Šárinka, nebo Šárynka - jak to napsat správně?
Je to dobře Šárynka nebo Šárinka?
Odpovědi
Správně se zdrobnělina jména Šárka píše Šárinka s měkkým -i.
Diskuze
A proč?
A teď :
1.Přirozenější je ovšem Šárinka.04.10.2011 16:23 (jaký argument?)
2.ježišmarjá, copak na všecko musí být zdůvodnění? 09.10.2011 19:04 (konečně argument)
Já jsem místo pocitů přinesl řešení. Nevím , jestli správné, ale přinejmenším s jakousi pravopisnou oporou.
3.A co taková Mar-yčka Magdónova? He, a co teď? 10.10.2011 17:21 (...že by žádný argument?)
3. To je má námitka ke zdůvodnění 246374, že je to podle -inka, tedy že -inka není všeobjímající.
2. Ježišmarjá bylo jen mé zvolání na dotaz "a proč?"
1. Prostě argument, že je to přirozenější. Sice nepřílš silný, ale snad pochopitelný.
Ad tvé "řešení" - to, že mnou uváděná slova nejsou původem česká (i Rimavská?) ještě neznamená, že by nebylo možné je upravit podle českých pravidel. Hendikep, chunta, teorie, či polonéza se v originále taky psalo jinak...
Rimavská Sobota, maďarsky Rimaszombat,je město na řece Rimavě v jižním Slovensku, ergo není české.
Zdvižený ukazovák vyvolá zvižený prostředník :-(
A možná, že jsi měl hned v úvodu této diskuse vyrukovat s ÚJČ, poslat odkaz. Pak by můj argument byl k ničemu a já bych ti poděkoval.
Argunentuje-li však někdo s mentorsky vztyčeným ukazovákem tím, že je něco přirozenější. pak...
A jak jsi´s jistě všiml, do diskuse jsem se nezapojoval, přikvačil jsem až teď se svou troškou do mlýna a napsal jsem to, co jsem zjistil. Před tím jsem se věnoval asi jiným vláknům :-))))) Ergo, v úvodu diskuse jsem prostě neúmyslně absentoval.
Jo .... a pro mne platí pořád pouze "diskuse" nikoliv "diskuze", to víš, zvyk je železná košile :-)))
Rád bych ještě povzbudil Gandalfa, že psaním "diskuse" si počíná naprosto správně a že není pravda, že jen "diskuze". Oba tvary jsou možné a tedy správné, ale ani tato informace asi lingvistu 235813 nepřesvědčí.... Tím bych však "diskusi" (první, čili základní tvar) ve věci Šárinka považoval za dostatečně zpracovanou.
Domácké podoby jmen se uplatňují téměř výhradně v soukromých, důvěrných projevech, a to především v mluvené podobě. V písmu se objevují jen v omezené míře – v soukromé komunikaci, v neformálních textech či v beletrii, kde signalizují vztahy mezi jednotlivými postavami. Proto je obtížné uplatňovat na ně přísná měřítka běžná pro spisovný jazyk a při řešení jejich pravopisných podob lze vycházet ze způsobu tvoření nebo z hláskové stavby tvaru jména a dojít tak k různým podobám:
Vlivem analogie s typy, které mají -i- ve zdrobňující příponě (Stázička/Stázinka – Stázi, Tomík/Tomíček – Tomi), obvykle píšeme měkké i u všech domáckých podob zakončených na -i: Luki, Viki, Šári, Věri apod. Právě živé a frekventované zdrobněliny s -i- v příponě jsou pro psaní Luki, Šári atd. silnou oporou, stejně jako přípony zveličující až hanlivé: Stázina, Šárina. Psaní s -i tedy považujeme za základní, a to bez ohledu na způsob tvoření a v některých případech i navzdory tomu, že koncovému -i předchází pravopisně tvrdá souhláska.
Předchází-li koncovému -i tvrdá souhláska, nemůžeme označit za chybné ani podoby s -y: Věri/Věry, Luki/Luky atd. Předchází-li koncovému -i souhlásky d, t, n, dává se přednost psaní -i nebo -y podle výslovnosti předchozí souhlásky: Hanička – Hani [-ň-], Vlasta – Vlasti [-ť-], ale Rudolf – Rudy, Antonín – Tony. Méně obvyklé (ale přípustné) je psát též Rudi [rudy], Toni [tony].
Šáry je tvrdé...
Šárina je opět měkké...
Jmenuji se Šárka a takhle to kurva je a bude !
pa :-)
Šáry je tvrdé...
Šárina je opět měkké...
A proto tam bude měkké iii :)
Ani ve 21. století jsem nezaregistroval, že už byla vyhlášena "anarchie" :)