Podle elektronové konfigurace je možný poměrně slušný odhad. Nejstabilnější oxidační číslo vytváří oktet při minimálním náboji. Tak u halogenidů - třeba Cl se vytvoří oktet ve valenční sféře ve dvou případech - přijetím jednoho elektronu nebo odevzdáním 7 elektronů. Proto je nejstabilnější konfigurace Cl- iont má uzavřený oktet s jedním přebytečným nábojem. Oxidační číslo 7 nabývá jen tvorbou kovalentních vazeb s využitím d-orbitalů. Fluor ve druhé periodě neobsazené d-orbitaly nemá, proto může vystupovat jen s oxidačním číslem -1. Podobně u síry přichází v úvahu buď S(-2) nebo S(+6). Přebytek dvou záporných nábojů je přece jen dost, proto mají sulfidy výrazné redukční vlastnosti Naproti tomu sloušeniny síry v ox. stavu +6 jsou velmi stálé, díky využití volných d-orbitalů. SF6 je jedna z nejstabilnějších sloučenin síry. Složitá situace je u d-prvků, kde do hry vstupuje situace (n-1)d orbitalů.
