Vysvětlení příjemní Veřtát
Žádám o vysvětlení příjemní Veřtát. Moctkrát předem Děkuji.
Odpovědi
Diskuze
verštat, veřtat (zř. verkštat), -u m.
- starší lid. dílna. [Na dvoře] byl veřtat, v němž bylo ustavičně živo. Ros. Můj dělal ve Vídni a v nejlepších veřtatech. A. Mrš. Co bych s tím [jídlem] dělala [mistrová]‚ však to potom tak jako tak pošlu do ‚verkštatu‘ [dělníkům]. Kronb. Žert. Pak už vidíme takořka Pánu Bohu do veřtatu. Tůma. D Lid.
- řemeslnický stůl. Tak místo u oltáře víno pít budeš u verštatu hoblovat. Staš. D Dial.
- tkalcovský stav. Proti postelím stál stav čili „veřtat“. Nov. Dal do sednice tři verkštaty a držel se se ženou i synem plátna. Č. lid.
Doplnění :
V městě Klatovech byla kotlárna čili verstat -obecní za klášterem dominikánským.
Tento »lun mincířský« definuje Kořínek jako »verštat, na němž mincíř dělá. ( Kutná Hora – Vlašský Dvůr )
......Mich zhotovil nový verštat na ražbu tolarů.......
...„verštat" čili pivovár - Na dovednost sládkovu přísně všude hleděli. V Horažďovicích pro obecní verštat byla na rathouze....
.....příhodným tovaryšem, který by řemeslu dobře rozuměl a verštat zastati mohl,...
.....vedle krámu byl „verštat" knihařský s velkým lisem.....
verštat bednářský
Staročeské rýmování o perníkářství z roku 1744 :
......doplňuju, že verštat, nebo dokonalejc werckstatt jest slovo německé a proto se klade podle něho „neb dílna", že dílna jest slovo české.....
(Gandalfe, potvrzení Tvého příspěvku. :-))
Mnoho příjmení, v jejichž etymologii nacházíme německý základ, nelze považovat za příjmení německého původu; jsou odvozena od slov přejatých do češtiny, přejatých často už ve středověku, a to zejména takových, které mají charakter slov a termínů mezinárodních: termíny právnické, správní, slova označující funkce a úřady nebo pocházející z řemeslnické terminologie.
Velká část těchto slov z jazyka vymizela tak, jak ze života společnosti mizely skutečnosti, které označovaly. V příjmeních jsou však fixována. Některá další slova tohoto typu byla – zejména za obrození – nahrazena ekvivalenty utvořenými z českého či slovanského základu: i tato slova však zůstala příjmeními. Místo forman říkáme povozník, fořt se stal lesníkem, nepracujeme ve veřtatu, ale v dílně. Příjmení Forman, Veřtát či Fořt však zůstala nepočeštěna. V době, kdy k tomuto vývoji jazyka došlo, byla již naše příjmení ustálena.
Veřtát, Vertát je ten, kdo pracoval v dílně, a tak získal příjmení.