Ontola > Čeština > diskuze
| Nahlásit

Zvukomalba, přirovnání, alegorie, hyperbola, poradíte?

ahoj, už jsem sem jednou tento dotaz dávala ( v delší vezri s více úkoly) ale pořád mi pár věcí chybí na které nemůžu přijít.. kdyby vás ještě někoho něco napadlo byla bych moc ráda :
(i v smutném zraku mém dvě vřelé slzy stály,
co jiskry v jezeru, po mé si tváři hrály,
neb můj též krásný věk, dětinství mého věk
daleko odnesl divoký času vztek.
...
Dávná severní zář, vyhaslé světlo s ní,
zbortěné harfy tón, sthané stůny zvuk,
zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit,
zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit...)

najdete v textu:
1.přirovnání
2.zvukomalba
3.apostrofa
4.řečnická otázka
5.alegorie
6.hyperbola
Témata: český jazyk

17 reakcí

| Nahlásit
No Penelope, a co jsi našla ty? Nečekej, zkus sama, napiš sem a určitě se tu někdo najde, kdo ti to vyhodnotí, případně opraví či doplní. Čekám(e) !
| Nahlásit
Díky tomu minulému příspěvku jsem zvládla básnické prostředky. Ona je ta Ontola přínosem i pro mne. Jen se podívám a vidím - oxymoron, metonymie atd.
napsala jsem ti definice,ale najdi si to v básni sama:
Apostrofa – oslovení, řečnická otázka (oslovení nepřítomné osoby, ideje nebo věci)
Přirovnání – dělí se na to, co přirovnáváme a na to, co charakterizujeme (např. hezká jako princezna, hladový jako vlk)
Alegorie – utajení smyslu (jinotaj), hlubší a skrytý význam
Hyperbola – nadsázka, zveličení (záměrné přehánění skutečnosti)
básnická otázka - to snad poznáš
zvukomalba - (cizím slovem onomatopoie) je nakupení určitých hlásek ve verši tak, aby vyvolaly dojem reálného zvuku nebo na něj upomínaly.

Já tam např.vidím zvukomalbu, přirovnání.
| Nahlásit
přirovnani - dvě vřele slzy sátly, co jiskry v jezeru???
hyperbola - dětinství mého věk, daleko odnesl divoký času vztek???
alegorie - zbortělé harfy ton, ztrhané strůny zvuk??
zvukomalba - ta tam podle mě neni, nenašla jsem nic kde by bylo uskupení hlásek takové aby vyvolávali dojem zvuku možná jedině dávná severní zář, vyhaslé světlo sní ..
aspon mi reknete jeslti je to spravně nebo spatně díky.. apostrofa a basnicka otazka to tam nikde nevidim...
| Nahlásit
Shodl bych se s tebou na přirovnání, hyperbole i alegorii. Určitě tam není řečnická otázka (výčet možností neznamená, že v textu musí být všechny možnosti), nenalézám zde ani zvukomalbu. Taková slova totiž svým hláskovým složením napodobují přírodní a jiné zvuky. Jsou to většinou citoslovce (žbluňk, cvrnk).Do alegorie, jejíž charakteristiku od skarlettky bych doplnil jako "symbolické zobrazení abstraktního pojmu" bych ještě přidal - zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit...
| Nahlásit
Zmizelo mi to bez závěru: myslím, že ses dost snažila. Ne vzrušoval bych se tím, že něterých úpojmů může být víc,jiný třeba i chybí. Ono bude tak trochu záležet i na tom, jak to kdo vnímá - někdo skrytému významu porozumí, jiný to bude pojímat odlišně.
| Nahlásit
a apostrofa?
| Nahlásit
Apostrofu jsem ve Tvé ukázce nenalezl ......
| Nahlásit
No apostrofa je vlastně určitá forma řečnické otázky, čili bez nároku na odpověď. Oslovením nepřítomné osoby také nemohu očekávat odpověď. Velice se to blíží synonymu, takže ani apostrofu zde také nevidím. To 3) a 4)skoro jedno jest. Omlouvám se za nedostatečné vysvětlení v první části.
| Nahlásit
ahoj potrebovala bych nutne pomoct da se rict ze na tom zavisi muj zivot..potrebovala bych pomoct se symbolistickou basni od Antonina Sovy ze sbirky vybourene smutky a jde o povidku bizarni sen,potrebovala bych najit ukazky z basnickych obrazu...a jeste symboli z ukazky prosim potrebuju pomoct...:(nevim uz na koho se mam obratit
| Nahlásit
Ale není to povídka, je to báseň.
á řekl jí: »Nemůžem ničeho čekat od toho žití,
od země této a od těchto nebes a od těchto svatých.
Mně hnusny jsou dnešky, kam minulost výsměšné ověny hází,
pojď se mnou, nejdražší, svět jiný znám, zjevil se mé duši.«

