenkově natolik zmatená a nejistá,
že se obtížně chápe vlastní obsah sdělení, tudíž zároveň i pauzy - čárky.
Nechcete něco vypustit ?
(Lámalo mi srdce, že to takhle skončilo, ale zvlášť jsem nesnesl pomyšlení,
že bych v nich mohl vyvolávat ustavičný soucit s mou osobou,
či nedej Bůh sžíravé pocity viny z našeho posledního setkání.
Toho jsem se opravdu obával.)
Ale jinak má samozřejmě pravdu (jako obvykle) Viacenta – situaci popsala s až neuvěřitelnou jasnozřivostí. Přesně tak se to totiž seběhlo - než jsem si vygůglil podpůrné argumenty pro svůj názor, drobátko delší odpověď zformuloval, po sobě přečetl a konečně publikoval, byla 501026 se svou odpovědí už nejméně 360 sekund hotová. Tak to tu chodí docela často.
Je mi líto, že dostal přednost malinko paranoidní výklad situace, jak prezentován 19:56, namísto kratšího zamyšlení na téma "Jak on to mohl myslet? Zkusme hledět na lidi a priori z té lepší strany…"
Což ovšem platí i pro mě, takže za tím určitě nehledám nějakou zlou vůli, ale jen takové malé, výjimečné zatmění před očima :-)
P.S.: Neznám; ale natolik přece (odtud), že bych rád znal víc – s někým takhle zběhlým v tajích a temných zákoutích naší mateřštiny bych občas potřeboval pokecat :-)
Děkuji zúčastněným. Omlouvám se za svou reakci. Měla jsem špatný den, nechala jsem se unést a reagovala jsem zbrkle. "Nespěchala jsem pomalu". :-))