Ješitný, význam
Odpovědi
Diskuze
Slovník spisovného jazyka českého:
ješitný příd. takový, kt. si nadměrně zakládá na svých kladných vlastnostech, jimiž často jen domněle vyniká; samolibý, domýšlivý, marnivý: j. mladík; j-á povaha, samolibost, póza; → přísl. ješitně: j. si myslí, že je bez chyby; → podst. ješitnost, -i ž.: nekritická j.; uražená j.; ženská j.; propadnout j-i
Oxisi (5. pád?), jasně, máš pravdu. Já jsem to myslel tak, jakože to nemá předmět. My chlapi to přece zásadně neříkáme sami o sobě, prtože jsme takoví skromní, a (jak už správně napsala Br@mbork@), prakticky dokonalí :-)
:-)))
(Gandalf samozřejmě žertoval, takže tam se na nějakiu nepřesnist tak nehledí).
Ovšem s tím vzorem je to ostuda, mea culpa.
Ale jak se vlastně pozná? Já jsem si řekl imperativ: přihNI=tiskNI, zatímco přihNI x miŇ??
Pavlovi - ukazovák dolů, palec nahoru! :)
(... a co to teda bylo v té televizi, abychom to nezamluvili? :-)))
Já jsem Oxisovu poznámku v 0.32 pochopila tak, že se ještě jednou přihlásil!
(totiž miluju zkratky :)
(to je ale divné slovo... 8)