Výslovnost jednotlivých slov domácích je předmětem dotazu spíš ojediněle. Záznamy se týkají např. regionálních variant znělostní asimilace (Čech vyslovující ve slově shoda [sch] je překvapen variantou [zh], běžnější na Moravě) nebo např. měkčené standardní a neměkčené regionální výslovnosti názvů vodních toků Nisa, Botič. Tam, kde si je mluvčí vědom, že je ovlivněn regionální variantou, projevuje sklon k hyperkorektnosti. Tak je tomu např. u tazatele z Opavy, který váhá, zda ve slově vratka ve významu ’vrácená peněžní částka’ má vyslovit první slabiku krátce, nebo dlouze.
nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7339