Henrychu x Hendrichu
V 16 st. použito přijmení Henrychu a v 17 st.Hendrichu. Jsou to majitelé usedlosti. Může se jednat o stejný rod a jméno se jen upravilo?
Odpovědi
Moldánová uvádí:
Hendrich, Hendrych - z osob.jména Henrich =
Heinrich - viz tam (změna ei > e už
v středoněmeckém nářečí; pro snazší vý-
slovnost vsunuto -d-); Henda, Henek.
Heník, Heneš, Heníš, Henyš, Henich.
Henych, Henner (1405 Heinrichsdorf.
1544 Hennersdorf); některá i z Johan - viz
tam (s přehláskou)
Přidat komentář ▾
Hendrich, Hendrych - z osob.jména Henrich =
Heinrich - viz tam (změna ei > e už
v středoněmeckém nářečí; pro snazší vý-
slovnost vsunuto -d-); Henda, Henek.
Heník, Heneš, Heníš, Henyš, Henich.
Henych, Henner (1405 Heinrichsdorf.
1544 Hennersdorf); některá i z Johan - viz
tam (s přehláskou)
Zdroje
- Dobrava Moldánová - Naše příjmení
Na takhle staré texty se nemůžete dívat dnešní optikou, ale ususem doby.
Záklaní školství téměř neexistovalo, a když, tak mnohdy soutěžil o místo kantora vysloužilý voják s ponocným (to je fakt, ne nadsázka). Psali tedy tak, jak je kdo naučil.
Pravidla pravopisu existuji tak cca 100 let. Před tím se v té lepší míře používal pravopis Bible kralické. Platilo tedy: "Piš jak slyšíš". Čeština foneticky nerozeznává i/y. Jednoduché V se téměř neužívalo, psalo se W. (až obrozenci mylně W odsoudili jako nečeské). Diakritika nebyla, psali se spřežky. Doznívali zvykově i některé jazykové jevy jako zápis měkého L zdvojením LL, ač již měké l z jazyka dávno vymizelo.
K tomu všemu byly Čechy trojjazyčné a záleželo i na národnosti zapisujícího úředníka. Ten mohl (a dokladovatelně udělal při přestěhování) zapsat Vlka jako Wolfa.
Nebo příjmení Vydra může byt zapsáno jako Vidra, Wydra, Widra nebo Vedra. Z těch čtyř možností není v matrikách u jedné rodiny použito jen Wydra Wedra je z Moravy, ač mám podezření, že "e" není moraské ale něměcké temné "e", které zní jako "y"a získal ho u vojenského zápisu.
Každé slovo lze zapsat alespoň deseti způsoby (není to ani nadsázka), a mnohdy se tak dělo. Zápis, kde se příjmí (v té době to ještě nabylo příjmení) liší jen v i/y, je naprostá banalita. Klidně tak mohli zapsat i jednoho a toho samého člověka.
Horší je to na jihu Čech, tam získávali příjmení "po chalupě", tedy přebrali ho po předchzím majiteli.
Záklaní školství téměř neexistovalo, a když, tak mnohdy soutěžil o místo kantora vysloužilý voják s ponocným (to je fakt, ne nadsázka). Psali tedy tak, jak je kdo naučil.
Pravidla pravopisu existuji tak cca 100 let. Před tím se v té lepší míře používal pravopis Bible kralické. Platilo tedy: "Piš jak slyšíš". Čeština foneticky nerozeznává i/y. Jednoduché V se téměř neužívalo, psalo se W. (až obrozenci mylně W odsoudili jako nečeské). Diakritika nebyla, psali se spřežky. Doznívali zvykově i některé jazykové jevy jako zápis měkého L zdvojením LL, ač již měké l z jazyka dávno vymizelo.
K tomu všemu byly Čechy trojjazyčné a záleželo i na národnosti zapisujícího úředníka. Ten mohl (a dokladovatelně udělal při přestěhování) zapsat Vlka jako Wolfa.
Nebo příjmení Vydra může byt zapsáno jako Vidra, Wydra, Widra nebo Vedra. Z těch čtyř možností není v matrikách u jedné rodiny použito jen Wydra Wedra je z Moravy, ač mám podezření, že "e" není moraské ale něměcké temné "e", které zní jako "y"a získal ho u vojenského zápisu.