A řekl jsem: »Rozluč se se vším a odejdem (jakoby nic),
když matka spí a otec v krčmě a když páchne město blátem.
Po špičkách… odhodím zbraň, tu kterou jsem chystal v horečce
na svou i na tvoji hlavu… tak… teď jsem ji zahodil navždy!

Tak vedle mně, s mou srostlá bolestí a vášní a hrůzou a extasí,
ty půjdeš. A vzpomenout chraň se skrčených lidí,
těch plazů s myšlenkami ctihodně starými,
ty musíš opustit starou zem, ty musíš přetrhat všecky svazky.«

Ač plakala a rty se chvěly, (zpozdilá!) připravila se k noci,
přec šla a každý krok váhala, slouchala vzlykajíc chvíli
oddech matky, když klaply dveře, - vzpomněla dávných přítelkyň
a tanečních sálů a jarního večera u řeky blíže rodných lesů.

»Eh« řekl jsem, »takhle nelze jíti s přítěží proklaných vzpomínek!
To jsou ještě výpary bahnisk, na nichž rostly naše duše.
Nezapomeň, co špatného obmýšlel s tebou svět, cos vyplakala slz,
nezapomeň ran proklatých rukou a smíchu profanujících!

Neb že tě od mládí oblékali jako loutku pro hračku mužů,
pro domácí rozkoš břichopásků a vilná těla měšťáků!
Nezapomeň, kterak chtěli, aby tvá duše byla slabá, slabá,
pod dechem hříchu aby hledala Krista a Marii!

Nechceš zapomenout?…« Už dlouho jdem spolu. Minuly noci a dny,
kráčíme přes hory a vyhýbáme se příbytkům lidským.
Tam, kde jmelí visí se sosen, tam, kde měsíc visí tmou,
tam jde se nejlépe, tam jsou nejvyšší sny a nejrozkvetlejší.

»Proč ještě pláčeš? Což nevěříš v nový život na jiných světech?«
Aby neplakala, když jsem ji vedl přes úhory, lesy, přes vody,
pohádky budoucích kras a neznámých, tušených krajů,
pod světlem večera stříbrným lhát jsem jí počal.

A tak jsme šli. A přišli k lodím. Bylo to truchlivé moře
a země podivná, město s šedými světly bledými
a okny slepými a věžmi s vrcholy v oblacích,
a ved’ jsem ji k lodi a poručil odvésti v neznámé světy.

Byl v ní jen známý kapitán, tisíci žhavými instinkty
zdál se říditi loď a neznámo jeho mi jméno,
je-li Osud-mstitel neb Osud-vysvoboditel,
nehlesl ani slovem, jen hluboce k zemi se klonil.

Byl v ní jen starý kapitán, známý mi z mystických zjevení;
prostorem neuvědomělých kras my jeli hořícím obzorem.
Ha, ha, já smál se, vida ji jasnit se po dlouhé době,
a poručil jeti jako bleskem, bezpečen, daleko od lidí.

