Nejsilnější kyselina odvozená od halogenu
V článku na Wiki http://cs.wikipedia.org/wiki/Kyselina_astatanov%C3%A1 píšou, že nejsilnější kyselinou odvozenou od halogenu je kyselina fluorovodíková a že síla těchto kyselin klesá s rostoucím protonovým číslem. Ve všech ostatních zdrojích, např. tady http://www.prvky.com/kyseliny.html je naopak uvedeno, že HF je pouze středně silná, ale např. HI je podle hodnoty pKa mnohem silnější. Kde je tedy pravda? Nebo se snad neomylná Wiki může mýlit?
Odpovědi
Na první pohled to vypadá paradoxně:
Ve skupině halogenvodíků roste síla kyselin ( - míra disociace ve vodném roztoku) s rostoucím protonovým číslem. Z běžných halogenvodíků je nejsilnější kyselinou jodovodík, nejslabší fluorovodík. Při tom iontový charakter je největší u HF, zatím co jodovodík je vysloveně kovalentní a nepolární sloučenina (E(H) - 2,15; E(I) - 2,45). Proto jsem v úvodu uvedl, že to na první pohled vypadá paradoxně.
Důvody tohoto stavu jsou v podstatě 2.
A: Fluor má mimořádně malý poloměr atomu a atom je prakticky nepolarizovatelný - rozložení elektronů v jeho elektronovém obalu se působením polárního rozpouštědla prakticky nemění.
B: Malé poloměry obou atomů znamenají vysokou vazebnou energii a tím i značnou energii, potřebnou na rozrušení vazby (obecně - čím je vazba kratší, tím je pevnější).
Naproti tomu u jodovodíku je tomu přesně naopak. Velký poloměr atomu jodu znamená jednak menší pevnost vazby (jodovodík se snadno oxiduje už vzdušným kyslíkem), jednak snadnou polarizovatelnost atomu jodu. Působením polárních molekul vody se polarizuje i původně nepolární vazba H-I a velmi snadno se odštěpí proton.
Tyto zákonitosti se s různou silou uplatňují v celé skupině. Proto u halogenvodíků platí, že s rostoucím protonovým číslem roste i síla halogenvodíkových kyselin kyselin.
Ve skupině halogenvodíků roste síla kyselin ( - míra disociace ve vodném roztoku) s rostoucím protonovým číslem. Z běžných halogenvodíků je nejsilnější kyselinou jodovodík, nejslabší fluorovodík. Při tom iontový charakter je největší u HF, zatím co jodovodík je vysloveně kovalentní a nepolární sloučenina (E(H) - 2,15; E(I) - 2,45). Proto jsem v úvodu uvedl, že to na první pohled vypadá paradoxně.
Důvody tohoto stavu jsou v podstatě 2.
A: Fluor má mimořádně malý poloměr atomu a atom je prakticky nepolarizovatelný - rozložení elektronů v jeho elektronovém obalu se působením polárního rozpouštědla prakticky nemění.
B: Malé poloměry obou atomů znamenají vysokou vazebnou energii a tím i značnou energii, potřebnou na rozrušení vazby (obecně - čím je vazba kratší, tím je pevnější).
Naproti tomu u jodovodíku je tomu přesně naopak. Velký poloměr atomu jodu znamená jednak menší pevnost vazby (jodovodík se snadno oxiduje už vzdušným kyslíkem), jednak snadnou polarizovatelnost atomu jodu. Působením polárních molekul vody se polarizuje i původně nepolární vazba H-I a velmi snadno se odštěpí proton.
Tyto zákonitosti se s různou silou uplatňují v celé skupině. Proto u halogenvodíků platí, že s rostoucím protonovým číslem roste i síla halogenvodíkových kyselin kyselin.
Wiki je otevřená, psát tam může každý a podle toho to někdy vypadá. I u řady dalších hesel se tam občas najde drobnější, někdy ale i zásadní chyba. Pokud máš chuť, můžeš se pokusit chybná tvrzení na Wiki opravit, kdysi jsem se také pokoušel. V minulosti bylo např. typickou chybou u řady hesel o chem. prvcích to, že v literatuře odkazovali vždy na Remyho Anorg. chemii 1. díl, i když o daném prvku se píše pouze v dílu druhém. Z toho je jasně vidět, že danou literaturu nikdo neměl v ruce a citace pouze kopírovali, o celkové kvalitě zpracování hesel to dost vypovídá. Jaká je situace v kvalitě literárních odkazů na Wiki dnes nevím, možná to někdo konečně opravil.
Diskuze
Na druhou stranu člověk může sílu kyseliny vnímat i schopností rozleptat organické látky. Např. kyselina mravenčí je velmi dobré leptadlo polyamidů (a nehody v laboratoři jsou na rukách vidět celý život jako jizvy) a HF ochotně rozpustí i lidské tělo, kosti i zuby. Kyselina citronová však zlepšuje chuť nápojů a zdraví zásadně nepoškodí. Takže je i jiný pohled na sílu kyseliny - interakce s našim tělem.