Polární nepolární látky
Chtěl bych se zaptat, zda-li existuje nějaký způsob jak poznat, bez použití chemicko-fyzikálních tabulek, že určitá látka je polární či nepolární? Například: aceton, líh, hydroxid draselný, kys sírová,... . Chápu že u dvouatomových molekul je to rozdíl elektronegativity, nicméně těchto látek je pomálu. Jak to poznat u složitějších molekul, nebo u organických sloučenin? Děkuji.
Odpovědi
Diskuze
Vliv hybridizace si můžeme ukázat třeba na amoniaku. Dusík má elektronovou konfiguraci 2s2 2p3. Pokud by nedošlo k hybridizaci, která je běžná u prvků druhé periody, zaujaly by tři atomy vodíku vrcholy rovnostranného trojúhelníka a v jeho středu by byl atom dusíku s nevazebným elektronovým párem na orbitalu 2s. Taková molekula by byla nepolární. Malá velikost valenční sféry dusíku vede při vytvoření tří párů na orbitalech p k hybriditzaci sp3. Hybridizace zdeformuje tvar orbitalů na nesymetrické osmičky. Tři orbitaly jsou vazebné, čtvrtý hybridizovaný orbital je obsazený volným elektronovým párem. Jeho odpudivý vliv na ostatní elektronové páry způsobí posun roviny vodíkových atomů na opačnou stranu, takže atom dusíku už není v těžišti tohoto trojúhelníka, ale mírně nad ní. Celá struktura má tvar trojbokého jehlanu s volným elektronovým párem ve vrcholu, a molekula je silně polární.
Názorné modely hybridizace najdeš tady:
vydavatelstvi.vscht.cz/echo/anorganika/strukturniVzorce/index_vsepr.html .
U organických molekul s krátkými řetězci je polarita molekuly dána přítomností nějakého elektronegativnějšího atomu nebo skupiny na koncích řetězce. Tak skupina -OH je příčinou polarity molekuly u alkoholů s krátkým řetězcem a methanolu. Ale může to být i karboxylová skupina, halogeny, aminoskupina, keto- nebo aldehydický kyslík a podobné. U uhlíkových řetězců může docházet k posunu elektronových hustot i podél řetězce. Tak přítomnost halogenu ovlivní vlastnosti karboxylové skupiny tím víc, čím blíže k ní je haloge navázán a čím je elektronegativnější.
U dlouhých řetězců je vliv skupiny omezený. Příkladem mohou být vyšší mastné kyseliny a zejména jejich ionty, které mají jeden konec molekuly polární, a tedy schopný interakce s polárními rozpouštědly, a druhý konec nepolární a tedy hydrofobní. Toho se využívá při jejich použití jako detergentů (mýdlo).