Nasycený roztok, rozpustnost

Anonym Weriwyb16.09.2022 17:07 Nahlásit
Zdravím, rád bych se zde zajisté zkušených chemiků zeptal na nejasnost ohledně rozpustnosti. Demonstroval bych můj dotaz na rozpuštění modré skalice a kamence draselno-hlinitého ve vodě. (rozpustnost 1. látky při 60 stupních 80,8 g/100 g a druhé látky 55,85 g/100 g).
Pokud bych měl tedy 100 ml vody a dal bych do ní 80,8 g skalice, pak dostanu nasycený roztok. Znamená to, že všechna voda ,,obalí´´ ionty skalice a tedy pokud bych přidával další skalici, tak tu již nebude možno rozpustit a také pokud bych přidal jinou látku třeba kamenec, pak by se tato v tomto roztoku už nerozpouštěla, protože voda již nemá ,,kapacitu´´ na vyrovnání dalších iontů (rozpuštění látky)? Nebo na tomto to nezávisí a tedy do 100 ml vody mohu dát jak 80,8 g skalice, tak také 55,85 g kamence a vše se zde rozpustí?
Mockrát děkuji za odpověď, nemohu na toto téma nikde najít řádnou odpověď a samotnému mně to nějak neštimuje.

Odpovědi

Přidat odpověď ▾

Diskuze

Mezek16.09.2022 18:02 Nahlásit
Funguje to trochu jinak. Vztah mezi nasyceným roztokem dané látky a jejím pevným podílem jsi odhadnul správně. V jednoduchém případě se některé molekuly rozpuštěné látky při nárazu molekuly rozpouštědla uvolní a některé molekuly uvolněné dříve se přiblíží k povrchu pevné fáze a jsou zachyceny a vestavěny do krystalu. U nasyceného roztoku jsou oba procesy v rovnováze - stejný počet molekul z pevné fáze přejde do roztoku. Pokud do roztoku přidáme jinou látky, která nereaguje ani s rozpouštědlem, ani s rozpuštěnou látkou, žádný z našich pochodů nezmění rychlost, takže se rozpustnost nemění.
Jiná situace je, pokud se rozpuštěním látly uvolňují částice s elektrickým nábojem - ionty. .Rozpouštění takové látky neovlivňují látky, které ionty netvoří. Takže cukr (nerozpadá se - nedisociuje) neovlivňuje rozpustnost soli (rozpadá se na Na+ a Cl-, disociuje). Pokud disociuje i druhá látka, platí následující: Přídavek látky, uvolňující stejné ionty, rozpustnost snižuje. Pokud přidávaná látky uvolňuje jen jiné ionty, rozpustnost zvyšuje. Oddůvodnění je trochu složitější, tak je necháme na jindy, jo?
A ještě bych ocenil nějakou reakci, abych poznal, že to vůbec někdo četl.

Díky.
Mezek16.09.2022 18:05 Nahlásit
Ještě ke tvému dotazu: modrá skalice, stejně jako kamence, jsou sírany. Při rozpouštění se kromě jiných uvolňují ionty SO4(2-), takže tyto soli vzájemně rozpustnost snižují.
Anonym Weriwyb16.09.2022 18:52 Nahlásit
Moc díky za odpověď, stále si to nemůžu nějak pořádně představit. Pokud tedy do daného objemu vsypu množství skalice, tak část bude stále ve formě krystalů a část tedy bude přecházet do roztoku – vázat se s vodou, přičemž proces probíhá obrovskou rychlostí a tedy my řádně tento proces – krystaly nevidíme a označujeme to jako rozpouštění. Pokud do roztoku přidám druhou látku, pak dojde k tomu stejnému. Část vody si tedy bere molekuly ze všech krystalů, váže je na sebe a část vody není přímo vázaná, ale hledá si, co by vytrhla, přičemž rychlost těchto změn je tak rychlá, že to zvládá u obou látek. Při nasycení roztoku danou látkou pak dojde k situaci, kdy není dostatek molekul vody na to, aby dokázala přijmout další onu látku, takže se tvoří viditelné krystaly, přičemž ale stále dokáže rozpouštět naši látku druhou. Beru to nyní tak nějak obecně, případu rozpadu na ionty a snížení/zvýšení rozpustnosti nějak rozumím. Chápu to aspoň trošku správně, nebo je to úplně mimo? :) Pokud by to tak bylo, je možno, že bychom dali do roztoku už tolik látek, že by rychlost molekul vody nestačila na jejich rozpouštění a tedy nebylo by možno míchat tyto látky až do nevyšší definované rozpustnosti látky v rozpouštědle při určité teplotě?
Mezek17.09.2022 00:33 Nahlásit
Mýlíš se v tom, že si představuješ, že při rozpouštění látka s vodou reaguje. Pokud rozpouštěná látka nevytváří ionty, pak většinou s vodou nereaguje. Je to tak, že v objemu rozpouštědla jeho molekuly se neustále pohybují všemu směry takže narážejí ne stěny, nebo i na pevnou látku. Některé molekuly mají tak velkou energii, že při nárazu "vyrazí" molekulu rozpuštěné látky. Tyto utržené - rozpuštěné molekuly se pohybují objemem rozpouštědla, a některé narážejí i na rozpuštěnou látku. Pokud během pohybu v rozpouštědle při srážkách část energie ztratily, zachytí je krystal. V nasyceném roztoku jich v nějakém čase je stejný počet vyražen a zachycen. Když třeba přidáme rozpouštědlo, jsou molekuly rozpuštěné látky rozptýleny ve větším objemu a v důsledku toho jich narazí na stěnu krystalů rozpuštěné látky méně, takže jich bude méně zachyceno. Podobně při odpaření části rozpouštědla jich narazí více a bude jich více zachyceno. Z toho vyplývá i rychlost rozpouštění, která bude klesat s nasycením roztoku a stoupat se zředěním .
Přidat komentář do diskuze ▾