A jedeme a jedeme… vzduch, par cinobrových plný,
schlad náhle a zšedl (poznal jsem, že nás šálí ten starý).
Jeho moudré, poslušné oči kmitaly nejistým zlomyslným bleskem,
když uklonil se k zemi a řekl: »Ihned přistanem k cíli…«

»Tu je ta zem,« řek’ potom s poťouchlým, lstivým úsměvem
a ukázal na bledý pruh, jenž mrtvě se probíral z oblaků.
»Lžeš, pse! Tam je zase týž člověk,« křiknul jsem vztekle,
»vidím jeřáby na březích, skla domů lesknout se v slunci!

Tys jedním z lidské té spřeže, přiznej se, bazilišku,
zabiju tě, pse, vtělené ty zlo, podvodný kramáři!«
Poklonil se, zadrkotav zuby. V tom bledý pruh země zas zmizel
a zase na cestu dalekou od světa lidí jsme jeli.

Dny prchly a hrůza čekání marného visela na našich srdcích,
my seděli v objetí a ona plakala, šeptajíc o dávných dnech.
»Víš, kterak v létě dřímal soumrak nad teplými lukami,
stříbrné světlo se třáslo nad tichem tajemných pěšin?«

»Vidíš ty pse, zas vzpomíná,« křik’ jsem. Zlověstně mlčel
stařík nad svou busolou (drzý, k vraždě mě sváděl).
»Zas pláče, pse, jeď rychle, kde v podvědomí svítá,
a kde je radost a hudba a krvavé květy kde voní!«

Dny prchaly a noci se šeřily. Zřel jsem: vlasy jí zbělely,
snad hrůzou, vlny jak ponuře praskaly o boky prohnilé lodi.
»Vidíš, jak vlasy jí zbělely?« zoufal jsem, »vidíš, proklatý starče,
i tys mě oklamal, nevěřím tobě, nevěřím, ne, již nevěřím!«

I zabil jsem jej ranou ukrutnou, licoměrného ďábla:
paluba houkla pádem a jako smích skříplo to v lanech.
»Teď už nás neoklame návratem k proklaté zemi!
Neznal světů zjevení… Umřem? Ah, takto žíti!

Oh, marně prosíš, jikdy se nevrátím k zemi, ne, nevrátím,
zkaziv tvoji mladost, tvé štěstí a naděje k zemi přirostlé!
A zkaziv duši tvou očekáváním světla, které nepřichází,
nevrátím tě již zemi, kterou proklínám, kolébku zla!

Nezbývá, než dočkat se neb umřít v šíleném objetí
na opuštěné lodi na moři mrtvě zeleném.
A neplač přec, nezvikláš mě, moje vůle je pevná,
i to je štěstím, umřít daleko od bídné země!«
| Nahlásit
o tohle sem taky nasla ale mam to jako referat na cestinu,a musim to rozebrat basnicky obrazy a tak....:(a stim sem v koncich protoze jestli to nezvladnu tak to bude hodne spatny:(...nemuzes mi s tim pomoct prosim:(...ja vim ze asi ne,je to blbi pomahat cloveku kteryho vubec neznas...ale bych ti moc vdecna:(
| Nahlásit
Rozebírat básně neumím. A tohle se mi nelíbí. Ten promlouvající, kterému se hnusí minulost, přítomnost i budoucnost, nutí i svou dívku ho následovat do smrti. Zavrhuje střelné zbraně, volí tichou a pomalou cestu do jiných světů, nedbaje jejích slz a proseb.
| Nahlásit
ja vim me se tahle basen taky nelibi a tak co stim kdyz mi to ucitelka zadala:(...prosim vazne by si to nevedela?....aspon trochu me by to srasne pomohlo sem na cestinu antitalent:(
| Nahlásit
Vyber si jednotlivé básnické nástroje, které máš hledat a pak si znova a znova čti text a podtrhávej barevnými tužkami podle druhu toho kterého nástroje. Pak zjistíš, že najdeš "personifikaci" - minulost výsměšné ověny hází, že najdeš "přirovnání" - skrčení lidé (na místo pokorní, pokoření), že najdeš "řečnickou otázku" - Umřem? Ah, takto žíti!
Takto Ti to tady na stránkách nikdo rozebrat nemůže, nejsou tu na to technické možnosti.
Uvedené básnické prostředky najdeš v záhlaví otázky tohoto vlákna.
| Nahlásit
Tys tu učitelku musela nějak strašně dožrat, protože tohleto je hrůza.

