čas jsou peníze
Co je podmět ve větě "Čas jsou peníze"?
Odpovědi
Diskuze
první pád –> podmět
Kdo, co jsou peníze? ČAS!
Takže podmět je...? Ano, je to sám velký, slovutný a věhlasný ČAS :-)
Možná tě mate ta vazba s pomnožným slovem, kde se objevuje, trochu nelogicky "čas jsou" namísto očekávaného "čas je". Ve větě jako "Čas je vzácnost." by to asi bylo průhlednější.
Podstatný je slovosled:
Ve větě "Peníze jsou čas" by byly podmětem peníze. Dívej se na tu větu jako na sdělení "KDO/CO je KÝM/ČÍM"
(leckdy bývá jmenný přísudek opravdu v 7. pádu, pak je to jasnější - http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=610 ).
1. Svým tvrzením, že "větný člen "jsou peníze" (peníze zde opravdu v 1. pádu) je jmenný přísudek se sponou", zpochybňuješ pravidlo shody podmětu s přísudkem.
2. Tvůj odkaz na Příručku není relevantní dotazu > nevyskytuje se v něm jmenná část přísudku v instrumentálu.
Tvé tvrzení ad 2) je nejednoznačné a tudíž nesrozumitelné: "nevyskytuje se v něm..." v kom? V tom odkazu nebo v tom dotazu?
Dá se snad předpokládat, že možná myslíš dotaz; ale že by to nešlo vyjádřit jasněji? :-(
Kromě toho, odkaz nemůže uškodit, i když přímo a přesně nevysvětluje samotný dotaz - rozhodně s dotazem souvisí a může zvídavým pomoci rozšiřovat obzory :-)
Je-li přísudek jmenný se sponou "jsou peníze" a "čas" je podmět, pak ke shodě podmětu s přísudkem prostě dedochází (...a tím je tedy zpochybněna - ta shoda, aby bylo jasno), co už s tím naděláš?
2. Odpověděl sis správně. Kromě toho tento odkaz tazateli nezodpoví jeho dotaz (...nicméně rozšíří obzor :-)).
Ta tvoje formulace je opravdu trochu nešťastná - pravidlo je jednoduše zpochybněno faktem, že ta věta je taková, jaká je, takhle se říká, shody (v čísle) skutečně postrádajíc. Ta věta zpochybňuje pravidlo sama sebou, nedělá to nějaký výrok, který o té větě jen cosi neutrálně konstatuje. Ale to by byla spíše akademicko-filosofická disputace :-)
Jen ještě pro ujištění, abych správně rozuměl: chtěl jsi bodem 1. v 09:51 říct, že "jsou peníze" není jmenný přísudek? To nechci rýpat, opravdu mě zajímá, jak to bylo myšleno.
P. S.:
A co třeba věta:
"Tenhle hudební nástroj jsou housle."
"Velmi důležitá akce zemědělcova jsou žně."
(prostě cokoli pomnožného s podmětem v jednotném čísle…)
Já tu větu beru pouze z mluvnického hlediska. No a tam mi právě ta shoda nesedí. Ale tobě asi taky ne, podle tvého příspěvku 07.11 18:47. Zapojil jsem se proto, abych poukázal právě na tuto neshodu. Také bych rád znal vysvětlení (ne hloupé konstatování, že to tak je a co s tím nadělám). Pokud neexistuje nějaký jiný větný model, kde by neplatila kongruence, pak mně z toho vychází pouze, že "peníze" = podmět, "jsou čas" = přísudek jmenný se sponou. A nenechal bych se asi oklamat pořádkem slov. Čeština je v tomto ohledu velmi flexibilní. Např.: Žně jsou (podmět) zemědělcova velmi důležitá akce (přísudek jmenný se sponou).:-)
Ale já nechci mluvit o tom, čím jsou žně, totiž že "Žně jsou akce".
Já chci opravdu říct, že ta "Akce (jedna z akcí) jsou žně" - ta akce je pro mě subjekt (nezávislý), který blíže určuji zbytkem věty (další akcí zemědělcovou jsou postupně třeba námluvy, zásnuby, vdavky, pletichy…, no, možná i nějaká ta orba nebo kydání).
V té větě jsem chtěl opakovat "model" té prvotní věty "<substantivum_v_singuláru> jsou <pluralium_tantum>".
Řekl bych, že slovosled tomu dává jiný významový podtext; nicméně, ta neshoda je tam pořád stejná a dvě podstatná jména ve větě v prvním pádu (a to je asi ten problém) taky. Zajímavé.
A pak se tenhle jazyk uč! :-)
Našel jsem ho v ÚJČ. Opravdu existuje větný model, kde je porušena shoda podmětu s přísudkem. Takže pro Anonym Wozilap:
Ve větách se jmenným přísudkem (se sponou být) obecně platí, že se shoda řídí podstatným jménem v podmětu: Dort byl jedna báseň. Ten kluk byl pěkné kvítko. České Budějovice jsou deváté největší město v Česku. Je-li však podmět vyjádřen podstatným jménem s abstraktním významem, je možná i shoda se jménem přísudkovým: Jeho život byl (i bylo) utrpení. To rozhodnutí bylo (i byla) chyba.
Sloveso být se shoduje se jménem v přísudku, jestliže je přísudkové jméno v množném čísle a podmět v čísle jednotném: Čas jsou peníze. (Nikoli: *Čas je peníze.) Dítě jsou starosti.