Zásadotvorné prvky se snadněji zbavují valenčních elektronů. Jednak mají menší elektronegativitu, a kromě toho mají max. 3 valenční elektrony. Naproti tomu kyselinotvorné prvky mají vyšší elektronegativitu a k dosažení oktetu potřebují jen málo valenčních elektronů. Jednoznačně to platí pro prvky 2 a třetí periody. Zejména u přechodných prvků, ale i u těžkých nepřechodných prvků platí, že s růstem oxidačního čísla roste i kyselost. Příklasdem je Pb(II) a Pb(IV), Mn(II), Mn(IV); Mn(VI) a Mn(VII).
