Ahoj Miry nebo Miri
Odpovědi
Diskuze
https://prirucka.ujc.cas.cz/?ref=351&id=743
"Psaní s ‑i tedy považujeme za základní, a to bez ohledu na způsob tvoření a v některých případech i navzdory tomu, že koncovému ‑i předchází pravopisně tvrdá souhláska.
Předchází‑li koncovému ‑i tvrdá souhláska, nemůžeme označit za chybné ani podoby s ‑y."
Lepší?
"Jména zakončená ve výslovnosti na [i], [í], zdrobněliny i základní podoby (Bety, Hani, Máří, Věri, Phoebe [fíbí], Nancy, Shirley, Noemi), jsou ve všech pádech nesklonná."
V češtině platí dvě zásady, u nichž není definována priorita:
– po tvrdých souhláskách se píše „y“, po měkkých „i“ (proto i v koncovce píšeme „bez Nataši“, ne „bez Natašy“, jak by odpovídalo vzoru žena);
– zápis koncovek je dán skupinou slov s vybraným vzorem. (Proto píšeme „ty tácy“ po měkké souhlásce, místo „ty táci“. – A můžeme si vymýšlet spoustu podvzorů a pomocných vzorů, aby nám to vycházelo. A ne, ani vyřazení céčka z měkkých souhlásek by to nevyřešilo.)
Internetová jazyková příručka (https://prirucka.ujc.cas.cz) je velmi kvalitní zdroj informací. Protože je určená pro laickou veřejnost, obsažené texty bylo nutné zobecnit a výrazně zkrátit. Není jejím cílem rozebrat jednotlivé problematiky do nejmenších detailů a pokrýt všechny výjimky. To je úkol odborné nebo specializované literatury.
Nespisovné tvary pátého pádu končící na -i jsou v jazyce novodobou skutečností, která se teprve ustaluje. Mnohdy se používají výhradně v pátém pádě, proto je nelze považovat za nesklonné hypokoristikum (tj. tzv. domácké varianty vlastního jména), nýbrž za úmyslné přiřazení jiné koncovky.
Protože jde o nový trend současné generace, je nutné k jeho popisu využívat nové výzkumy. Korpus starý 20 let je jen málo platný. Zmiňované tvary se nadto používají především v soukromé korespondenci až intimního charakteru, proto jsou pro výzkumné účely obtížně dosažitelné.
Nezávisle na zkráceninách zdrobnělin a jejich analogie u ostatních jmen, jak je popisuje Příručka, je tento způsob oslovování motivován i angličtinou se zápisem s -y.
Někteří mezi oběma variantami rozlišují úroveň familiárnosti: [jeňi] a [jeny] nebo [toňi] a [tony] či [mati] a [maty] vnímají jako dva rozdílné tvary, které by údajně měli psát shodně, ačkoliv čeština disponuje funkčním způsobem jejich rozlišení.③ Odvozování s měkčením mohou mluvčí považovat za nežádoucí obdobu dětské řeči.④
Obdobně se rozlušuje mezi tvary Vlasto a Vlasťo, Zdeno a Zdeňo, …
Někteří pisatelé tento rozdíl analogicky vnímají také u -i v písmu po tvrdé souhlásce.
Přípony -i- v češtině běžně předchozí souhlásku i antropoym měkčí: Lenka > Lenčin (tedy ne Lenkin), Šárka > Šárčin, Jana > Janin [jaňin] nikoliv [janyn], Jana > Janička [jaňička] ne [janyčka], … Přípona -i tento zažitý a u mluvčích zcela spontánní systém porušuje.
Při tvorbě individuálně přivlastňovacích tvarů ženských jmen zakončených na -y Příručka doporučuje původní „y“ zachovat ve formě -yin. A to na základě úzu.⑤
Z analýzy dat https://www.sklonovani-jmen.cz se mi jeví, že obě varianty jsou u některých jmen zakončenými na -ry / -ri přinejmenším vyrovnané. A to i přesto, že je na internetu tazatelům tvrzeno, že varianta s -y je jakási horší či co. Ze své patnáctileté zkušenosti s ohýbáním jmen a s vyřizováním dotazů uživatelů očekávám, že většina pisatelů uvede -y na základě tvrdosti předchozí souhlásky a ani je nenapadne, že by v tom mohl být nějaký chyták.
Pro zdejší publikum stojí za zmínku, že je obecně uznáváno, že nespisovné výrazy podléhají pravidlům pravopisu. A to i u jevů výrazně méně frekventovaných.⑥
① KNAPPOVÁ, Miloslava. Jak se bude vaše dítě jmenovat?: původ, význam, pravopis, výskyt a obliba, kalendář : informace o jménech afrických a asijských. 6., aktualizované a podstatně rozšířené vydání. Praha: Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2656-9.
② KOPEČNÝ, František. Průvodce našimi jmény. Praha: Academia, 1974. ISBN 509-21-826
③ PASTYŘÍK, Svatopluk. Studie o současných hypokoristických podobách rodných jmen v češtině. Hradec Králové: Gaudeamus, 2003. ISBN 80-7041-569-x.
④ DOKULIL, Miloš. Domácké podoby rodných a příbuzenských jmen na -i (y). Naše řeč, 1976, roč. 59, čís. 1. Dostupné z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=5877.
⑤ Tvoření přídavných jmen přivlastňovacích od ženských osobních jmen. Online. Internetová jazyková příručka. Dostupné z: https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=756.
⑥ ADAM, Robert. „Bezkopcý úval známý svými hicy předlohou skici mistra Kopanici.“ Je c měkké, nebo obojetné?. Naše řeč, 2003, roč. 86, čís. 4. Dostupné z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7739.