Každé slovo lze zapsat alespoň deseti způsoby (není to ani nadsázka), a mnohdy se tak dělo. Zápis, kde se příjmí (v té době to ještě nabylo příjmení) liší jen v i/y, je naprostá banalita. Klidně tak mohli zapsat i jednoho a toho samého člověka.
Horší je to na jihu Čech, tam získávali příjmení "po chalupě", tedy přebrali ho po předchzím majiteli.
On tam má zapsané ještě to vsunuté -d- pro zjednodušení výslovnosti.
Větší problém je, kvůli likvidaci mnoha zápisů po r. 1620 vyloučit záměnu osob. V tom ale způsob zápisu není vodítkem.
V tomhle období nebyli ani čísla popisná. nehledě k tomu, že byla vysoká dětská úmrtnost a když chtěl hospodář syna Jana, po sobě, tak v matrice jsou v krátkém sledu i tři Janové, jen ten poslední se dožil dospělosti. Nebo, protože se narodil další potomek Jan a s tím Janem před ním to nevypadalo dobře, byl nemocný, tak přibyl další Jan. Pokud se ten první uzdravil, tak měli Jany dva. Pak babo raď, který je který a hlavně který potomek patří ke komu, když ještě jako na potvoru bydleli všichni na jedné hromadě, jednom stavení.
Jan na okraj:
Já si nedovedu dost dobře představit náturu matek, jak to mohli psychicky ustát, když čtu v matrice u několika měsíčního nemluvněte: "Zemřel na šest neděl trvající psotník*." A to nebyla žádná výjimka.
*Jednalo se pravděpodobně o tetanické křeče (tj. křeče způsobené většinou nedostatkem vápníku, popř. hořčíku) spojené s bezvědomím. Vzhledem k nízké úrovni medicínských znalostí byly jako psotník zpravidla označovány jakékoliv křeče, které vedly k úmrtí dítěte v raném věku.
Myslím, že lidi byli tenkrát nějak zvyklejší na smrt i na tu dětskou. Při čtení Wikipedie i pro bohaté, vlivné a vládnoucí vrstvy, lidi a děti padají jak mouchy ještě kolem roku 1900. Z dnešního pohledu jsou to úplně neuvěřitelné poměry zemřelých. Také počty dětí na ženu jsou neskutečná čísla. V podstatě těhotenství za těhotenstvím po celé desetiletí.
Už jsem to sem psal do jiné otázky, ale nechápu smysl dohledávat předky z doby kolem 1650. To je před asi 13 generacemi, tedy současný člověk pochází z 2^13 = 10 tisíc lidí té doby a kompletní genealogický strom jen s přímými předky do té doby bude obsahovat 20 tisíc lidí. Bez jejich sourozenců, jejich partnerů atd., jen přímé větve.
Koukám ještě na počet lidí žijících v době kolem 1650 na území současné ČR a mezi lety 1600 a 1700 je odhadováno, že to bylo údajně konstantních asi 3,2 milionů lidí.
Tak jak to popisuješ (předci okolo r. 1650), tak to už je svým způsobem posedlost, kde nejde ani tak o výsledek, jako o samotný proces hledání.
Navíc, kol roku 1700 už není zapisováno rodné jméno matky, takže můžeš hledat jen po mužské línii. Matriky pokud máš štěstí, tak začínají někde kol r. 1650. Po Bílé hoře katolící bratrské matriky spálili a také ty fary zůstali některé neobsazené. Pokud se někdo dostane tak daleko, tak pátrá v urbářích a pod. Pak taky někdo může mít to "štěstí", že jeho předkové migrovali (zapsaní v matrikách po celá republice) nebo vůbec pocházeli z cizích zemí. Tam je to pak buď nemožné (Ukrajina Polsko, tam se matrik moc nedochovalo), nebo je tam achivnictví decentrlizovné (Rakousko).
A pokud se samotné genealogie týče.
