Staré české sloveso "zievaťi, zěvati" neznamenalo jen "zívat", ale obecně "mít otevřenou hubu". Takže, když někdo zevloval, tak se na něco koukal tak intenzivně, že mu byla vidět dutina ústní zevnitř. Stará čeština dokonce znala slovo "zevel" ve významu "zevloun".
