Standardní látky jsou takové látky, které jsou k dispozici v dostatečné čistotě, takže je můžeme přesně navážit a připravit roztok o přesně známé koncentraci. Látky, které používáme jako titrační činidla, tyto vlastnosti většinou nemají. Přesnou koncentraci titračního činidla tedy zjistíme tak, že jím titrujeme roztok základní látky o známé koncentraci. Ze spotřeby titračního činidla pak vypočteme jeho přesnou koncentraci, případně poměr mezi předpokládanou a skutečnou koncentrací ( faktor). Tak předpis stanovení říká, že máme titrovat manganistanem o koncentraci 0,05M. Titrací na dihydrát kyseliny šťavelové zjistíme, že skutečná koncentrace manganistanu je 0,045. Faktor tohoto roztoku manganistanu je 0,045/0,5 = 0,9.
Ne, počítáme s ním dál. Buď nahradíme jmenovitou koncentraci skutečnou koncentrací, kterou jsme našli, nebo při každém dalším stanovení přepočítáme faktorem nalezenou spotřebu na spotřebu, odpovídající jmenovité koncentraci. Použití faktoru má význam při opakovaných stanoveních se složitějším výpočtem, zejména v provozních podmínkách.