Symbol nebyl přímým pojmenováním věci (problému, stavu atp.), ale pouhým náznakem, sugescí podstaty věci.V literatuře chce básník svým dílem především zapůsobit, nezáleží mu na plném pochopení. Používá se především volný verš, básníci se snaží o hudebnost verše.
Symbol měl umožnit čtenáři uhodnout tajemství ukryté v nitru věci. V literatuře tyto představy vyjadřují nepřímo (metaforou). Symbolismus zahájil prudký rozvoj básnické obraznosti, kladl velký důraz na hudebnost. Tyto prvky často vedly k nesrozumitelnosti a nepochopitelnosti jejich náznaků.
Sova útočil proti společnosti a dával najevo protispolečenské postoje celé mladé generace. V básni se zároveň objevuje hledání morálních a společenských hodnot,objevují se snové krajiny v zahradách symbolů a metafor. Vizionářská poezie. Nic není řečeno přímo.
Zde jde o symbol poutníka, který kráčí životem, i když je to beznadějné a stále hledá.
metafora: vzduch, par cinobrových plný, moři mrtvě zeleném.
personifikace - výsměšné ozvěny, srostlá bolestí, okny slepými
metonymie - tisíci žhavými instinkty
první část básně:
Vypravěč je zhnusen životem a svým okolím, i celým světem. Chce odejít za velmi nejasnou vidinou, ale ne sám. A manipulací k sobě poutá dívku, která je tu štastná. Ve svém snu jde tak daleko, že užívá všech prostředků, aby s ním šla zcela dobrovolně (podoba se Svatební košilí).
Dostali se až k moři, kde nasedají na lod, která je má odvézt do lepšího světa. V tom přístavu nic nepoznává, jen kapitán mu byl povědomý. A najednou poznal ,že jde o podvod, že kapitán je též jeden ze světa, který chce opustit. Dívka stále vrací vzpomínkou do minulosti, kterou kvůli vypravěči opustila. A během té nekonečné cesty hledání dívka zestárla a on poznal, že i kapitán ho oklamal. Že cesta nevede nikam. že vše jen předstíral.A zabil ho. Ale přes to všechno putují dál, raději zemřít, než se vrátit do světa.
Zde se básen opravdu jeví jako obsah horečného snu.
Chce jít dál a konečně najít svou představu štěstí. Nedaří se mu to, dívka po jeho boku stárne a stále vzpomíná na minulost, on zabíjí toho, kdo ho měl přivést do krajiny blaha –zdá se mi, jako by ten kapitán byl nějakým jeho druhým já, které podvědomě nesouhlasí s jeho poutí. A tvrdohlavě trvá na své vidině dokonalého ráje, i když vidí bezvýchodnost svého konání. A současně s sebou násilně strhává i svou partnerku.

Tak, ztrávila jsem nad tím 3 hodiny s došla k tomu, že Sova byl magor.
| Nahlásit
lidicky moc vam dekuju,tohle sem vazne necekala ze mi takhle pomuzete:(..:)vazne ja ani nevim jak vam mam vlastne podekovat:(...ste uzasny...a skarlettko....tobe dekuju ze vseho uplne nejvic..:)...az neco budete potrebovat treba se ozvete a treba budu vedet kdyz to nebude zrovna teda cestina:).....
| Nahlásit
Zvukomalba - zbořené harfy tón, strhané stůny zvuk ;)
 Anonym
Odpovídat lze i bez registrace. Dodržujte pravidla Ontoly
Vložit: Obrázek