Příjmení babik, bábík, babík,babyk, babick (17.st), barwick, barwig (16st.)
Odpovědi
Diskuze
452383
To co píšete k příjmení Marada je pravda, ještě je však potřeba k tomu připočítat jazykové změny (i v němčině). To je i tento případ.
Příklad : Krásně česky znějící př. Kracík, asociující něco krátkého, pochází z němčiny, a původně to bylo Kratzig = nevrlý, poškrábaný. Ke změně nedošlo najednou, stejně jako Babik – Barwig. Tolik názor, zda je to reálné. Je.
Latina - Barba, ae, f., brada, vousy - kramerius.nkp.cz/kramerius/MShowPageDoc.do?id=3761646&mcp=80780&idpi=22140416&author=
Náhodně mě pod sebe při vyhledávání naskočila dvě příjmení : Barwig – Barviř - barvieř
barvieř, -ě m.; dolož. též barbieř, -ě m.; k střhn. barbier, sr. střlat. barbarius = holič, lazebník
barvieř, -ě m. barvíř; holič, lazebník, ranhojič (také se mu říkalo bradýř)
barvieř, -ě m.barviti :
1. barvíř, řemeslník barvící látky
2. „valchář“, řemeslník mj. čistící oděvy
babický adj. porodnický. Babické povolání. Babická škola pro porodní asistentky.
Barbíř, barwíř = bradýř, holič, der Barbier (z lat. barba) -Jungman
Něm. – Bart = brada, fousy; Bärtig = bradatý, fousatý; Bartwisch = smeták - K. I. Thám
A co tento výklad, která jsem si někde stáhl (Příjmení Babík je v poslední větě, to ale k pravděpodobnému německému původu asi nesedí :-)...:
Babka, Babková – příjmení starobylého českého původu, zdrobnělina apelativa
baba. Příjmení může být buďto přezdívkou člověku zbabělému (tomu, kdo
se chová „jako baba“), nebo je lze zařadit do skupiny tzv. jmen přacích a
ochranných. Pojmenování člověka po předku, v tomto případě jeho „bábě“,
mělo zajistit dítěti přenesení vlastnosti předků, jejich dlouhověkosti, šťastného
osudu, zdraví. Dítě tak mělo vyrůstat pod ochranou předka, po němž bylo pojmenováno.
„Se jménem se přenášejí vlastnosti a osud z předků na potomky,
jménem se získává ochrana předků. Jistě nepochopitelné by bylo jinak užití
jmen ze základů děd, baba pro novorozené děti, avšak stává se zcela jasným,
uvědomíme-li si onu starobylou primitivní funkci jmen,“ tvrdí jazykovědec Jan
Svoboda (Staročeská osobní jména a naše příjmení, s. 43). V minulosti byla
právě slovu (jménu) přikládána nadpřirozená síla, bylo realitou, částí člověka,
jakýmsi jeho druhým Já. Lidé věřili, že plní predestinační funkci, a že tedy
předurčuje vlastnosti a osud jeho nositele. Další nezvyklostí příjmení Babka je
skutečnost, že staročeské jméno, z něhož vzniklo, náleží k ženskému rodu.
Mezi příjmení příbuzná se řadí např. Babek, Bábek, Babík nebo Babínek.
babka, -y f. zdrob. k baba, ob. místo bába.
- lid. porodní asistentka;
- kořenářka, žena, která se vyzná v lidovém léčení.
- způsob, jak si venkovské ženy uvazují šátek na hlavu; šátek takto uvázaný
- Lid. mrak
- chmurné myšlenky
- druh pečiva
- pařízek n. kořen
- Lid. kovadlinka na naklepávání kosy
- Lid. zakrslý strom. Byla to jedlice zakrslá, parkos nebo babka, jak říkají dřevaři
- Lid. palička lopuchu n. bodláku
- pták z rodu sýkor
- chroust.
- Arch. a lid. peníz (původně drobná uherská mince
- nepatrný peníz, maličkost.
- Strom babyka
- babky se vkládají do kovadliny a mají rozličné názvy
baba, -y f. - bába, -y f. :
1. čí babička, matka otce n. matky, bába (zast.)
2. stará žena, stařena
3. bába, baba, stará žena ošklivého vzhledu n. nenáležitého (škodlivého) chování
4. pomocnice při porodu, porodní bába (lid.)
5. bába žemlová žemlovka (sr. GbSlov s.v. „bába“)
Adj. poses. babin, bábin dolož. jen jako vl. jm. osobní (sr. GbSlov babin)
Dolož. též jako vl. jm. pomístní a mužské vl. jm. osobní Bába a v pojmenování bydliště ot Bab
Těch místních jmen je poměrně dost, a může to být i od toho.
Barvík je jiné příjmení (Barwig, Barvig - vliv němčiny ) = přezdívka barvíři.
Babka a baba, jsou přeneseně označení i věcí. Např, chránič komínového průduchu je baba, Trosky v Českém ráji mají Panu a Babu, atd. Nu a myslivci mají pověru, že když jdou do lesa a potkají starou bábu, tak je nic dobrého v tom lese nečeká. Narážku na tu pověru můžete najít už v Baronu Prášilovi - Jdouce na lov jsem potkal čarodějnici na koštěti... Karl Friedrich Hieronymus svobodný pán von Münchhausen *11. května 1720 – +22. února 1797, známý též jako baron Münchausen či baron Prášil. Kniha od Rudolpha Ericha Raspeho z roku 1785.