Jadro a el. obal atómu

Anonym Qobapad26.12.2016 16:55 Nahlásit
Prosím vás o vysvetlenie. Keď sa kladný a záporný náboj k sebe priťahujú, prečo sa k sebe nepriťahuje jadro a el. obal atómu? Ďakujem.

Odpovědi

Přidat odpověď ▾

Diskuze

Mezek26.12.2016 19:15 Nahlásit
Oni se docela přitahují, a to poměrně silně. Ukazuje na to energie, která je potřebná k odtržení elektronu od neutrálního atomu a růst energie, potřebné k odtržení dalšího elektronu od iontu s kladným nábojem. Jen vlnové vlastnosti elektronu umožňují jeho existenci v určitých oblastech - orbitalech v okolí jádra, při čemž se každý elektron snaží zaujmout oblast co nejblíže jádru. Pokud se nějakým fyzikálním dějem přesune do vzdálenější oblasti při čemž je mu dodána energie, po nějaké době se vrátí na původní místo a dříve získanou energii opět vyzáří jako kvantum energie.
Anonym Dofatud26.12.2016 22:47 Nahlásit
Ďakujem Mezek :) Od teba vždy všetko pochopím. Máš môj veľký obdiv.
Anonym Dofatud26.12.2016 23:03 Nahlásit
Pomohol by si mi prosím ešte s jednou vecou? Zaujímalo by ma totiž, aké je rozmiestnenie kladného náboja v kladne nabitom atóme, lebo si to neviem predstaviť.
Mezek27.12.2016 09:21 Nahlásit
Kladný náboj je v atomu soustředěn v jádru a je kompenzován zápornými náboji elektronů v elektronovém obalu. Tento obal je sice strukturovaný, ale s výjimkou nejmenších atomů dostatečně rozsáhlý, aby atom vypadal jako kulová částice. Nejmenší atomy - vodík a helium a atomy 1 a druhé skupiny PSP mají v nejvyšší valenční vrstvě jen orbital s, který má kulový tvar. Kromě toho si musíme uvědomit, že kromě vzácných plynů volné atomy, ať už neutrální nebo s nábojem, prakticky neexistují. Vždycky se vyskytují jako součást větších celků - molekul, nebo, v případě elektrolytů, jako solvatovaná částice, "obalená" oblakem molekul polárního rozpouštědla. Výjimkou z tohoto tvrzení je plazma nebo samostatné ionizované atomy, na příklad v urychlovačích. Každopádně jde o atomy, ve kterých je kladný náboj jádra nedostatečně kompenzován tím, že jeden nebo více elektronů jsou posunuty od jádra, takže elektronový obal není symetricky rozložen kolem jádra. Jistě víš že v jednoduché molekule, třeba HCl nebo HF jsou sdílené elektrony posunuty směrem k elektronegativnějšímu prvku, v tomto případě fluoru nebo chloru. Celá molekula jako celek je sice elektricky neutrální, ale vazebné elektrony se častěji vyskytují v okolí halogenu a méně částo v okolí protonu. Tím vzniká parciální kladný náboj části molekuly, kde je atom vodíku a parciální záporný náboj v okolí halogenu. Takovou vazbu označujeme jako polární a může být napadena jinými polárními molekulami (třeba vody) až do rozpadu vazby. Elektronové obaly těžších atomů mohou být deformovány nejen vzniklou vazbou, ale i působením polárních molekul jiných látek (polárních rozpouštědel). Jejich elektronové obaly si můžeme představit jako nedostatečně nafouknutý míč, který se deformuje působením vnějších sil. Ukázkovým příkladem jsou halogenvodíky. U nich disociovatelnost vazby vodík-halogen roste od fluoru k jodovodíku, ačkoli rozdíl elektronegativit a polarita vazby klesá. Ve stejném směru ale roste polarizovatelnost atomu halogenu. Podobný efekt je možné sledovat v organické chemii, kde jeden silně elektronegativní atom vyvolá deformaci elektronového oblaku a způsobí odlišné chování jiných skupin v molekule.
Tak chloroctová kyselina H2ClC-COOH je výrazně kyselejší než kyselina octová právě díky tomuto efektu.

To úvodem. Klidně to můžeme rozvádět, pokud budeš mít zájem.
Anonym Dofatud30.12.2016 09:52 Nahlásit
Takže elektróny v atóme sa snažia byť rozptýlené symetricky okolo jadra, aby atóm vyzeral ako guľová častica? Lebo napr. Sommerfeldův model atómu hovorí, že elektróny sa pohybujú nielen po kruhových, ale aj eliptických dráhach. Potom ale trošku nerozumiem tomu, že v polárnej molekule ako napr. HF sa väzbové elektróny "častejšie vyskytujú" v okolí halogénu. Ako sa môžu vyskytovať častejšie pri jednom atóme väzby ako pri druhom? Chápem, že sú silno priťahované elektro negatívnejším atómom, ale neviem si predstaviť, ako to vyzerá a ako sa tie elektróny vlastne správajú.
Anonym Lyloxoh30.12.2016 13:37 Nahlásit
Já jsem se sice neptal, ale obě ta vysvětlení jsem si rád přečet, dík Mezku.
Mezek31.12.2016 10:04 Nahlásit
To Dofatud:
Asi jsem to špatně vysvětlil. Elektronový obal atomu je strukturovaný. Za kulový jej můžeme považovat jen ve větší vzdálenosti od něj. Struktura je vícestupňová. V první řadě jsou to vrstvy - orbity. Z chemického hlediska je zajímavá poslední orbita a u přechodných prvků ještě předposlední. Číslo orbity n je shodné s číslem periody, ve které se prvek nachází (n a n-1). Orbita je složená zněkolika oblastí - orbitalů, které se mohou lišit buď velikostí energie nebo tvarem a polohou v prostoru. Orbity - vrstvy se liší vzdáleností od jádra. Jedním z důsledků přitažlivosti mezi jádrem a elektrony v obalu je kontrakce orbit a orbitalů v nich s rostoucím nábojem jádra. Proto poloměr atomu v periodě zleva do prava klesá, ačkoli se orbita postupně zaplňuje. Orbity existují nezávisle na tom, jestli jsou zaplňovány. Tak u atomu vodíku se elektron nebo elektrony nachází především v orbitě 1, ale v excitovaném stavu se mohou nacházet i ve vyšších orbitách. Tento stav ale není stabilní. Pokud elektron přeskočí z vyšší orbity na nižší, vyzáří energetický rozdíl jako kvantum záření. Jeho energie odpovídá rozdílu energetických hladin mezi orbitami. Na příklad u atomu vodíku může elektron dočasně existovat na orbitě 4 a postupně přeskakovat 4-3, 3-2 a nakonec 2-1, ale může přeskočit rovnou 4-1. A protože vyzářené kvantum odpovídá rozdílu energetických hladin přeskoku, vzniká záření o různých energiích - vlnových délkách - spektrální čáry.

Doporučil bych https://cs.wikipedia.org/wiki/Atomový_orbital kde jsou i vyobrazení. případně i odkazy dole.

Pak bychom mohli probrat nejasnosti.
Přidat komentář do diskuze ▾