V jedné scénce, (snad) Jan Werich, pranýřuje maloměšťáckost: "....jsou lidi kteří se chlubí svým psem, to je samemej von xxx, potomek von xxx, až do 15 kolene. Přitom ale neznaj ani příjmení svojí babičky za svobodna." (volná parafráze)
Jen tak pro zajímavost jsem se kdysi, kdysi, poptával ze zvědavosti lidí ve svém okolí, zda vědí jak se jmenovala jejich babička za svobodna. Výsledek byl většinou tristní, nevěděli.
Takže do určíté míry by měl každý mít povědomost o svém rodokmenu, alespoň do prarodičů. Už jenom proto, že jsou jejich potomci příbuzní a ne tolik vzdálení.
A stejné je to i s příjmením. Vladimír Mates -onomastik- říkal, že človek by měl o svém příjmení něco vědět, ne ho nosit jen jako pes známku.
Když Přemyslovci vymřeli bez mužského potomka, tak se celé království rozhádalo, každý šlechtický rod jel na sebe, nic je nesjednocovalo, svatbou s Eliškou Přemyslovnou přivedli na trůn Jana Lucemburského, ten s Čechami zacházel jako s pokladničkou - dával do zástavy šlechticům cokoliv, co jako král v Čechách vlastnil, a činil tak kdykoliv, když potřeboval peníze na svá politická putování a boje po Evropě, což dělal neustále (v Čechách prakticky nepobýval) a mladému Karlovi později dal toto hospodářsky bezcenné království "na rozkoukání" a zaučení se. Na druhou stranu zajistil Jan českému království neuvěřitelně silný vliv na politické dění v Evropě - český král byl nově jeden ze šesti lidí, kteří volili římského císaře.
To je kvůli 2.sv.válce?
Ještě mě k hledání toho rodokmenu z 10 tisíc lidí napadá, že tuším že pro USA pro právě uplynulá desetiletí údajně platí, že 10% otců nevědomky vychovává cizí dítě. To by třeba pro našeho hypotetického dárce 1/10000 (jedné desetitisíciny) DNA tazatele a hlavně jeho příjmení třeba znamenalo, že kdyby stejných 10% platilo pro tuto část světa a předchozích 300 let, tak tazatel má 0,9^13 = 25% šanci, že ten člověk je opravdu jeho biologický a ne jen úředně papírový předek.
Třeba jednou bude lidstvo schopno na základě kompletní DNA všech obyvatel vytvořit počítačem skutečný pravý rodokmen každého člověka.
Hlavně 2. světová, ale na severu, východě a jihovýchodě se to staletí měnilo, mlelo, že relativní českých hranic v rámci staletí je skoro až podivná. A Polsko, které vznikalo, zanikalo, hranice se přesouvali i s obyvatelstvem. To je druhý extrém.
„Inter arma silent Musae“, a nejen ty, ony dostávají na frak všechny písemnosti. Navíc, papír se hodí k lecčemu, v dobách nouze.
Matematika ti v genealogii nebude zas tak moc platná. Existuje něco, čemu se říká "ztráta předků". Vzhledem k tomu, že většina obyvatel byla omezena pohybem v rámci panství, tak je to časté.
---------------------
Při pátrání po předcích v různých liniích někdy zjistíme, že osoba z jedné linie a osoba z jiné linie mají společného otce, matku nebo oba rodiče. Tento stav se nazývá ztráta předků, protože se ze dvou různých větví předků dostáváme jen do jedné a budeme tak dál pátrat jen po menším počtu osob.
---------------------
Já vím. Už ve 29.generaci, neboli před 29.25=725 let, tedy kolem roku 1300, pochází člověk z 2^29 = 536 miliónů lidi a přitom tenkrát jich žilo na Zemi jen asi 456 milionů (z toho v Evropě 83 milionů).
https://medium.seznam.cz/clanek/naturally-legenda-o-vzniku-sachu-aneb-jak-si-rict-o-zrnko-ryze-a-dostat-miliardy-27557
Reálně se lze dostat před rok 1700 a to ještě ne ve všech větvích. Dál už chybí písemnosti. Pomíjím šlechtu a bohaté sedláky nebo měšťany, ale i tam jsou nějaké omezující hranice.
Děti svobodných matek byly zese často svobodnými matkami.
