Redoxní rovnmice v 8. třídě. Jak (čím) vysvětlit když nemají základy.
Přišel jsem z třídních schůzek syna v 8. třídě. A 4 z chemie - neumí vyčíslit ani redoxní rovnice. Jsem sice "jen" strojař, ale studuji to nyní. Já to snad chápu, ale není mi jasné s jakým teoretickým aparátem mám při výkladu pracovat, když zatím podle učebnice mají minimální informace o stavbě atomu, fyzika letem světem (elektřinu teprve začínají) a v MA jen slabě rovnice. Je to vůbec učivo pro 8. třídu?
Odpovědi
Diskuze
Máme 4 děti a jsou vedeny k samostatnosti. Takže poprvé jsem si nechal podat knížku chemie - zatím mírně bezproblémový předmět.
http://knihy.abz.cz/prodej/zaklady-chemie-i
Takže učebnice matematiky - klasika pro ZDŠ. Vysvětlení a hodně příkladů, další vysvětlenía příklady, na konci náročnější a nakonec příklady pro zvídavé. Takže když se chce dítě samo učit, jde to.
Fyzika - trochu můj obor - na zabití. Podobná knížka jako chemie. Plky vlky jako když to mají menší děti v prvouce. Během roku zvládli mimo jiné jednoduché stroje, ale skoro bez příkladů, v matice v té době rovnice ještě neměli, pak zvuk a nyní probírají letem světem elektřinu. Příští rok snad budou mít při tomto tempu jadernou fůzi. podobně do hloubky probranou. :-)
Otázky v knize ale i písemky postavené víceméně na paměti - testy o znalostech, ne o aplikaci. V knize minimum příkladů.
A chemie http://knihy.abz.cz/prodej/zaklady-chemie-i
Pracně jsem mezi příklady jak se zkoumají látky olizováním hledal základy na kterých to stavět. Takže kluk dosud prospíval jen díky tomu, že má dobrou paměť.
Když tohle zvládne, snadno by měl pochopit, že změna oxidačního čísla souvisí s přijetím (redukce) nebo předáním (oxidace) elektronu. Pokud by ten elektron vadil, mohl by se nahradit jen číselně změnou ox. čísla. Na příklad nedokonalé hoření uhlíku C + O2 -> CO ; 2 atomy uhlíku reagují s molekulou (2 atomy) kyslíku) za vzniku oxidu uhelnatého:
1: s elektrony: C - 2e = C(II); O2(0) + 4e = 2O(-II); poměr křížem: C:O2 = 4:2 = 2:1
2C + O2 = 2CO
2: bez elektronů: C(0) -> C(II) +2; O2(0) -> 2O(-II) = 2*(-2) = -4; součet změn ox. čísel musí být 0, takže 2C + O2 = 2CO. Produkty - pravá strana rovnice - určíme podle počtu reaktantů (levá strana).
Pomůže několik základních pravidel:
1. Fluor má vždycky ox. číslo -I. Kyslík má většinou ox. číslo -II. Výjimkou jsou sloučeniny s fluorem, peroxidy a některé méně běžné sloučeniny.
2. V molekulách, složených z atomů jednoho prvku (O2, N2, H2 ) a volných atomech (C, kovy) má atom vždycky ox. číslo 0.
3: Vodík má ve sloučeninách s jinými prvky vždycky ox. č. +I. Výjimkou jsou sloučeniny s prvky 1. skupiny PSP a 2. skupiny počínaje Ca a těžšími. V těchto sloučeninách (hydridech) má ox. číslo -I.
Jde o sloučeniny, obsahující daný kov a vodík a žádné jiné prvky.
S tímhle by se snad mělo vystačit u jednoduchých reakcí, jako je uvedené hoření uhlíku. A pokud budete mít zájem, můžeme v diskuzi pokračovat.
4: kovy 1.a 2. skupiny PSP (dlouhá tabulka), mají vždycky ox. číslo rovné číslu skupiny.
5: kovy mají většinou kladná oxidační čísla.
Docela už zpětně chápu proč mě a asi i většinu lidí (poptával jsem u kolegů - kdo rozumí základům chemie a je mi to schopen jednoduše vysvětlit) chemie na základní škole nenadchla. Přitom ty pokusy byly zajímavé, chodil jsem do laborky odpoledne dobrovolně.