SSČ
naprostý příd. (ničím) neomezený 1, úplný 2, absolutní 1: naprosté vítězství suverénní; naprostá většina; potřebuje naprostý klid;
naprosto přísl.: naprosto spolehlivý, spokojený (ú)plně, zcela; naprosto nic mu nevyhovuje vůbec
SSJČ
naprosto (*naprostě Píša, Čap.-Ch.) přísl. zcela, docela, plně, úplně, nadobro, veskrze, absolutně: člověk n. klidný, poctivý; n. odchylný názor; to je n. správné; je spokojen? N. ne! vůbec; n. něco odmítnout; ve hmotném světě nic nehyne n. (Pal.)
