Přechod PN zapojený v propustném směru...?
Dobrý den, chctěl bych se zeptat na následující: zapojení diody (přechodu PN) v propustném směru. Všude na internetu píšou - Spojíte Polovodič tipu P a polovodič tipu N. Po spojení se začnou difuzí šířit elektrony (-) a díry (+) a v místě spoje polovodičů se sloučí a zaniknou - zrekombinují. V tom místě zbydou jen pevně usazené, nepohyblivé ionty, které vytvoří elektrické stacionární pole a to zabrání dalšímu průchodu volných nabitých částic = vzikne přechod PN. Když ho zapojím v 'propustném směru' do el. obvodu (tam kde zbyly kladné díry zapojíme kladný pól a tam kde zbyly elektrony záporný, tím se budou částečky tlačit na druhou stranu a vlastně el. pole přechodu PN které jim v tom pohybu na druhou stranu bránilo překonají), tak se prý dostanou díry i elektrony do celého objemu polovidiče a může tedy skrz polovodič díky nim procházet prod. (dyžtak je to vysvětlený např tady: http://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99echod_P-N) A všichni skončí tím že řeknou ...a tak může polovodičem procházet proud. Jenže podle mě hned po tom, co díry a elektrony překonají přechod PN se smísí a hned zrekombinují-sloučí se a zaniknou. Takže tam nezbyde ani jedna částice schopná vést proud a 'zapojení v propustném směru' SE NEKONNÁ! (:D) vyveďte mě prosím z omylu. Dík Pepa
Odpovědi
Diskuze
Polovodič typu N pracuje jinak - obsahuje místa, kde v neutrálním stavu není elektron, ale "vejde" se tam. Když připojíš dvě elektrody, tak záporná elektroda injikuje elektrony, které pochodují ("proskakují") hmotou polovodiče a polovodičem prochází proud.
Teď na sebe položíme polovodič typu p a N, na polovodič typu N přiložíme zapornou elektrodu. Ta do polovodiče typu Ninjikuje elektrony, které proskakují k přechodu. Kladná elektroda vytváří v polovodiči typu P díry, a přeskoky elektronů se díry posunují směrem k přechodu. Na přechodu elektrony z polovodiče typu N přeskakují do děr a zaplní je. Přechodem teče proud.
Na přechod N nyní připojíme kladnou elektrodu. Ta nemůže do polovodiče injektovat elektrony. Pokud v polovodiči existovaly nějaké volné elektrony, budou odebrány. Podobná situace vzniká v polovodiči P, záporně nabitá elektroda brání vzniku děr. Na přechodu díry vznikat nemohou, protože elektrony nejsou odebírány.
S klesající teplotou klesá vodivost polovodičů v důsledku pomalejšího vzniku děr a volných elektronů. Funkčnost polovodičových součastek je proto omezena mezní teplotou zdola. Pod mezní teplotou dramaticky roste odpor součástek v propustném směru.
S rostoucí teplotou roste vznik volných elektronů a děr i bez vlivu příměsí zvětšuje se množství minoritních nosičů náboje a roste t.zv. zbytkový proud v závěrném směru.
Oba pochody vedou k tomu, že polovodičové součástky jsou schopné pracovat jen v omezeném rozsahu teplot, většinou v rozmezí -20 až 100°C. Ale liší se to podle typu materiálu.