Věkový průměr jedné generace? Plnoletost byla od 14 let (šlechta při zplnoletění) poddaní 24 let. Obcházelo se to (na rodných listechbává vyšší věk než skutečnost), ale zase často ženy rodily až do přechodu.
Mezi sourozenci tak mohl být skoro generační rozdíl.
Po mužích se zase chtělo, aby dokázali zabespečit rodinu, čehož mohli dosáhnout v dost vysokém věku a v něm se ženit.
Reálně je to tak 3,5 generace za století.
Genealogie je neškodný koníček. Jsou to takové toulky do historie. Bez znalostí o zvycích minulých dob, což chce i představivost, se to dělá těžko.
Když se ale od toho odpoutáš, z nějakého důvodu, tak se nechceš do toho znovu naplno ponořit. To je má zkušenost.
> Reálně je to tak 3,5 generace za století.
To je osobní odhad nebo nějaká všeobecná shoda mezi genealogy pro české země?
Osobně jsem plánoval jednou "až bude čas" udělat rodokmen tak do roku 1850, abych vyřešil jednu záhadu. Teď to odkládám s tím, že čekám, až budou všechny matriky kompletně zdigitalizované a online, abych mohl udělat dohledání z obýváku místo ježdění po archivech po celé republice. Na druhou stranu jsem ještě ale nějak cíleně nezjišťoval, kolik už toho zdigitalizováno bylo. Moje lenost a odkládání věcí. :-(
A zase, pokd bys chtěl být přesný, tak jak to počítat? Pouze prvorozené, střední hodnotu ze všech sourozenců? Věk otce nebo matky? Každá z těch hodnot se může o desetiletí lišit, navíc se vzájemě prolínají.
Např. moje dvě tety, tátovi sestřenice, jsou o dva a 4 roky mlatší než já. To je z jedné strany. Mámin bratr je o 9 let starší než já, ale děti má o rok a dva mladší než já nejstarší. Můj děda se narodi 1908, jeho nejstarší bratr 1896 a nejmladší sestra 1920 (dědek přišel z války, -pěšky- :D).
Doba za komunistů, kdy se děvčata vádvala po škole a hoši po vojně (vrátil ses, kamarádi se rozutekli, byli poženění, tak už co jiného). To je, co se týká věku, celkem výjimečné. Dnes, při stescích, že se nechtějí vdávat/ženit, mě to přijde spíš jako návrat k přirozenému řádu generací.
---------
Tak to je na tobě, abys přemohl přirozenou lenost, prokrastinaci, a pustil se do toho. Matriky jsou zdigitalizované. Matriky ovšem nejsou jediným zdrojem, zdigitalizované jsou i jiné rejstříky, např. pobytové policejní rejstříky Prahy a pod.
Pokud se do toho pustíš, tady jsou nějaké rady:
https://rodokmen-pomoci-internetu.cz/wp-content/uploads/2019/01/Rodokmen-pomoc%C3%AD-internetu-kone%C4%8Dn%C3%A1-verze-2.18.pdf
Pokud bys žádal kopii rodného listu předků z živých matrik, tak nejlépe fotokopi (ukecat nějak matrikářku) protože se s tím nemažou, jako výpis za tvé peníze ti přijde spousta kolonek vyplněných "nečitelné" a bude ti to k ničemu. Holt, matrikáři dnes neumí číst švabach (on je to správně kurent, ale to je jedno) a ani do umět dnes nemusí. Švabach zruši Hitler 1941, takže některé živé matriky jsou ještě v něm.
Moje první sezámení s kurentem: Držel jsem oddací list praprarodičů a nechápal co to je na něm načmáráno. O švabachu (kurentu) jsem neměl ani ponětí, že vůbec něco takového existuje. Připadlo mě to, jak kdyby si písař vymyslem vlastní abecedu.:D Zkrátka, nepoznal jsem ani to, že tam je napsáno moje vlastní příjmení, jen jeho jméno Johan (Jan).
Nejhorší je prokousat se těmi příbuzenskými vztahy, ktré jsou právě v živých matrikách. Vyzpovídat příbuzenstvo, kdo kde s kým, kdy a kolik. :D Pak to již dnes z PC jde.
Hodně štěstí a trpělivosti při bádání. :)