ahoj Evi nebo Evy
ahoj Evi
Odpovědi
Za základní se považuje podoba Evi.
Vysvětlení - viz odkaz https://www.ontola.com/cs/di/ahoj-evi-2
Jde o domáckou podobu křestního jména Co na to Pravidla českého pravopisu? Osobně upřednostňuji měkké i, tedy Evi.
Proto je obtížné uplatňovat na ně přísná měřítka běžná pro spisovný jazyk a při řešení jejich pravopisných podob lze vycházet ze způsobu tvoření nebo z hláskové stavby tvaru jména a dojít tak k různým podobám:
Vlivem analogie s typy, které mají -i- ve zdrobňující příponě (Stázička/Stázinka – Stázi, Tomík/Tomíček – Tomi), obvykle píšeme měkké i u všech domáckých podob zakončených na -i: Luki, Viki, Šári, Věri apod. Právě živé a frekventované zdrobněliny s -i- v příponě jsou pro psaní Luki, Šári atd. silnou oporou, stejně jako přípony zveličující až hanlivé: Stázina, Šárina.
Psaní s -i tedy považujeme za základní, a to bez ohledu na způsob tvoření a v některých případech i navzdory tomu, že koncovému -i předchází pravopisně tvrdá souhláska.
Předchází-li koncovému -i tvrdá souhláska, nemůžeme označit za chybné ani podoby s -y: Věri/Věry, Luki/Luky atd. Předchází-li koncovému -i souhlásky d, t, n, dává se přednost psaní -i nebo -y podle výslovnosti předchozí souhlásky: Hanička – Hani [-ň-], Vlasta – Vlasti [-ť-], ale Rudolf – Rudy, Antonín – Tony. Méně obvyklé (ale přípustné) je psát též Rudi [rudy],
Více v odkazu
http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=743
Přidat komentář ▾
Vysvětlení - viz odkaz https://www.ontola.com/cs/di/ahoj-evi-2
Jde o domáckou podobu křestního jména Co na to Pravidla českého pravopisu? Osobně upřednostňuji měkké i, tedy Evi.
Proto je obtížné uplatňovat na ně přísná měřítka běžná pro spisovný jazyk a při řešení jejich pravopisných podob lze vycházet ze způsobu tvoření nebo z hláskové stavby tvaru jména a dojít tak k různým podobám:
Vlivem analogie s typy, které mají -i- ve zdrobňující příponě (Stázička/Stázinka – Stázi, Tomík/Tomíček – Tomi), obvykle píšeme měkké i u všech domáckých podob zakončených na -i: Luki, Viki, Šári, Věri apod. Právě živé a frekventované zdrobněliny s -i- v příponě jsou pro psaní Luki, Šári atd. silnou oporou, stejně jako přípony zveličující až hanlivé: Stázina, Šárina.
Psaní s -i tedy považujeme za základní, a to bez ohledu na způsob tvoření a v některých případech i navzdory tomu, že koncovému -i předchází pravopisně tvrdá souhláska.
Předchází-li koncovému -i tvrdá souhláska, nemůžeme označit za chybné ani podoby s -y: Věri/Věry, Luki/Luky atd. Předchází-li koncovému -i souhlásky d, t, n, dává se přednost psaní -i nebo -y podle výslovnosti předchozí souhlásky: Hanička – Hani [-ň-], Vlasta – Vlasti [-ť-], ale Rudolf – Rudy, Antonín – Tony. Méně obvyklé (ale přípustné) je psát též Rudi [rudy],
Více v odkazu
http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=743
Evi pro jednu a Evy pro více lidí
Přidat komentář ▾