“Nakloněná rovina je místo, kde není jisté stát, kde není jisté být a kde jedinou jistotou je cesta dolů. Rozhodli jsme se nám daný objem, eukleidovský prostor, rozdělit právě takovou nakloněnou rovinou. Jsou rozhodnutí jednoznačná, v karteziánském smyslu horizontální, a pak jsou ta společensky naléhavá, fatální, nelehká, nutno-zlá rozhodnutí, která jsou rozhodnutími na šikmé ploše. A pokud se věci ocitnou na šikmé ploše, zákonitě padají a nabývají důsledků, jichž nelze odhadnout, kontrolovat. Až se ocitneme na šikmé ploše, až se rozjede kotouč důsledků, teprve tehdy si uvědomíme, na jaké rovině jsme se to vlastně ocitli, ale to jsme již na konci a většinou zbaveni možností. Jsme lidmi s psí hlavou. Nerozhodujeme mezi dobrem, zlem, černou a bílou, člověkem a zvířetem, toto rozhodnutí bylo odebráno vykročením na šikmou plochu.”
http://gkiv.cz/post/109878263935/rudolf-skopec-ladislav-vondrak-eticky-nodex
Nechá se to vysvětlit různě, třeba pyramidou. Na samém vrcholu není moc místa, max pro jedince. Krále, presidenta. Pak je horních deset tisíc, následuje většinová společnost, která se také dělí. Na samém dně je spodina společnosti, bahno. Dle morálních kritérií (mohou být i jiné) jsou za bahno společnosti pokládány kriminální živly.
Boky pyramidy mají sklon, buď jsou to dle tvých rozhodnutí schody (výtah) k úspěchu, postupu výš, nebo skluzavkou (šikmou plochou) do toho bahna. Pokud se budeš pohybovat ve své rovině, tak se nic neděje, Na hraně se to láme, uděláš krůček a buď jedeš nebo stoupáš.
