Mytický nebo mýtický?

Správně je pouze možnost s krátkým Y, ověřit si to lze i na online slovníku Ústavu pro jazyk český.

A což si připustit, že na některé jedince (nebo i jevy) chomout pravidel (nebo i železná logika) zkrátka nepasuje? U jazyka, historického jevu, a přitom stále živého a vyvíjejícího se organismu to platí dvojnásob... A u slov přejatých z cizích jazyků trojnásob. Výsledkem je popouštění tu jednoho, tu druhého záhybu ve vykonstruovaném krunýři (nejspíš podle vkusu autorů). - Ano, vedle logiky se prosazuje i stránka estetická, komfort ve výslovnosti, poslouchající přirozený tok mateřského jazyka (jeho rytmus, libozvučnost)... Zabývat se mýtičnem / mytičnem mi přijde jako luxus (na okraj: v řečtině mýthos, v latině mýthus... "h" už působí archaicky - ale ta délka mi připadá téměř neoddiskutovatelná i v češtině; a proč ji v trojslabičném adj. "mýtický" krátit??? Snad proto, že máme zajetou "mytologii"? Tam lze krácení chápat snad jako úlitbu délce slova a netrpělivosti (a teď už i zvyku). - Podobně svévole u stanovení "tématu" vedle "tematického"... O přepisu antických vlastních jmen nemluvě (zde je tabulkový recept naprostou iluzí; už před lety, po upřímné snaze najít nějaký mustr či pravidla, poctivě rezignoval i přední odborník na poli českého jazyka...). - Tedy více svobody tam, kde "nejde o život", ale více pozornosti barbarizaci "paradigm.ů" apod.)! Krásám (netabulkové) češtiny zdar (a pevné nervy učitelům i studentům);-)!